Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Teplejší praskliny na měsíci Enceladus

Teplejší praskliny na měsíci Enceladus

Teplotní mapa části pochu měsíce Enceladus
Teplotní mapa části pochu měsíce Enceladus
Americká kosmická sonda Cassini kroužící kolem planety Saturn stále zásobuje astronomy novými a kvalitními snímky jak samotné planety, tak jejích některých měsíců. Čas od času se přiblíží i k velmi zajímavému měsíci Enceladus. Na posledních fotografiích například nabídla vědcům detailní pohled na aktivní trhliny v okolí jižního pólu tohoto Saturnova měsíce. Fotografie odhalily mnohem složitější síť teplejších zlomů, než bylo doposud známo.

Astronomové, kteří zpracovávali informace z infračerveného spektrometru CIRS (Composite Infrared Spectrometer) a z jeho zobrazovací kamery s vysokým rozlišením, vypracovali teplotní mapu povrchu měsíce, na níž jsou zobrazeny nejteplejší oblasti dlouhých prasklin, z kterých tryská nad povrch měsíce vodní pára a ledové krystalky (viz obrázek níže). Tyto praskliny obdržely přezdívku "tygří škrábance" (tiger stripes). Kromě toho mapa ze spektrometru s vysokým rozlišením odhalila na jednom konci prasklin s označením Alexandria Sulcus a Cairo Sulcus dosud nepozorované trhliny.

"Konce prasklin tygřích škrábanců mohou být místy, kde aktivita právě začala nebo právě dobíhá, takže komplex zde pozorovaných charakteristických teplých skvrn nám může poskytnout stopu k životnímu cyklu tygřích škrábanců," říká John Spencer (Southwest Research Institute, Boulder, Colorado).

Gejzíry na povrchu Saturnova měsíce Enceladus
Gejzíry na povrchu Saturnova měsíce Enceladus
Tyto snímky a mapy, pořízené přístroji na sondě Cassini 13. 8. 2010, budou až do roku 2015 posledními fotografiemi povrchu měsíce Enceladus v oblasti jižního pólu (předpokládá se, že sonda Cassini bude funkční ještě koncem roku 2017). Geometrie několika dalších průletů do roku 2015 však neumožní takovéto detailní snímkování, protože sonda nebude mít výhled na tuto aktivní oblast.

Spektrometr s vysokým rozlišením zkoumal nejteplejší části celého systému tygřích škrábanců, především oblast s označením Damascus Sulcus. Infračervený spektrometr byl rovněž využit k určení teploty v těchto oblastech. Byla naměřena hodnota 190 K (tj. -83 °C). Tato teplota, jak se ukázalo, se nepatrně zvýšila v porovnání s předcházejícím výzkumem, kdy bylo naměřeno zhruba 170 K (-103 °C).

John Spencer dodává, že si není jist tím, že tygří škrábance jsou nyní mnohem aktivnější než v roce 2008, kdy byly sondou Cassini zkoumány rovněž pomocí infračerveného spektrometru, nebo zda jejich nejteplejší část je tak úzká, že dřívější skenování jejich průměrné teploty mohlo být ovlivněno měřením nad větší oblastí. V každém případě nová měření poskytla tak dobré rozlišení, že ukazuje detaily menší než 800 m, takže vědci mohli vůbec poprvé rozlišit teplý materiál lemující centrální prohlubeň praskliny Damascus, jejíž teplota rychle klesá směrem od jejího středu. Skenování praskliny Damascus Sulcus také ukázalo velké rozdíly v teplotě na různých místech trhliny v rozmezí několika km. Toto doposud nevídané rozlišení pomůže astronomům pochopit, jaká je funkce tygřích škrábanců při předávání tepla na povrch měsíce Enceladus.

Sonda Cassini pořídila teplotní mapu oblasti Damascus Sulcus souběžně se snímkováním ve viditelném světle. Na těchto snímcích jsou tyto praskliny osvětleny slunečním zářením odraženým od planety Saturn. Informace získané současně ve viditelném světle a v oboru infračerveného záření umožní vědcům porozumět vztahu mezi podstatou tepelných procesů a povrchovou geologií.

"Naše fotografie s vysokým rozlišením ukazují, že tato oblast trhliny Damascus Sulcus je jednou z nejsložitějších a tektonicky nejdynamičtějších prasklin v oblasti tygřích škrábanců," říká Paul Helfenstein (Cornell University, Ithaca). Některé detaily ve vzhledu charakteru terénu, jako je nezvyklé zakřivení podél svahů trhliny Damascus, doposud nebyly na snímcích za obvyklého osvětlení pozorovány.

Zdroj: spaceref.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



47. vesmírný týden 2025

47. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 17. 11. do 23. 11. 2025. Měsíc bude v novu, ráno se potká s Venuší. Saturn je dobře vidět večer, stejně tak můžeme hledat i Neptun a Uran. Později v noci se přidává Jupiter. Viditelnost Venuše ráno je již velmi špatná. Aktivita Slunce se po období vysoké aktivity opět snížila, ale může se v týdnu zvýšit, až se natočí nová aktivní oblast z odvrácené strany. Na obloze můžeme vidět čtyři jasnější komety včetně mezihvězdné 3I/ATLAS. Nastává slabé maximum meteorického roje Leonid. Blue Origin si připsala první přistání orbitální rakety New Glenn a vynesení sond EscaPADE k Marsu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Kométa C/2025 A6 Lemmon a Lomnický štít

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2025 obdržel snímek „Kométa C/2025 A6 Lemmon a Lomnický štít“, jehož autorem je astrofotograf Robert BarsaCitron je žlutý kyselý plod citroníku z druhu citrusovitých. Používá se nejen v potravinářství … A právě jméno tohoto plodu si vybrali naši

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 342

IC 342 – skrytá špirálová susedka Na prvý pohľad to vyzerá „len“ ako ďalšia špirálová galaxia v hviezdnom poli. IC 342 je však trochu výnimočná – keby neležala tak nízko v rovine našej Galaxie a nebola zahalená prachom Mliečnej cesty, patrila by k najvýraznejším objektom severnej oblohy. Aj preto sa jej hovorí „skrytá galaxia“. Na zábere krásne vyniká žiarivé, žltkasté jadro a jemné špirálové ramená, ktoré sa rozbiehajú do všetkých strán. V nich vidno červené H II oblasti – miesta, kde sa práve rodia nové hviezdy – a modrastejšie mladé hviezdokopy. Popredie tvorí husté pole hviezd našej vlastnej Galaxie; len vďaka dlhým expozíciám a citlivému spracovaniu sa cez tento „závoj“ podarilo vytiahnuť aj slabé vonkajšie ramená a prachové štruktúry disku. IC 342 sa nachádza asi 10 miliónov svetelných rokov od nás a spolu s ďalšími galaxiami tvorí tzv. skupinu IC 342/Maffei – jednu z najbližších galaktických susedstiev Mliečnej cesty. Tento snímok tak zachytáva pohľad cez vlastnú Galaxiu hlboko do kozmickej „ulice“, kde sa točí ďalší ostrov hviezd podobný nášmu. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 96x180sec. R, 90x180sec. G, 88x180sec. B, 115x120sec. L, 95x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 20.9. až 19.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »