Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Vodní vulkanismus na Saturnově měsíci Enceladus

Vodní vulkanismus na Saturnově měsíci Enceladus

Enceladus.jpg
Saturnův malý měsíc Enceladus, který by měl být studený a "mrtvý", poskytuje místo toho důkazy o přítomnosti ledového vulkanismu, tzv. kryovulkanismu. Americká sonda Cassini objevila obrovská oblaka vodní páry nad jižním pólem měsíce a teplé praskliny, kde se vypařuje vodní led a pravděpodobně průběžně doplňuje oblaka páry. Sonda Cassini rovněž potvrdila, že Enceladus je hlavním dodavatelem materiálu pro nejvzdálenější Saturnův prstenec E.

"Enceladus je nejmenší těleso, u kterého byl doposud objeven kryovulkanismus," říká Torrence Johnson, člen vědeckého týmu z JPL, NASA. "Lokalizovaná atmosféra z vodní páry připomíná komety. Teplé skvrny v ledovém a popraskaném povrchu vznikly pravděpodobně jako důsledek ohřevu díky slapovým silám, podobně jako sopky na Jupiterově měsíci Io. Geologicky mladý povrch měsíce Enceladus z vodního ledu, změklého při ohřevu teplem z podpovrchových vrstev, připomíná oblasti na Jupiterových měsících Europa a Ganymed.

Sonda Cassini prolétla ve vzdálenosti 175 km od povrchu měsíce Enceladus 14. 7. 2005. Data, získaná během tohoto průletu, potvrzují přítomnost rozsáhlé a dynamické atmosféry. Tato atmosféra byla poprvé detekována pomocí magnetometru během průletu ve velké vzdálenosti již počátkem tohoto roku.

Pomocí hmotového spektrometru a ultrafialového zobrazovacího spektrografu se podařilo určit, že atmosféra obsahuje vodní páru. Hmotový spektrometr zjistil, že vodní pára tvoří 65 % atmosféry, dalších 20 % představuje molekulární vodík. Zbytek tvoří především oxid uhličitý a malé množství dusíku a oxidu uhelnatého. Kolísání hustoty vodní páry s výškou napovídá, že pochází z lokalizovaného zdroje porovnatelného s geotermální horkou skvrnou. Ultrafialový spektrograf přinesl silný důkaz přítomnosti lokálního oblaku vodní páry.

Fakt, že atmosféra existuje kolem tělesa s mimořádně nízkou gravitací, místo toho, aby unikla do okolního prostředí, je důkazem geologické aktivity měsíce, která je dostatečná k doplňování vodní páry pomalým ale vytrvalým procesem.

Fotografie dokazují, že v okolí jižního pólu měsíce Enceladus se nachází větší množství mladých popraskaných oblastí, než na jeho zbývající části povrchu. Existují zde ledové balvany velikosti velkého domu a dlouhé namodralé trhliny či zlomy, připomínající stopy po tygřích drápech.

Enceladus_01.jpg

Další přístroj sondy Cassini - infračervený spektrometr - zjistil, že jižní pól měsíce Enceladus je teplejší, než se předpokládalo. Teplota poblíž jeho rovníku se pohybuje kolem 80 K (-193 °C), jak se očekávalo. Póly měsíce nutně musí být mnohem chladnější, neboť je Slunce ozařuje velice šikmo. Avšak průměrná teplota jižního pólu dosahuje 85 K (-188 °C), což je mnohem více, než astronomové předpokládali. Malé oblasti, koncentrované poblíž zlomů, jsou dokonce ještě teplejší: teplota v některých místech dosahuje více než 110 K (-163 °C).

"To je tak udivující, jako kdybychom cestovali po zeměkouli a zjistili, že Antarktida je teplejší než Sahara," říká John Spencer (Southwest Research Institute, Boulder, Colorado), člen týmu infračerveného spektrometru.

Vědci zjistili, že teplotní rozdíly na povrchu měsíce Enceladus je obtížné či nemožné vysvětlit za předpokladu, že tepelným zdrojem je pouze sluneční záření. Pravděpodobnější je, že část jižní polární oblasti včetně zlomů nahřívá teplo, unikající z vnitřních oblastí měsíce. Vypařování tohoto teplého ledu na několika místech regionu může rovněž vysvětlit rozdíly hustoty v obsahu vodní páry, detekované dalšími přístroji. Jak může ledové těleso o průměru 500 km generovat vnitřní teplo a proč se toto teplo koncentruje do oblastí kolem jižního pólu měsíce je zatím záhadou.

Analyzátor kosmického prachu na sondě Cassini detekoval velké zvýšení počtu těchto částic v blízkosti měsíce Enceladus. Tato pozorování potvrdila, že Enceladus je zdrojem materiálu pro Saturnův prstenec E. Astronomové předpokládají, že proud mikrometeoroidů vyráží z povrchu měsíce částice, vytvářející trvalý oblak z ledových a prachových částic kolem měsíce Enceladus. Částice, které postupně unikají ze slabého gravitačního pole měsíce, průběžně doplňují prstenec E.

Zdroj: saturn.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2022

20. vesmírný týden 2022

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 5. do 22. 5. 2022. Měsíc bude v úplňku a nastává zatmění, u nás viditelné nízko nad obzorem jako částečné. Přehlídku planet viditelných okem nabízí ranní obloha. Nejjasnější Venuše se úhlově vrací ke Slunci. Lépe je vidět Jupiter a nejvýše jsou ráno Mars a Saturn. Skvrny na povrchu Slunce jsou stále k vidění a aktivita hvězdy je zvýšená. Astronomové publikovali záběr černé díry v centru naší Galaxie. InSight zaznamenala na Marsu dosud nejsilnější otřes. Po dvou startech Falconu 9 v minulém týdnu očekáváme tento týden třetí. ULA plánuje otestovat svoji kosmickou loď Starliner. Vynikající český astronom Ivan Šolc by se letos dožil 95 let.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Carina a sopka

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek „Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Setkání planetek.

Setkání planetek. Rozměry obrázku jsou 30 x 15 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. Planetka (7335) 1989 JA je řazena do typu Apollo a prochází nejblíže Zemi mezi roky 1916 až 2194. V době fotografování byla od Země vzdálena 0.072 au a jasnost měla 13.2 magnitudy. O deset dní později bude o magnitudu jasnější a více než dvakrát blíže, ale na jižní obloze. V roce 1989 ji objevila E. Helinová na Mt. Palomaru. Planetka (15903) Rolandflorrie byla podstatně slabší, asi 17.3 magnitudy a nacházela se ve vzdálenosti 1.385 au od Země. V roce 1997 ji objevil amatérský astronom trpící v dětství Aspergerovým syndromem T. Handley v Burlingtonu (New Jersey) a dal jí jména svých rodičů.

Další informace »