Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  ULYSSES a pokračující výzkum Slunce

ULYSSES a pokračující výzkum Slunce

Kresba dráhy sondy Ulysses.
Kresba dráhy sondy Ulysses.
Evropská kosmická sonda ULYSSES pokračuje ve výzkumu Slunce. „Včera, tj. 7. 2. 2007, dosáhla sonda na svém dalším obletu kolem Slunce maximální jižní heliografické šířky 80° a prolétla tak téměř nad jižním pólem Slunce,“ říká Arik Posner, sluneční fyzik NASA, který se podílí na projektu sondy Ulysses.

Jižní pól naší Země byl pokládán za „terra incognita“ až do té doby, kdy se sem v letech 1911 a 1912 dostali Roald Amundsen and Robert F. Scott. Stejná situace je dnes také, pokud se týká Slunce. „Jižní pól Slunce je nezmapovaným územím,“ říká Posner. Totéž se týká i severního pólu Slunce. „Jen problematicky můžeme tyto oblasti pozorovat ze Země a většina astronomických družic, které jsou určeny ke sledování Slunce, pozorují jen jeho rovníkové oblasti a jen stěží zahlédnou oblasti vyšších heliografických šířek.“

Pouze jedna sonda je schopná studovat polární oblasti Slunce – Ulysses. Je to společný projekt NASA a Evropské kosmické agentury ESA. V současné době sonda prolétává nad oblastí jižního pólu Slunce.

Dráha sondy Ulysses ve Sluneční soustavě.
Dráha sondy Ulysses ve Sluneční soustavě.

Sluneční fyzikové jsou napnuti. Doposud pouze dvakrát sonda Ulysses prolétla nad slunečními póly. Stalo se tak v letech 1994-95 a 2000-01. Přestože průlety nad póly Slunce trvají jen krátce, dostatečně prokazují, že tyto oblasti na Slunci jsou překvapující a zajímavá místa.

Připomeňme si některá fakta:

Severní magnetický pól Slunce míří k jižnímu pólu Slunce. Magneticky je Slunce natočeno „vzhůru nohama“. Mnoho lidí neví, že podobná situace je i na naší Zemi. Severní magnetický pól Země směřuje k jižnímu geografickému pólu Země. Z hlediska magnetického pole jsou na tom Slunce a Země velmi podobně. Jak sluneční, tak i pozemské magnetické póly, se neustále pohybují a občas se prohodí – severní a jižní pól si vymění místa. Tato „výměna“ nastává na Slunci každých 11 let, kdy si sluneční skvrny na jednotlivých polokoulích vymění polarity a souvisí se známým cyklem sluneční činnosti. Na Zemi dochází k „přepólovaní“ zhruba jednou za 300 000 let.

V polárních oblastech Slunce pozorujeme tzv. koronální díry. Jedná se o místa, kde se sluneční magnetické pole volně otevírá do meziplanetárního prostoru, což umožňuje částicím slunečního větru bez problémů unikat do okolí. Nad slunečními póly tak odlétá vysokou rychlostí (milióny km/h) proud horkých protonů, elektronů a dalších částic. Sonda Ulysses již má ty správné „zkušenosti“ s výzkumem tohoto polárního větru.

Při posledních průletech sondy Ulysses kolem Slunce byla objevena další záhada: oblasti kolem severního a jižního pólu Slunce mají rozdílné teploty. „Nejsme si jisti, proč tomu tak je a budeme v každém případě tento problém horlivě studovat,“ říká Posner. Po současném průletu sondy nad jižním pólem Slunce bude následovat počátkem roku 2008 průlet nad severním pólem, což umožní další porovnání podmínek nad oběma póly Slunce.

Kosmická sonda Ulysses byla vypuštěna 6. 10. 1990 a po průletu kolem planety Jupiter 8. 2. 1992 se dostala na oběžnou dráhu kolem Slunce s dobou oběhu přibližně 6,2 roku. Přestože byla vyvíjena s plánovanou životností 5 let, i po více než 16 letech ve vesmíru je stále ještě v provozu 9 vědeckých přístrojů na palubě sondy.

Zdroj: science.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »