Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Ukrývají duny na Marsu vodu?

Ukrývají duny na Marsu vodu?

Mars_duny.jpg
Vědci našli důkaz, že uvnitř masivních písečných dun na Marsu je ukryto velké množství vodního ledu.

Jedna z těchto dun, o šířce 6,5 km a výškou svahů 475 m nad povrchem Marsu, se nazývá Duna Kaiser a patří mezi největší ve sluneční soustavě. Nachází se v kráteru Kaiser na jižní polokouli Marsu (souřadnice 47°S, 340°W).

Ledové duny by mohly být cenným zdrojem vody pro budoucí mise s lidskou posádkou, řekla na vědecké konferenci v Dublinu Dr. Mary Bourkeové z PSI (Planetary Science Institute, Tucson, Arizona, USA).

"Jestliže hledáte zdroj vody pro budoucí vozítko," řekla Dr. Bourkeová, "já doporučuji přistání u nejbližší duny. Snad budete mít štěstí a najdete dostatečný zdroj, který může být použit pro výrobu paliva a pomáhat přežít lidem."

Již v roce 2002 spektrometr GRS (Gamma Ray Spectrometer) na americké sondě Mars Odyssey poprvé odhalil existenci pevné vody na Marsu. Data z této mise dovolila vědcům sestavit předběžnou mapu obsahu vody v půdě Marsu. Polární ledové čepičky na Marsu obsahují až 70% vody. Dr. Bourkeová první identifikovala na detailní geologické mapě Marsu písečné duny jako další možnou zásobárnu vodního ledu. Zjistila, že tyto oblasti na severní polokouli planety mohou obsahovat téměř 40-50% vody.

"Je to velké překvapení, že písečné duny obsahují zmrzlou vodu," vysvětlila Dr. Burkeová. "Na Zemi to nikdo nepochopil nebo dokonce existenci sněhu a ledu uvnitř písečných dun nestudoval. Bylo to oznámeno jako zvláštnost." Dosavadní rozlišovací schopnost spektrometru není dostatečná, aby přítomnost vody v písečných dunách byla potvrzena, proto Dr. Bourkeová spoléhá na další podrobnější snímky.

"Byla jsem nadšena, že vypadají stejně jako v Antarktidě ze satelitů," vysvětlila Bourkeová, "protože z oblastí na Marsu máme jen družicová data."

Snímky pozemských polárních oblastí odhalily podobnost s dunami na Marsu. U pozemských dun, obsahujících zmrzlou vodu, jsou viditelné převislé římsy, rozeklané stupně a odkryté vyvýšeniny, které vystupují z ledu a sněhu. Voda spojuje zrnka písku a zlepšuje jejich odolnost vůči erozi. Podobné rysy jsou pozorovatelné i u dun na Marsu, proto se předpokládá, že jejich pevnost zvyšuje vodní led. Podle Bourkeové ještě výraznější důkaz poskytují oblasti, kde se led ohřívá a prosakuje skrz písek. V dunách se tvoří trhliny a vějířovité propadliny.

Oba tyto rysy byly nalezeny v duně na Marsu. Jedna vějířovitá prohlubeň pozorovaná na Marsu má šířku více než 400 m. Největší duna na Marsu (Duna Kaiser) může tedy obsahovat kolem 500 krychlových metrů vody. Přestože zatím nelze přesně učit stáří ledových dun na Marsu, podle malého počtu impaktních kráterů lze předpokládat, že jsou relativně mladé. Dr. Bourkeová si myslí, že mohou být pozůstatkem po posledním sněžení na Marsu před 100.000 lety, a navrhuje, že by to mohlo přispět k vysvětlení změn klimatu v minulosti Marsu. Duny mohou také poskytovat nové místo pro hledání života na Marsu s využitím metod, která slouží pro studování různých forem života v podobných oblastech na Zemi.

Pokud se tento objev potvrdí, bude to mít obrovský význam pro budoucí mise na Mars s lidskou posádkou, které budou potřebovat zásobu místní vody pro přežíti na planetě.

Zdroj: news.bbc
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »