Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Výzkumy v ASU AV ČR (233): Pozorování bolidů z meteorologických družic

Výzkumy v ASU AV ČR (233): Pozorování bolidů z meteorologických družic

Ukázková spektra tří bolidů zaznamenaných autonomními přístroji Evropské bolidové sítě. Tři příklady se liší průletovou rychlostí uvedenou v levém horním rohu. Šipka pak naznačuje směr letu bolidu. Je dobře patrné, že vzhled oranžové čáry kyslíku O I velmi závisí na průletové rychlosti.
Autor: Vlastimil Vojáček

Pozorování jasných meteorů – bolidů – má v Oddělení meziplanetární hmoty ASU dlouhou tradici. Práce Vlastimila Vojáčka a jeho kolegů nyní ukazuje, že k rozumnému odhadu některých vlastností bolidů lze použít i nečekaný typ pozorování – snímky z meteorologických družic zaměřené na detekci blesků. 

Během průletu malého kamínku zemskou atmosférou vzniká výrazná světelná stopa, tzv. meteor. Pokud je meteor velmi jasný, mluvíme o bolidu. Elektromagnetické záření vznikající při tomto procesu není jen jednoduché záření horkého plynu, ale obsahuje četné množství spektrálních čar, které vypovídají o chemickém složení samotného tělesa. Svůj vliv ale mají také atomy a molekuly vzduchu, kterým meteoroid prolétá. Vzhled spektra silně závisí na fyzikálních podmínkách během průletu, důležitým parametrem je například průletová rychlost. Velmi významnou spektrální oblastí je červená oblast, v níž je jednou z dominantních čar triplet kyslíku s vlnovou délkou 777 nm. 

Je zajímavé, že velmi podobná spektrální oblast včetně zmíněné trojčáry kyslíku je zaznamenávána také přístroji detekujícími blesky na meteorologických družicích. Tak například přístroj Geostationary Lightning Mapper (GLM) na amerických družicích GOES neustále sleduje významnou část zemského povrchu především nad americkou pevninou a pořizuje snímky s vysokou kadencí 2 milisekund s prostorovým rozlišením kolem 10 km. Je asi zřejmé, že pokud zorným polem přístroje proletí bolid, logicky musí být jeho stopa ve snímkách zaznamenána. Pokusy použít tato pozorování pro studium bolidů byly provedeny již v minulosti, ovšem zásadním problémem se ukázal chybějící popis intenzity spektra v červené oblasti a jeho vzhledu na fyzikálních parametrech bolidu. Dlužno podotknout, že parametry téměř identický přístroj, jako je GLM, se nachází i na čínské meteorologické družici a podobný instrument je též na evropské družici MTG-I1 (Meteosat Third Generation – Imager 1), která byla vypuštěna 13. prosince tohoto roku. 

Tuto mezeru ve znalostech překročili odborníci z Oddělení meziplanetární hmoty ASU pod vedením Vlastimila Vojáčka. K tomuto kroku měli v podstatě ideální data, neboť v rámci Evropské bolidové sítě jsou některé její stanice vybaveny zcela autonomními stanicemi zaznamenávajícími i spektra prolétajících bolidů. Tato spektra pokrývají velký rozsah vlnových délek přesahující viditelnou oblast, tedy včetně kýžené červené oblasti kolem 770 nm. V období prosince 2015 až dubna 2021 uvázlo v síti množství meteorů vhodných k provedení požadované studie, z nichž autoři vybrali 43 případů, které pokrývaly široký rozsah průletových rychlostí. Rychlost průletu je totiž klíčovým parametrem studovaným v představované práci. 

Spektrální pozorování byla zpracována standardními metodami a převedena do absolutních jednotek. Poté byl aplikován filtr, který měl připodobnit tato měření pozorování bleskovými instrumenty na palubách meteorologických družic. Cílem práce bylo studovat chování kyslíkové čáry s vlnovou délkou 777 nm v různě rychlých bolidech. Závislost intenzity této čáry na rychlosti bolidu byla známa již z předchozích prací a zde se potvrdila. Autoři získali nový vztah mezi těmito dvěma veličinami, a to včetně intervalu nejistot. Na základě tohoto zjištění je možné odhadnout celkovou vyzářenou energii bolidu i jeho absolutní jas pouze z pozorování úzké spektrální oblasti kolem vlnové délky 777 nm. A přesně taková úzkospektrální pozorování provádí detektory GLM.

Získaná kalibrace detektorů GLM byla otestována na několika pádech bolidů nad územím severoamerického kontinentu, které byly pozorovány jak ze země, tak z kosmu. Ukazuje se, že ve většině případů je shoda kalibrace s realitou velmi dobrá, až na jeden případ, kdy zřejmě nebyla pozorování publikovaná v předchozí práci jiných autorů zpracována zcela správně. Model autorů z ASU bylo možné také otestovat proti datům z kosmické přehledové sítě americké vlády a i zde byla shoda velmi dobrá.

Otázkou je platnost získaného vztahu. Autoři ukazují, že pokud je tento vztah použit mimo rozsah jasností bolidů, které byly k jeho získání použity, je třeba započíst ještě dvě důležité korekce. Jednak korekci na jasnost a pak korekci na výšku a s tím související různé chování kyslíkové čáry u meteorů s výbuchem a bez něj. Autoři vztahy pro tyto dvě korekce také odvodili a v práci ukazují, že po jejich započtení se shoda mezi různými pozorováními ještě vylepší.

Získané kalibrační vztahy bude možné v blízké budoucnosti aplikovat na pozorování z přístroje Lightning Imager na již vypuštěné družici MTG-I1, která bude sledovat dlouhodobě evropský kontinent. V tomto případě tedy bude možné přímo porovnávat údaje z bleskového zobrazovače a z Evropské bolidové sítě. Jsou to další důležité dílky do skládačky popisující chování meziplanetárních těles při průletu zemskou atmosférou. 

REFERENCE

V. Vojáček, J. Borovička, P. Spurný, Oxygen line in fireball spectra and its application to satellite observations, Astronomy & Astrophysics v tisku, preprint arXiv:2211.15793

KONTAKT

Mgr. Vlastimil Vojáček, Ph.D.
vlastimil.vojacek@asu.cas.cz
Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Oddělení meziplanetární hmoty ASU

Převzato: Astronomický ústav AV ČR, v. v. i.



O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 

Štítky: Spektrum meteoru, Astronomický ústav AV ČR


41. vesmírný týden 2025

41. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 10. do 12. 10. 2025. Měsíc je počátkem týdne v úplňku a na konci týdne přestává být vidět na večerní obloze. To umožní lepší viditelnost dvou komet, jejichž nástup na večerní oblohu s nadějí očekáváme. Kometa C/2025 A6 (Lemmon) bude vidět zatím jen dalekohledem a trochu obtížněji, ale snad také menším dalekohledem, by mohla být vidět i C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc a bude v konjunkci s Měsícem. Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je poměrně aktivní a opět nastaly slabé polární záře. V plánech startů raket nyní figuruje výhradně Falcon 9 s telekomunikačními družicemi Starlink a Kuiper. Sto let od narození by oslavil významný český astronom Miroslav Plavec.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »