Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Vodní vulkanismus na Saturnově měsíci Enceladus

Vodní vulkanismus na Saturnově měsíci Enceladus

Enceladus.jpg
Saturnův malý měsíc Enceladus, který by měl být studený a "mrtvý", poskytuje místo toho důkazy o přítomnosti ledového vulkanismu, tzv. kryovulkanismu. Americká sonda Cassini objevila obrovská oblaka vodní páry nad jižním pólem měsíce a teplé praskliny, kde se vypařuje vodní led a pravděpodobně průběžně doplňuje oblaka páry. Sonda Cassini rovněž potvrdila, že Enceladus je hlavním dodavatelem materiálu pro nejvzdálenější Saturnův prstenec E.

"Enceladus je nejmenší těleso, u kterého byl doposud objeven kryovulkanismus," říká Torrence Johnson, člen vědeckého týmu z JPL, NASA. "Lokalizovaná atmosféra z vodní páry připomíná komety. Teplé skvrny v ledovém a popraskaném povrchu vznikly pravděpodobně jako důsledek ohřevu díky slapovým silám, podobně jako sopky na Jupiterově měsíci Io. Geologicky mladý povrch měsíce Enceladus z vodního ledu, změklého při ohřevu teplem z podpovrchových vrstev, připomíná oblasti na Jupiterových měsících Europa a Ganymed.

Sonda Cassini prolétla ve vzdálenosti 175 km od povrchu měsíce Enceladus 14. 7. 2005. Data, získaná během tohoto průletu, potvrzují přítomnost rozsáhlé a dynamické atmosféry. Tato atmosféra byla poprvé detekována pomocí magnetometru během průletu ve velké vzdálenosti již počátkem tohoto roku.

Pomocí hmotového spektrometru a ultrafialového zobrazovacího spektrografu se podařilo určit, že atmosféra obsahuje vodní páru. Hmotový spektrometr zjistil, že vodní pára tvoří 65 % atmosféry, dalších 20 % představuje molekulární vodík. Zbytek tvoří především oxid uhličitý a malé množství dusíku a oxidu uhelnatého. Kolísání hustoty vodní páry s výškou napovídá, že pochází z lokalizovaného zdroje porovnatelného s geotermální horkou skvrnou. Ultrafialový spektrograf přinesl silný důkaz přítomnosti lokálního oblaku vodní páry.

Fakt, že atmosféra existuje kolem tělesa s mimořádně nízkou gravitací, místo toho, aby unikla do okolního prostředí, je důkazem geologické aktivity měsíce, která je dostatečná k doplňování vodní páry pomalým ale vytrvalým procesem.

Fotografie dokazují, že v okolí jižního pólu měsíce Enceladus se nachází větší množství mladých popraskaných oblastí, než na jeho zbývající části povrchu. Existují zde ledové balvany velikosti velkého domu a dlouhé namodralé trhliny či zlomy, připomínající stopy po tygřích drápech.

Enceladus_01.jpg

Další přístroj sondy Cassini - infračervený spektrometr - zjistil, že jižní pól měsíce Enceladus je teplejší, než se předpokládalo. Teplota poblíž jeho rovníku se pohybuje kolem 80 K (-193 °C), jak se očekávalo. Póly měsíce nutně musí být mnohem chladnější, neboť je Slunce ozařuje velice šikmo. Avšak průměrná teplota jižního pólu dosahuje 85 K (-188 °C), což je mnohem více, než astronomové předpokládali. Malé oblasti, koncentrované poblíž zlomů, jsou dokonce ještě teplejší: teplota v některých místech dosahuje více než 110 K (-163 °C).

"To je tak udivující, jako kdybychom cestovali po zeměkouli a zjistili, že Antarktida je teplejší než Sahara," říká John Spencer (Southwest Research Institute, Boulder, Colorado), člen týmu infračerveného spektrometru.

Vědci zjistili, že teplotní rozdíly na povrchu měsíce Enceladus je obtížné či nemožné vysvětlit za předpokladu, že tepelným zdrojem je pouze sluneční záření. Pravděpodobnější je, že část jižní polární oblasti včetně zlomů nahřívá teplo, unikající z vnitřních oblastí měsíce. Vypařování tohoto teplého ledu na několika místech regionu může rovněž vysvětlit rozdíly hustoty v obsahu vodní páry, detekované dalšími přístroji. Jak může ledové těleso o průměru 500 km generovat vnitřní teplo a proč se toto teplo koncentruje do oblastí kolem jižního pólu měsíce je zatím záhadou.

Analyzátor kosmického prachu na sondě Cassini detekoval velké zvýšení počtu těchto částic v blízkosti měsíce Enceladus. Tato pozorování potvrdila, že Enceladus je zdrojem materiálu pro Saturnův prstenec E. Astronomové předpokládají, že proud mikrometeoroidů vyráží z povrchu měsíce částice, vytvářející trvalý oblak z ledových a prachových částic kolem měsíce Enceladus. Částice, které postupně unikají ze slabého gravitačního pole měsíce, průběžně doplňují prstenec E.

Zdroj: saturn.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »