Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Třífázový únor vs. Modrý úplněk
Veselý Jan Vytisknout článek

Třífázový únor vs. Modrý úplněk

Největší úplněk 2013. Autor: Brad Wood.
Největší úplněk 2013.
Autor: Brad Wood.
Letošní únor obsahoval jen tři ze čtyř hlavních měsíčních fází. Zcela chyběl nov, protože ten minulý nastal 30. ledna a další až 1. března. Situace, kdy jedna z hlavních fází Měsíce v únoru chybí, je překvapivě vzácná, což zvlášť vynikne v porovnání s ostře sledovanými Modrými Měsíci.

Mohlo by se zdát, že na tom vlastně nic není. Únor má většinou 28 dní, někdy 29 dní, což je méně než činí průměrná délka synodického měsíce, takže občasný výpadek jedné z fází (nov, první čtvrť, úplněk, či poslední čtvrť) se jeví samozřejmostí. Není tomu tak hlavně proto, že na to, aby se v kalendáři objevily značky pro všechny čtyři fáze, stačí doba o týden kratší než synodický měsíc. Neboli celý synodický měsíc je doba od novu do novu, ale nám stačí doba od novu do poslední čtvrti. A ta se i do února vejde s rezervou.

Přes to se občas stane, že se na únor připadnou jen tři hlavní fáze. To jsme zažili letos, minule tato situace nastala v roce 2012 a příště to bude až v roce 2018. Předchozí věta nenaznačuje, že by „třífázový únor“ byl nějakou vzácností, jenže v roce 2012 tato situace nastala poprvé v tomto století a po roce 2018 budeme na její zopakování čekat až do roku 2031. Za celé 21. století se tento kalendářní jev objeví jen 16x.

To je dost malá četnost, zvlášť v porovnání s tzv. modrými Měsíci. O zabarvení Měsíce v tomto případě vůbec nejde, to je, minimálně v astronomické komunitě, zřejmě známo. Nejrozšířenější interpretace, že se jedná o kalendářní měsíc, v němž se vyskytují dva úplňky, nebo ještě častěji, že jde právě o ten druhý úplněk v kalendářním měsíci, je nesprávná.

Fráze „once in a Blue Moon“ se používala už za dob Shakespearových a znamená přesně totéž, co „jednou za uherský rok“, tedy abstraktní vyjádření malé četnosti nějakého (nikoli nutně astronomického) jevu. Zřejmě až na začátku 19. století získal pojem Blue Moon konkrétní astronomický obsah. V amerických farmářských ročenkách najdeme dodnes spoustu astronomie. Není se čemu divit, vždyť přírodní cykly, jimiž měříme čas a podle nichž plánujeme zemědělské práce, jsou spojeny s pohyby Země, okrajově i se střídáním fází Měsíce. Jednotlivé měsíční úplňky mají ve framářském kalendáři svá jména. Například Harvest Moon je docela srozumitelný. Na každé roční období připadají tři systematicky pojmenované úplňky. Ve slunečním kalendáři, který používáme, se však do jednoho ročního období občas vejdou čtyři úplňky. V takovém případě jedno jméno chybí. Protože ale na úplňky navazují i další události či svátky (například Velikonoce), je v tomto systému potřeba, aby roční období končila vždy úplňky se stejným jménem – za úplněk navíc je tedy považován ten třetí v daném období. A aby nezůstal bezejmenný, začali jej nejpozději počátkem 19. století ve farmářských ročenkách označovat jako Blue Moon. Česky bychom měli říkat spíš Modrý úplněk než Modrý Měsíc/měsíc, aby bylo jasné, že jde o konkrétní fázi Měsíce a ne o celý kalendářní měsíc.

Původní konstrukce modrých úplňků podle farmářských ročenek je dost složitá. A tak se stalo, že došlo k omylu. V březnovém čísle amerického časopisu pro astronomy amatéry  Sky&Telescope z roku 1946 vyšel článek „Once in a Blue Moon“, který celou věc dokonale zamotal. Tvrdí se v něm, že Blue Moon je kalendářní měsíc, do nějž se vejdou dva úplňky. Česky bychom v tomto případě mohli mluvit o modrém měsíci (s malým m, protože jde o kalendářní měsíc). Připustit lze i interpretaci, že modrý je ten druhý z úplňků v daném měsíci, pak by to byl opět Modrý úplněk. Tato mnohem jednodušší konstrukce se ujala a začala šířit po světě, takže se stala jakousi novodobou tradicí a většina lidí ji dnes považuje za správnou. O tom, že jde vlastně o falešný Modrý Měsíc či úplněk, nic netuší. Po šedesáti letech redaktoři časopisu Sky&Telescope omyl svého dávného kolegy odhalili – v článku „What’s a Blue Moon?“ z července 2006. Na nápravu je už ale zřejmě pozdě. Módní, i když nesprávná, definice Modrého úplňku už zapustila kořeny.

Máme tedy dvě definice Modrého úplňku:

  1. Modrý úplněk je třetím úplňkem v ročním období, jež obsahuje celkem čtyři úplňky (původní, správná definice) – může nastat jen v květnu, srpnu nebo listopadu; teoreticky také v únoru, ale protože zima je na severní polokouli nejkratším obdobím, za celé 21. století žádný Modrý úplněk na únor nevyjde.
  2. Modrý úplněk je druhým úplňkem v jednom kalendářním měsíci (moderní, nesprávná definice) – může připadnout na kterýkoli kalendářní měsíc s výjimkou února.

Bez ohledu na osobní sympatie k první či druhé variantě lze zjistit, že podle obou verzí definice se jev opakuje s přibližně stejnou četností; podle té první je jen o něco vzácnější. V tabulce najdeme přehled měsíčních úplňků pro celé 21. století. Tabulka (ke stažení níže v PDF, příp. online na stránce www.astrohk.cz/faq)platí pro středoevropský čas – v jiných časových pásmech může úplněk, pokud nastává blízko naší půlnoci, připadnout na jiné datum. Světle modrým pozadím jsou označeny Modré úplňky podle klasické definice, šedé pozadí políček tabulky určuje Modré úplňky podle „moderní tradice“. Když je přepočítáme, zjistíme, že klasických Modrých úplňků připadá na 21. století celkem 37, zatímco těch falešných 41.

Vraťme se teď k porovnání s četností únorů, do nich se vejdou jen tři hlavní měsíční fáze. Částečně srovnáváme nesrovnatelné – v únoru připouštíme absenci kterékoli z fází v jediném z kalendářních měsíců, v případě Modrých úplňků jde o jedinou fázi, jež se vyskytuje dvakrát ve kterémkoli měsíci či čtyřikrát v jednom ročním období.  Pokud však jde o vyjádření obecného pocitu vzácnosti daného jevu, můžeme, doufejme, takové srovnání připustit.

V tabulce jsou „třífázové únory“ vyznačeny žlutozeleným pozadím políčka. Protože tabulka obsahuje pouze úplňky, jsou únory, v nichž je onou chybějící fází právě úplněk, bez vyplnění data. Naopak data úplňků v ostatních žlutozeleně označených únorech nehrají v tomto případě žádnou roli.

Pro zajímavost jsou ještě červeně vyznačeny letopočty, v nichž nastane „třífázový únor“ a současně dvakrát v jednom roce některý z typů Modrých úplňků. Pouze v roce 2067 se do této kombinace zapojí Modré úplňky obou variant; v ostatních třech případech se únor s chybějící fází kombinuje jen se dvěma falešnými Modrými úplňky.

Přepočítáme-li počet únorů s pouhými třemi fázemi Měsíce, vyjde nám už uvedených 16 případů za 21. století. „Třífázový únor“ vychází z této statistiky jako překvapivě vzácný jev.

Ke stažení:
[1] Tabulka úplňků až do roku 2100 s vyznačenými Modrými úplňky (PDF)

Literatura:
[1] Olson, D. W., Fienberg, R. T., Sinnott, R.: What’s a Blue Moon? [online].[cit. 2014-02-25].
[2] Veselý, J.: Omyl s Modrým měsícem, Povětroň 3/2010, pp. 11-12, ASHK, 2010; [online].[cit. 2014-02-25].
[3] timeanddate.com [online].[cit. 2014-02-25].




O autorovi

Jan Veselý

Jan Veselý

Zabývá se popularizací astronomie a příbuzných věd. Od roku 2018 pracuje v novém týmu Planetária Praha, kam přesídlil po téměř třiceti letech působení na Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové. Specializuje se především na předpovídání a výpočty výjimečných úkazů na obloze a velmi důkladně se zajímá o planetu Mars a její výzkum. O astronomii, zkoumání vesmíru, ale i vztahu lidí k světu kolem nás píše na blogu (dříve zde), publikuje sloupky v příloze Orientace Lidových novin, články na Neviditelném psu a v časopise Vesmír.

Své studenty na Gymnáziu Boženy Němcové se snaží vést k pochopení, jak (skvěle a jednoduše) funguje vesmír, ať už na úrovni atomu, kuchyně, laboratoře, Sluneční soustavy, Galaxie nebo celé kosmické pavučiny. Kromě fyzikálního pohledu na svět jej zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a historie.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »