Curiosity - autoportrét z kamery MAHLI. Autor: NASA/JPL-CaltechNa povrchu Marsu stále popojíždí dvě úspěšná robotická vozítka.
Opportunity za měsíc završí 9 let pobytu na povrchu Marsu, větší Curiosity bude na začátku února
slavit půlrok. Svět, který pro nás obě mašinky snímají, je neuvěřitelně zajímavý. Podívejme se tedy,
kde se roboti nalézají a jak to v jejich okolí vypadá.
Sol 130: dosavadní trasa, kterou vozítko projelo. Autor: NASA/JPL-Caltech/Phil StookeJak jste se jistě dověděli v předchozích zprávách, Curiosity, která přistála 5. srpna 2012, se
nejprve vydala do asi 400 metrů vzdálené lokality pojmenované Glenelg. Geologicky se toto místo jeví
jako velmi zajímavé, protože už z detailních snímků z oběžné dráhy je patrné, že se zde setkávají tři
různé druhy hornin. Velké vozidlo zde nepřistálo náhodou. Místo přistání se nachází v místě jakéhosi
konce říční delty. Byly sem tedy přinášeny horniny ze vzdálených planin a svahů kráteru Gale a zde se
usazovaly. Bylo by tedy podivné, kdybychom nenacházeli nějaké usazeniny, případně vodou opracované
kamínky. Přesto je skvělé, že přesně tyto horniny byly v okolí místa přistání nalezeny. A čím blíže
lokalitě Glenelg, tím se vše stávalo zábavnější.
sol 130 - 135: mozaika snímků okolí Curiosity Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS/Damien Bouic/Martin GembecZačalo to snímkem kamenů nápadně připomínajících slepenec, tedy usazeninu tvořenou velkými oblázky
stmelenými dohromady, podobně jako jemější pískovec. Samotný Glenelg je opravdovou směsicí. Přímo v
údolí, nazvaném Yellowknife Bay, byly nyní v okolí Curiosity objeveny vrstvy usazených hornin.
Aktuálně se prokázalo, že jsou tvořeny čistě bílým, jemnozrnným materiálem. Nápadně připomíná snad
nejlépe sádrovec. V sousedství těchto usazenin jsou kameny tvořené různě velkými kamínky, místy s
vsazenými většími oblázky. Kousek opodál zase nacházíme podívné útvary připomínající kráter malé
bahenní sopky. Ovšem kde ta by se vzala v místě tvořeném naplavenými usazeninami? Zřejmě tedy mají
zcela odlišný původ. Mohlo by se jednat o bubliny materiálu na stěnách zpevněné snad solí, nebo jiným
erozi odolnějším minerálem. Horniny jsou aktuálně zkoumány především laserem přístroje ChemCam, který
na dálku zahřeje část kamene a sleduje, z čeho se skládá. Přímo pod koly roveru navíc některé menší
ploché kameny praskly a odhalily bílý vnitřek. Výzkum pomocí vrtačky se neočekává, protože by mohla
být ona i některé důležité přístroje zaneseny jemným materiálem. Brzy se jistě dovíme, z čeho kameny
v zátoce Yellowknife jsou a budeme o tom informovat v pravidelném přehledu Vesmírný týden.
sol 100: Rocks of Gale crater Autor: NASA/JPL-Caltech/Stuart AtkinsonSkladba kamenů v okolí je vůbec mimořádně různorodá a je až s podivem, jak se to všechno může
nacházet v těsném sousedství. Stačí se jen podívat na obrázek "kameny v kráteru Gale".
Sol 122: snad erodovaná bublina Autor: NASA/JPL-CaltechPřes úžasné snímky a zajímavé vědecké nálezy v lokalitě Glenelg je třeba připomenout, že toto
není hlavní cíl, kvůli němuž se zde v srpnu přistávalo. V dlouhodobějším pohledu se hlavně očekává
přesun jižním směrem a poté na východ do svahů mohutné hory uprostřed kráteru Gale. Tato vrtva
tvořená různými vrstvami usazenin se nazývá Aeolis Mons (v rámci mise Curiosity často přezdívaný
Mount Sharp). Curiosity má nicméně výbornou příležitost vyzkoušet všechny své systémy, přístroje a
schopnosti zkoumat okolí a tak se dá očekávat, že se bude ještě několik týdnů pohybovat v Glenelgu.
Za rok bychom však mohli robota najít někde úplně jinde, možná až na úpatí hory. Díky pohonu z
radioizotopového zdroje nebude muset zastavovat ani v zimním období.
sol 3150: mozaika celkového pohledu na vystupující hřbítek a detailů z kamery MI Autor: NASA/JPL-CornellOpportunity snáší nehostinné podmínky marsovské mrazové pouště již téměř devět let a stále čile
popojíždí podle pokynů ze Země. Letošní průzkumy se odehrávaly na pahorku pracovně zvaném Cape York.
Ve skutečnosti jde o erodovaný okraj kráteru Endeavour, který má průměr něco nad 20 kilometrů.
Aktuální výzkum probíhá asi uprostřed pahorku v místě zvaném Matijevic Hill. Tento pahorek je úplně
úžasné místo, kde se také, jako v případě Curiosity, setkáváme s různorodými typy kamenů. Způsob
jejich vzniku a složení je spíše oříšek pro geology, už samotný vzhled okolí stojí alespoň za malou
ukázku.
sol 3135: detail světlých erodovaných hornin Autor: NASA/JPL-Cornell
Pahorek v určité výšce protíná pás tmavých hornin, silně erodovaných a vytupujících mnohde
nad povrch. Tyto kameny obsahují velké množství malých kuliček, z nichž některé se jeví větší a duté.
Vedle těchto tmavých hornin leží vrstvy připomínající usazeniny světlého materiálu, které jsou naopak
kuliček prosty. Tato geologická mozaika zaměstnává Opportunity po řadu týdnů a snad se brzy dočkáme
uceleného článku lépe vysvětlujícímu složení a význam jejich objevu. Další plány Opportunity jsou dost
nejasné. Dá se ale očekávat, že s další zimou dojde k přesunu na severně orientované svahy. Tím se
solární panely vozítka lépe natočí ke Slunci a umožní snad Opportunity přežít další zimu. Jestli to
bude na severním okraji pahorku York, jako při poslední zimě, nebo se pokusí vědci přejet na úbočí
jižněji ležícího většího hřebene, to se necháme překvapit příští rok.
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech
„Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules.
Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov.
M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty.
Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C.
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats
28.4.2025 až 1.5.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4