Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Ukrývají duny na Marsu vodu?

Ukrývají duny na Marsu vodu?

Mars_duny.jpg
Vědci našli důkaz, že uvnitř masivních písečných dun na Marsu je ukryto velké množství vodního ledu.

Jedna z těchto dun, o šířce 6,5 km a výškou svahů 475 m nad povrchem Marsu, se nazývá Duna Kaiser a patří mezi největší ve sluneční soustavě. Nachází se v kráteru Kaiser na jižní polokouli Marsu (souřadnice 47°S, 340°W).

Ledové duny by mohly být cenným zdrojem vody pro budoucí mise s lidskou posádkou, řekla na vědecké konferenci v Dublinu Dr. Mary Bourkeové z PSI (Planetary Science Institute, Tucson, Arizona, USA).

"Jestliže hledáte zdroj vody pro budoucí vozítko," řekla Dr. Bourkeová, "já doporučuji přistání u nejbližší duny. Snad budete mít štěstí a najdete dostatečný zdroj, který může být použit pro výrobu paliva a pomáhat přežít lidem."

Již v roce 2002 spektrometr GRS (Gamma Ray Spectrometer) na americké sondě Mars Odyssey poprvé odhalil existenci pevné vody na Marsu. Data z této mise dovolila vědcům sestavit předběžnou mapu obsahu vody v půdě Marsu. Polární ledové čepičky na Marsu obsahují až 70% vody. Dr. Bourkeová první identifikovala na detailní geologické mapě Marsu písečné duny jako další možnou zásobárnu vodního ledu. Zjistila, že tyto oblasti na severní polokouli planety mohou obsahovat téměř 40-50% vody.

"Je to velké překvapení, že písečné duny obsahují zmrzlou vodu," vysvětlila Dr. Burkeová. "Na Zemi to nikdo nepochopil nebo dokonce existenci sněhu a ledu uvnitř písečných dun nestudoval. Bylo to oznámeno jako zvláštnost." Dosavadní rozlišovací schopnost spektrometru není dostatečná, aby přítomnost vody v písečných dunách byla potvrzena, proto Dr. Bourkeová spoléhá na další podrobnější snímky.

"Byla jsem nadšena, že vypadají stejně jako v Antarktidě ze satelitů," vysvětlila Bourkeová, "protože z oblastí na Marsu máme jen družicová data."

Snímky pozemských polárních oblastí odhalily podobnost s dunami na Marsu. U pozemských dun, obsahujících zmrzlou vodu, jsou viditelné převislé římsy, rozeklané stupně a odkryté vyvýšeniny, které vystupují z ledu a sněhu. Voda spojuje zrnka písku a zlepšuje jejich odolnost vůči erozi. Podobné rysy jsou pozorovatelné i u dun na Marsu, proto se předpokládá, že jejich pevnost zvyšuje vodní led. Podle Bourkeové ještě výraznější důkaz poskytují oblasti, kde se led ohřívá a prosakuje skrz písek. V dunách se tvoří trhliny a vějířovité propadliny.

Oba tyto rysy byly nalezeny v duně na Marsu. Jedna vějířovitá prohlubeň pozorovaná na Marsu má šířku více než 400 m. Největší duna na Marsu (Duna Kaiser) může tedy obsahovat kolem 500 krychlových metrů vody. Přestože zatím nelze přesně učit stáří ledových dun na Marsu, podle malého počtu impaktních kráterů lze předpokládat, že jsou relativně mladé. Dr. Bourkeová si myslí, že mohou být pozůstatkem po posledním sněžení na Marsu před 100.000 lety, a navrhuje, že by to mohlo přispět k vysvětlení změn klimatu v minulosti Marsu. Duny mohou také poskytovat nové místo pro hledání života na Marsu s využitím metod, která slouží pro studování různých forem života v podobných oblastech na Zemi.

Pokud se tento objev potvrdí, bude to mít obrovský význam pro budoucí mise na Mars s lidskou posádkou, které budou potřebovat zásobu místní vody pro přežíti na planetě.

Zdroj: news.bbc
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »