Výzkum planetek pomocí radaru

Radarová astronomie využívá největší radioteleskopy světa, které zamíří svazek mikrovlnného záření na zkoumaný objekt, který se může nacházet blíže než Měsíc, nebo naopak dále než například Saturnovy měsíce. Radiové pulsy zasahují cílová tělesa, důsledkem čehož je tzv. "echo", tj. jakási ozvěna (odraz) přesně daných parametrů, vyplývajících z charakteru zkoumaného cíle.

"Čím bližší cíl pozorujeme, tím lepší je odraz," říká Steven Ostro. "Po zpracování takového odrazu můžeme vytvořit detailní trojrozměrný model objektu, určit přesně jeho rotaci, což nám poskytne podklady pro určení vnitřního rozložení jeho hustoty. Můžeme dokonce rozlišit vzhled jeho povrchu. Dobrá ozvěna nám umožní prostorové rozlišení lepší než 10 m."

Astronomové získali doposud radarové odrazy již od 190 tzv. blízkozemních planetek a zjistili, že podobně jako sněhové vločky, ani dvě planetky nejsou identické. Přicházející odrazy odhalily jak kamenná, tak i kovová tělesa. Některá se pohybují ve studeném a temném vesmíru samotná, zatímco jiná tělesa jsou doprovázena vlastními měsíčky. Údaje dále vypovídají, že některé planetky mají velmi hladký povrch, zatímco povrch jiných asteroidů je velmi drsný. A konečně jejich tvary jsou natolik rozdílné, jak si jen dovedeme představit.

Jednou věcí, kterou nedovedeme docenit, je schopnost radarové astronomie upřesnit polohu daného objektu. Tato neocenitelná schopnost přišla vhod v zimě roku 2004, kdy byla objevena potenciálně nebezpečná planetka Apophis.

Astronomové tuto planetku objevili pomocí optických dalekohledů. Planetka Apophis velmi brzy přitáhla pozornost odborné i laické veřejnosti, když počáteční data naznačovala, že pořádný kus kosmického kamene o průměru 400 m může narazit do Země v roce 2029. K potvrzení či vyvrácení tohoto předpokladu bylo nutno provést další přesná pozorování ke zpřesnění jeho oběžné dráhy.Steven Ostro se svými spolupracovníky vyslali k planetce ve dnech 27., 29. a 30. ledna 2005 z radioteleskopu Arecibo Observatory (Puerto Rico) svazky mikrovlnného záření, které ji přesně zasáhly. Na základě zjištěných poloh byla dráha planetky upřesněna, což umožnilo vyloučit srážku se Zemí v roce 2029.

Radioteleskop v Arecibu s anténou o průměru 305 m je jedním ze dvou radioteleskopů, kde se radarová astronomie efektivně využívá. Tím druhým radioteleskopem je anténa o průměru 70 m v Goldstone (California's Mojave Desert). Oba systémy se navzájem doplňují. Radioteleskop v Arecibu se nemůže natáčet (zatímco anténa v Goldstonu ano), avšak je zase 30krát citlivější. Společně tak vytvářejí úctyhodný výzkumný prostředek pro studium planetek.

Budoucnost radarové astronomie může být právě tak úžasná, jako některé obrazy a tvary blízkých kosmických těles, které již byly získány. Existují zde nové technologie, které mohou poskytnout obrázky vzhledu povrchu těles se 4krát lepším rozlišením než doposud. A pak jsou na stole existující návrhy na realizaci kosmických misí k blízkozemním planetkám. Před vlastní realizací mise bude nutná detailní studium a analýza dráhy planetky. Kvalitní vědecká měření je schopná zajistit pouze radarová astronomie. Alespoň si to myslí Steven Ostro.

Na připojeném obrázku jsou radarové snímky planetky 1999 JM8. Její průměr se odhaduje na 3,5 km. Byla objevena 13. 5. 1999. K Zemi se přiblížila na vzdálenost 8,5 miliónu km.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí