"Došli jsme k rozhodnému závěru, že možná máme důkaz kapalné vody v tak malém a tak chladném tělese," takto nerozhodně prezentovala rozhodný závěr svého týmu Carolyn Porcová ze Space Science Institute v Boulderu. "Máme-li však pravdu, značně jsme rozšířili výběr míst ve sluneční soustavě, kde by mohly být podmínky vhodné pro živé organismy."
Několik měsíců po příletu k Saturnu objevila sonda Cassini na měsíci Enceladu ledové výtrysky vyvrhující částice obrovskou rychlostí. Vědci začali modelovat procesy, které by pozorované jevy vysvětlily. Postupně vyloučili původně favorizovanou myšlenku, že ledové částice jsou vystřelovány z povrchu měsíce při přeměně zahřátého ledu ve vodní páru (fyzikové tomu říkají sublimace). Místo toho našli důkazy pro mnohem zajímavější vysvětlení: výtrysky mohou vycházet z kapes vody v kapalném skupenství, jež se nacházejí nehluboko pod povrchem Enceladu. Teplota vody by se samozřejmě měla pohybovat okolo 0° C, zatímco teplota okolního ledu je lehce nad -200° C. Šlo by o jakousi mrazivou obdobu islandských nebo yellowstonských gejzírů.
Mnohé další měsíce velkých planet sluneční soustavy mohou mít oceány pokryté kilometry ledu, ale v tomto případě se uvažuje o kapsách vody uložené ne hlouběji než několik desítek metrů pod povrchem. Kromě Země, Jupiterova měsíce Io a s jistou nejistotou Neptunova Tritonu by se tedy Enceladus stal čtvrtým tělesem sluneční soustavy s potvrzenou vulkanickou aktivitou.
Candy Hansenová z JPL navíc připomíná: "Když se sonda Cassini blížila k Saturnu, objevili jsme, že Saturnův systém je zaplněn volnými atomy kyslíku. Tehdy jsme neměli ponětí, odkud pocházejí. Nyní víme, že Enceladus uvolňuje molekuly vody, které se dále rozkládají na kyslík a vodík..." Stále však zůstávají otevřené otázky. Například: Proč je Enceladus tak aktivní? Zdrojem energie pro tuto aktivitu by mohly být, podobně jako v případě Jupiterova měsíce Io, slapové síly, jimiž na měsíc působí mateřská planeta, v tomto případě Saturn. Nebo (ta je zvlášť přitažlivá): Mohla mít tato aktivita v geologické historii měsíce dostatečně dlouhé trvání, aby se měl šanci uchytit život? Enceladus se tak spolu s největším Saturnovým měsícem Titanem stává prioritou sondy Cassini. Příležitost k opravdu podrobnému zkoumání měsíce s průměrem asi 500 km bude sonda mít na jaře 2008, kdy okolo něj proletí ve vzdálenosti pouhých 350 km.
Článek o tomto objevu byl zveřejněn v dnešním vydání časopisu Science: www.sciencemag.org.
Zabývá se popularizací astronomie a příbuzných věd. Od roku 2018 pracuje v novém týmu Planetária Praha, kam přesídlil po téměř třiceti letech působení na Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové. Specializuje se především na předpovídání a výpočty výjimečných úkazů na obloze a velmi důkladně se zajímá o planetu Mars a její výzkum. O astronomii, zkoumání vesmíru, ale i vztahu lidí k světu kolem nás píše na blogu (dříve zde), publikuje sloupky v příloze Orientace Lidových novin, články na Neviditelném psu a v časopise Vesmír.
Své studenty na Gymnáziu Boženy Němcové se snaží vést k pochopení, jak (skvěle a jednoduše) funguje vesmír, ať už na úrovni atomu, kuchyně, laboratoře, Sluneční soustavy, Galaxie nebo celé kosmické pavučiny. Kromě fyzikálního pohledu na svět jej zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a historie.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“
Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
Snímek zachycuje hvězdu Alcyone (\eta Tauri), nejjasnějšího člena slavné otevřené hvězdokupy Plejády (M45) v souhvězdí Býka. Alcyone je horký modrobílý obr, který září přibližně 2 400krát svítivěji než naše Slunce a nachází se ve vzdálenosti zhruba 440 světelných let. Hvězda je obklopena jemným mezihvězdným prachem, který odráží její intenzivní modré světlo a vytváří tak charakteristickou reflexní mlhovinu typickou pro celou tuto hvězdokupu.