Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Unikátní snímky Slunce

Unikátní snímky Slunce

Hinode 13. prosince 2006
Hinode 13. prosince 2006
Ve středu 21. března 2007 uvolnila NASA unikátní snímky Slunce, pořízené mezinárodní kosmickou sluneční observatoří Hinode (dříve Solar B). Odhalila tak nečekané a dosud nikdy nepozorované detaily procesů na Slunci. Snímky ukázaly, že magnetické pole Slunce je mnohem neklidnější a dynamičtější než se předpokládalo.

Hinode (japonsky „východ Slunce“) byla vypuštěna 23. září 2006 z kosmodromu Uchinoura Space Center (ostrov Kjúšú, Japonsko), aby studovala magnetické pole Slunce a princip přenosu energie při erupční aktivitě v různých vrstvách sluneční atmosféry. Sonda, nepřetržitě sledující Slunce přístroji s vysokou rozlišovací schopností, bude mít stejný dopad na sluneční fyziku jako pozorování Hubblova dalekohledu na stelární astronomii.

„Nyní jsme byli poprvé schopni rozlišit malinké granule horkého plynu, které ve zmagnetizované sluneční atmosféře stoupají vzhůru a zase klesají,“ řekl Dick Fisher, ředitel slunečního oddělení NASA (Heliophyics Division, Science Mission Directorate, Washington). „Tyto snímky otevírají novou éru studia slunečních procesů a jejich vliv na Zemi, astronauty, satelity a celou Sluneční soustavu."

Na sondě Hinode jsou umístěny 3 hlavní přístroje – 0,5m sluneční optický dalekohled (Solar Optical Telescope), rentgenový dalekohled (XRT - X-ray Telescope) a ultrafialový spektrometr (EIS - Extreme Ultraviolet Imaging Spectrometer), které budou sledovat různé vrstvy Slunce. Studium se soustředí hlavně na viditelný „povrch“ Slunce - fotosféru, na sluneční atmosféru – korónu a její vnější vrstvu, která zasahuje hluboko do Sluneční soustavy.

„Koordinace měření ze všech tří přístrojů na Hinode ukáže změny ve struktuře magnetického pole, uvolňování energie ve spodních vrstvách atmosféry a její šíření přes korónu až do meziplanetárního prostoru, kde se podílí na tvorbě kosmického počasí,“ řekl John Davis (Marshall Space Flight Center, Huntsville, Alabama).

Kosmické počasí je ovlivňováno tokem nabitých částic a elektromagnetického záření, které Slunce produkuje. Sluneční erupce mohou vyřadit z provozu dálkové telekomunikační sítě nad celými kontinenty nebo přerušit globální navigační a varovné systémy.

„Snímky z Hinode odhalí nezvratné důkazy přítomnosti procesů řízených turbulencí, které jsou přenášeny magnetickým polem. Důsledkem je extrémně dynamická chromosféra nebo plynná obálka kolem Slunce,“ řekl Alan Title (Lockheed Martin, Palo Alto, Kalifornie a Stanford University, Stanford, Kalifornie).

Mise Hinode je mezinárodní projekt, na kterém s japonskou JAXA (Japan Aerospace Exploration Agency) a americkou NASA spolupracují ESA, britské PPARC (Particle Physics Astronomy Research Council) a další. Např. japonská NAOJ (National Astronomical Observatory of Japan, Tokyo) se podílela na vývoji SOT (Solar Optical Telescope), který bude poskytovat pohled na jemnou strukturu spodních vrstev sluneční atmosféry. Rentgenový dalekohled (X-ray Telescope) na sledování erupcí a dalších rychlých procesů ve vnější atmosféře Slunce vznikl ve spolupráci se SAO (Smithsonian Astrophysical Observatory, Cambridge, Massachussetts). Na analyzování dat z družice Hinode se podílejí i čeští astronomové z Astronomického ústavu v Ondřejově.

rekonexe.jpg
Podle některých teorií hustší oblast plazmatu naruší stabilitu magnetického pole Slunce. Ke „uklidnění“ dojde až rekonexí magnetických silokřivek - propojení blízkých silokřivek, které mají opačnou magnetickou orientaci (obdoba elektrického zkratu). To je provázeno uvolněním energie na všech vlnových délkách (erupcí) a také únikem oblaku plazmatu do meziplanetárního prostoru (CME - Coronal Mass Ejection).

„Věříme, že sledováním vývoje slunečních struktur magnetického pole před, během a po erupci najdeme jasný důkaz, že příčinou erupční aktivity je magnetická rekonexe,“ řekl Leon Golub (Smithsonian Astrophysical Observatory).

Galerie snímků a videí: www.nasa.gov (mise Hinode)

Obrázek:
Snímek sluneční erupce 13. prosince 2006 pořídila sonda Hinode (Solar Optical Telescope). Erupce vznikla po nárazu nově vzniklé skvrny do již existující. Vysokoenergetické protony dospěly k Zemi v době letu raketoplánu STS-116. Credit: JAXA/NASA

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »