Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Uhlovodíky na Hyperionu

Uhlovodíky na Hyperionu

hyperion.jpg
Americká sonda Cassini poprvé pořídila detailní snímky povrchu Saturnova měsíce Hyperion, včetně kráterů naplněných uhlovodíky. Proti dřívějším předpokladům se zdá, že základní látky, nezbytné pro život, jsou v naší Sluneční soustavě rozšířenější.

Při blízkém průletu v září 2005 vydal Hyperion některá svá tajemství. Byla nalezena vodu a zmrzlý oxid uhličitý. Na základě spektrální analýzy bylo zjištěno, že tmavý materiál je tvořen uhlovodíky.

Výsledky prvního mapování materiálu na povrchu Hyperionu byly publikovány 5. července v časopise Nature. Zpráva popisuje detaily Hyperionových kráterů a složení povrchu měsíce, získané při blízkém přeletu sondy Cassinu. Tyto poznatky mohou být klíčem k pochopení původu a vývoje měsíce během 4,5 miliardy let.

„Důvodem zvýšeného zájmu o Hyperion je přítomnost uhlovodíků – stejné sloučeniny uhlíkových a vodíkový atomů jako v kometách, meteoritech a prachu v naší Galaxii,“ řekl planetolog Dale Cruikshank (Ames Research Center, Moffett Field, Kalifornie), vedoucí autor článku v Nature.

„Tyto molekuly uložené v ledu a vystavené ultrafialovému záření, se mění na nové biologicky významné molekuly. To ale neznamená, že jsme tam našli život. Je to jen další důkaz, že základní chemické látky potřebné pro život jsou ve vesmíru značně rozšířeny.“

Minerální a chemické vlastnosti Hyperionu a změny ve složení povrchu měsíce zachytily přístroje na palubě sondy Cassini - ultrafialový zobrazovací spektrograf a vizuální a infračervený mapovací spektrometr. Data poslaná na Zem potvrdila přítomnost zmrzlé vody, nalezené již dříve pozemními pozorováními. Ale objev pevného oxidu uhličitého (suchého ledu), smíchaný s obyčejným ledem, byl nečekaný. Snímky nejjasnějších oblastí Hyperionova povrchu ukazují, že zmrzlá voda má krystalickou strukturu stejně jako na Zemi.

„Většina Hyperionova povrchového ledu je směs zmrzlé vody a organického prachu, ale významnou roli hraje i oxid uhličitý. Oxid uhličitý není čistý, ale je chemicky vázán na další molekuly,“ vysvětlil Cruikshank.

Dřívější data, pořízená sondou u jiných Saturnových měsíců, stejně jako u Jupiterových měsíců Ganymédes a Callisto, ukazují, že molekula oxidu uhličitého je „komplikovaná“ nebo je spojena s jiným materiálem na povrchu.“

„Mysleli jsme, že běžný oxid uhličitý se ze Saturnových měsíců za tak dlouhou dobu vypařil,“ řekl Cruikshank. „Ale zdá se, že ve směsi s jinými molekulami je mnohem stabilnější.“

„Blízký průlet kolem Hyperionu byl nádherným příkladem schopností sondy Cassini na více vlnových délkách. Toto vůbec první ultrafialové pozorování Hyperionu a nalezení vodního ledu vypovídá o rozdílech v chemickém složení tohoto bizarního tělesa,“ řekla Amanda Hendrix (JPL, Pasadena).

Hyperion je Saturnův 8. největší měsíc, má chaotickou rotaci a Saturn oběhne za 21 dnů. Především zaujme svým neobvyklým, „houbovitý“ vzhledem, protože celý povrch je pokryt velkým množstvím kráterů. Důvodem je extrémně nízká hustota Hyperionu. Astronomové zkoumali snímky a data ze sondy Cassini, pořízená během posledních 3 let.

„Při blízkém přeletu vznikla malinká, ale měřitelná odchylka oběžné dráhy Cassini. Na základě toho italští kolegové přesně určili jeho hmotnost,“ řekla Nicole Rappaport (JPL, Pasadena). „Ze snímků byl určen Hyperionův objem a kombinací získaných dat pak byla vypočítána i jeho hustota.“ Je jen nepatrně větší než polovina hustoty vody (544 kg/m3).

Podle vědců po dopadu vznikne kráter a všechen vyhozený materiál vzhledem k malé gravitaci unikne a nepadá zpět na povrch měsíce. Proto Hyperionovy krátery mají ostřejší okraje a jsou mnohem méně pokryty pozůstatky vyvrženého materiálu než jiná tělesa.

„Časem pochopíme různé planetární procesy, které formují tělesa v naší Sluneční soustavě," řekla Carolyn Porco (Space Science Institute, Boulder, Colorado). „A tento poslední průzkum Hyperionu je toho skvělým důkazem.“

Více informací:
http://saturn.jpl.nasa.gov
http://ciclops.org (Cassini Imaging Central Laboratory for Operations)

Obrázek:
Zmrzlá voda je modrá, „suchý led“ (zmrzlý oxid uhličitý) je červený, fialové jsou oblasti se směsí vody a oxidu uhličitého a žlutá je směs oxidu uhličitého a neidentifikovaného materiálu. Depozity (usazeniny) na dně kráterů jsou tmavé. Kredit: NASA/JPL/University of Arizona/Ames/Space Science Institute

Zdroj: www.spaceflightnow.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »