Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Unikátní snímky Slunce

Unikátní snímky Slunce

Hinode 13. prosince 2006
Hinode 13. prosince 2006
Ve středu 21. března 2007 uvolnila NASA unikátní snímky Slunce, pořízené mezinárodní kosmickou sluneční observatoří Hinode (dříve Solar B). Odhalila tak nečekané a dosud nikdy nepozorované detaily procesů na Slunci. Snímky ukázaly, že magnetické pole Slunce je mnohem neklidnější a dynamičtější než se předpokládalo.

Hinode (japonsky „východ Slunce“) byla vypuštěna 23. září 2006 z kosmodromu Uchinoura Space Center (ostrov Kjúšú, Japonsko), aby studovala magnetické pole Slunce a princip přenosu energie při erupční aktivitě v různých vrstvách sluneční atmosféry. Sonda, nepřetržitě sledující Slunce přístroji s vysokou rozlišovací schopností, bude mít stejný dopad na sluneční fyziku jako pozorování Hubblova dalekohledu na stelární astronomii.

„Nyní jsme byli poprvé schopni rozlišit malinké granule horkého plynu, které ve zmagnetizované sluneční atmosféře stoupají vzhůru a zase klesají,“ řekl Dick Fisher, ředitel slunečního oddělení NASA (Heliophyics Division, Science Mission Directorate, Washington). „Tyto snímky otevírají novou éru studia slunečních procesů a jejich vliv na Zemi, astronauty, satelity a celou Sluneční soustavu."

Na sondě Hinode jsou umístěny 3 hlavní přístroje – 0,5m sluneční optický dalekohled (Solar Optical Telescope), rentgenový dalekohled (XRT - X-ray Telescope) a ultrafialový spektrometr (EIS - Extreme Ultraviolet Imaging Spectrometer), které budou sledovat různé vrstvy Slunce. Studium se soustředí hlavně na viditelný „povrch“ Slunce - fotosféru, na sluneční atmosféru – korónu a její vnější vrstvu, která zasahuje hluboko do Sluneční soustavy.

„Koordinace měření ze všech tří přístrojů na Hinode ukáže změny ve struktuře magnetického pole, uvolňování energie ve spodních vrstvách atmosféry a její šíření přes korónu až do meziplanetárního prostoru, kde se podílí na tvorbě kosmického počasí,“ řekl John Davis (Marshall Space Flight Center, Huntsville, Alabama).

Kosmické počasí je ovlivňováno tokem nabitých částic a elektromagnetického záření, které Slunce produkuje. Sluneční erupce mohou vyřadit z provozu dálkové telekomunikační sítě nad celými kontinenty nebo přerušit globální navigační a varovné systémy.

„Snímky z Hinode odhalí nezvratné důkazy přítomnosti procesů řízených turbulencí, které jsou přenášeny magnetickým polem. Důsledkem je extrémně dynamická chromosféra nebo plynná obálka kolem Slunce,“ řekl Alan Title (Lockheed Martin, Palo Alto, Kalifornie a Stanford University, Stanford, Kalifornie).

Mise Hinode je mezinárodní projekt, na kterém s japonskou JAXA (Japan Aerospace Exploration Agency) a americkou NASA spolupracují ESA, britské PPARC (Particle Physics Astronomy Research Council) a další. Např. japonská NAOJ (National Astronomical Observatory of Japan, Tokyo) se podílela na vývoji SOT (Solar Optical Telescope), který bude poskytovat pohled na jemnou strukturu spodních vrstev sluneční atmosféry. Rentgenový dalekohled (X-ray Telescope) na sledování erupcí a dalších rychlých procesů ve vnější atmosféře Slunce vznikl ve spolupráci se SAO (Smithsonian Astrophysical Observatory, Cambridge, Massachussetts). Na analyzování dat z družice Hinode se podílejí i čeští astronomové z Astronomického ústavu v Ondřejově.

rekonexe.jpg
Podle některých teorií hustší oblast plazmatu naruší stabilitu magnetického pole Slunce. Ke „uklidnění“ dojde až rekonexí magnetických silokřivek - propojení blízkých silokřivek, které mají opačnou magnetickou orientaci (obdoba elektrického zkratu). To je provázeno uvolněním energie na všech vlnových délkách (erupcí) a také únikem oblaku plazmatu do meziplanetárního prostoru (CME - Coronal Mass Ejection).

„Věříme, že sledováním vývoje slunečních struktur magnetického pole před, během a po erupci najdeme jasný důkaz, že příčinou erupční aktivity je magnetická rekonexe,“ řekl Leon Golub (Smithsonian Astrophysical Observatory).

Galerie snímků a videí: www.nasa.gov (mise Hinode)

Obrázek:
Snímek sluneční erupce 13. prosince 2006 pořídila sonda Hinode (Solar Optical Telescope). Erupce vznikla po nárazu nově vzniklé skvrny do již existující. Vysokoenergetické protony dospěly k Zemi v době letu raketoplánu STS-116. Credit: JAXA/NASA

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »