Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Srážka s planetkou 2004 MN4 nehrozí

Srážka s planetkou 2004 MN4 nehrozí

2004_MN4.jpg
V prosinci roku 2004 vydala NASA zprávu o tom, že se může se Zemí srazit planetka 2004 MN4, kterou objevili 19. 6. 2004 Roy Tucher, David Tholen a Fabrizio Bernardi. Průměr planetky byl určen na 430 až 970 m. Předpokládané datum možné srážky bylo vypočteno na 13. 4. 2029. Pokud by ke srážce opravdu došlo, v okamžiku dopadu by se uvolnila energie 1 600 Mt TNT. Po dopadu by vznikly obrovské vlny tsunami, které by zasáhly velkou část zemského povrchu, kde by došlo ke značnému zpustošení pevniny. Pravděpodobnost možné srážky se tehdy odhadovala na 1 : 300.

Radarová pozorování planetky, uskutečněná na Arecibo Observatory (Puerto Rico) pomocí radioteleskopu o průměru 300 m ve dnech 27., 29. a 30. ledna 2005, významně upřesnila předpokládanou dráhu planetky 2004 MN4. Planetka se v souladu s dřívějšími předpoklady přiblíží k Zemi 13. 4. 2029, avšak prolétne ve vzdálenosti 36 350 km od středu Země, což je přibližně 30 000 km nad zemským povrchem. Připomeňme, že geostacionární družice obíhají kolem Země ve výšce 36 000 km nad rovníkem.

Základní parametry oběžné dráhy planetky 2004 MN4 kolem Slunce:

Excentricita e = 0,19117

Nejmenší vzdálenost od Slunce q = 0,74571 AU

Střední vzdálenost od Slunce a = 0,92197 AU

Největší vzdálenost od Slunce Q = 1,09822 AU

Oběžná perioda P = 0,8852 roku

Sklon dráhy k ekliptice i = 3,33355°

Planetka se v minulosti již několikrát k Zemi přiblížila. A také v tomto století se dostane do blízkosti Země ještě 9krát (pokud se v roce 2029 se Zemí nesrazí). Žádné z přiblížení k Zemi v minulém a tomto století však nebylo či nebude tak těsné, jako setkání se Zemí v roce 2029. K takovýmto těsným přiblížením dochází u planetky 2004 MN4 přibližně jednou za 1300 roků. Průměr planetky byl podle posledních pozorování určen na 320 m.

V době těsného přiblížení v roce 2029 bude planetka velmi jasným objektem pozorovatelným i pouhým okem (3,3 magnitudy), který se bude velmi rychle pohybovat po obloze (42 stupňů za hodinu) souhvězdím Raka.

Obrázek v úvodu textu zachycuje průlet planetky 2004 MN4 kolem Země. Vzhledem k tomu, že dráha planetky není určena s absolutní přesností, bílá oblast na obrázku představuje možné alternativy vzdálenosti planetky od Země při průletu v roce 2029.

Zdroj: www.naic a www.naic
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »