Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Transneptunické těleso UB313 je větší než Pluto

Transneptunické těleso UB313 je větší než Pluto

2003_UB313.jpg
Astronomové na základě radiových měření tepelného záření určili, že nejvzdálenější známý objekt 2003 UB313 je větší než planeta Pluto.

Ve vzdálenosti 97 AU (2krát dále od Slunce než Pluto), nedaleko svého odsluní (afélia) byl nedávno objeven ve sluneční soustavě nejvzdálenější známý objekt 2003 UB313. Těleso bylo objeveno na snímcích z ledna 2005 a poté zpětně i na snímcích z října 2003. Vzhledem ke tvaru a sklonu oběžné dráhy (v přísluní - perihelu se nachází v blízkosti oběžné dráhy Neptuna), byl zařazen mezi transneptunická tělesa Kuiperova pásu planetek. Tělesa, která obíhají kolem Slunce ve vzdálenosti 30 až 50 AU (astronomických jednotek, tj. 149,5 mil. km), jsou zatím považována za planetky.

V případě, že bychom těleso UB313 umístili do vzdálenosti planety Pluto, tak by vizuální jasnost byla větší než u Pluta, což astronomy vede k závěru, že těleso UB313 by mohlo být větší než Pluto. Skutečný rozměr nešlo určit z optických měření, protože nebyla známa povrchovou odrazivost (albedo) tělesa.

Proto astronomové doplnili vizuální jasnost UB313 měřením tepelného záření na vlnové délce 1,2 mm ( IRAM - Institut de Radioastronomie Millimetrique, Francie) a určili průměr tělesa na 3.000 ± 300 ± 100 km. První odchylka vyjadřuje nejistotu měření, zatímco druhá vychází z toho, že neznáme přesnou orientaci objektu. A tato měření dělají z UB313 největší známý transneptunický objekt, dokonce větší než planeta Pluto (2.300 km). Navíc má i vlastní měsíček. Změřené albedo (0,60, tj. 60%) znamená, že těleso UB313 je překvapivě podobné Plutu a u obou objektů tuto velkou odrazivost způsobuje ledový povrch, pravděpodobně zmrzlý metanem a dusík.

Nově objevené těleso 2003 UB313 opět otevírá diskusi o tom, která tělesa jsou planety a která planetky. Sám objevitel Mike Brown (Caltech - California Institute of Technology, Pasadena, USA) tvrdí, že i Pluto je typickým tělesem Kuiperova pásu a tedy velmi odlišné od ostatních 8 planet. Mezinárodní astronomická unie (IAU - International Astronomical Union) pokračuje v jednáních o klasifikaci takovýchto těles.

Zdroj: Nature, www.planetky.cz a www.gps.caltech.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »