Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Vznik Měsíce rovněž přinesl na Zemi vodu

Vznik Měsíce rovněž přinesl na Zemi vodu

Modrá planeta Země
Autor: CC0 Public Domain

Země je unikátním tělesem ve Sluneční soustavě: má velké množství vody a relativně velký Měsíc, který stabilizuje rotační osu naší planety. Oba parametry jsou nezbytné pro vývoj a udržení života na Zemi. Vědci nyní dospěli k závěru, že se podstatné zásoby vody dostaly na naši planetu právě v době vzniku zemského souputníka.

Planetologové z univerzity v Münsteru (Německo) jako první dokázali, že se voda dostala na naši planetu současně se vznikem Měsíce, tj. zhruba před 4,4 miliardami roků. Podle současných teorií se Měsíc zformoval při srážce Země s tělesem zhruba o velikosti planety Mars, které je někdy označováno jako Theia. Až doposud astronomové předpokládali, že Theia měla původ ve vnitřních oblastech Sluneční soustavy – v blízkosti Země. Avšak vědci z University of Münster dospěli k závěru, že se Theia přiblížila k Zemi z vnějších oblastí planetární soustavy a dopravila na Zemi velké množství životodárné tekutiny. Tyto závěry byly publikovány v posledním čísle časopisu Nature Astronomy.

Země se zformovala v „suché“ vnitřní oblasti Sluneční soustavy, a tak je tak trochu překvapením, že se na ní nachází poměrně velké množství vody. K pochopení, proč tomu tak je, se musíme vrátit zpět v čase do období zhruba před 4,5 miliardami roků, kdy se formovala celá Sluneční soustava. Z dřívějších studií jsme věděli, že Sluneční soustava se strukturovala tak, že „suchý“ materiál se oddělil od „mokrého“: tzv. uhlíkaté meteority, které jsou relativně bohaté na vodu, přicházejí z vnějších oblastí naší soustavy, zatímco sušší meteority mají svůj původ ve vnitřních oblastech Sluneční soustavy. Předcházející studie ukázaly, že uhlíkatý materiál byl zřejmě zodpovědný za dodání vody na Zemi; nebylo však známo, kdy a jak byl tento materiál obsahující uhlík – a tedy i vodu – na naši planetu dopraven.

K odpovědi na tuto otázku jsme využili izotopy molybdenu, které nám dovolují jasně rozlišit uhlíkatý a bezuhlíkatý materiál a jako takový představuje ´genetické otisky prstů´ materiálu z vnějších či vnitřních částí Sluneční soustavy,“ vysvětluje Gerrit Budde z Institutu planetologie na univerzitě v Münsteru a hlavní autor studie.

Země při pohledu z Měsíce Autor: Arvin/Adobe Stock
Země při pohledu z Měsíce
Autor: Arvin/Adobe Stock
Měření uskutečněná astronomy z univerzity v Münsteru ukazují, že složení izotopů molybdenu na Zemi leží někde mezi těmito uhlíkatými meteority a meteority bez uhlíku, z čehož vyplývá, že určité množství pozemského molybdenu má původ ve vnější části Sluneční soustavy. V tomto kontextu chemické vlastnosti molybdenu hrají klíčovou roli, protože většina pozemského molybdenu se spolu s železem nachází v jádru naší planety.

Molybden, který je dostupný v zemském plášti, má proto svůj původ v pozdním stadiu formování Země, zatímco molybden z raného období vzniku Země je uložen výhradně v jádru,“ vysvětluje Christoph Burkhardt, jeden z autorů studie. Výsledky vědecké studie ponejprv dokazují, že uhlíkaté materiály z vnějších oblastí Sluneční soustavy se dostaly na Zemi později.

Avšak astronomové jsou ještě o krok dále. Dokázali, že většina molybdenu v zemském plášti byla dodána prostřednictvím protoplanety Theia, která se srazila se Zemí v době před 4,4 miliardami roků, což nakonec vedlo ke vzniku souputníka Země – Měsíce. Nicméně, protože větší část molybdenu v zemském plášti pochází z vnější oblasti Sluneční soustavy, znamená to, že rovněž Theia pochází z okraje našeho planetárního systému. Podle astronomů tato kolize poskytla dostatečné množství materiálu k vysvětlení celkového množství vody na Zemi.

Náš přístup je unikátní, protože vůbec poprvé nám umožnil propojit původ vody na Zemi současně se vznikem Měsíce. Závěr je jednoznačný – bez Měsíce by pravděpodobně neexistoval na Zemi život,“ říká Thorsten Kleine, profesor planetologie na University of Münster.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sciencedaily.com
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Voda na Zemi, Vznik Měsíce


20. vesmírný týden 2022

20. vesmírný týden 2022

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 5. do 22. 5. 2022. Měsíc bude v úplňku a nastává zatmění, u nás viditelné nízko nad obzorem jako částečné. Přehlídku planet viditelných okem nabízí ranní obloha. Nejjasnější Venuše se úhlově vrací ke Slunci. Lépe je vidět Jupiter a nejvýše jsou ráno Mars a Saturn. Skvrny na povrchu Slunce jsou stále k vidění a aktivita hvězdy je zvýšená. Astronomové publikovali záběr černé díry v centru naší Galaxie. InSight zaznamenala na Marsu dosud nejsilnější otřes. Po dvou startech Falconu 9 v minulém týdnu očekáváme tento týden třetí. ULA plánuje otestovat svoji kosmickou loď Starliner. Vynikající český astronom Ivan Šolc by se letos dožil 95 let.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Carina a sopka

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek „Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Setkání planetek.

Setkání planetek. Rozměry obrázku jsou 30 x 15 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. Planetka (7335) 1989 JA je řazena do typu Apollo a prochází nejblíže Zemi mezi roky 1916 až 2194. V době fotografování byla od Země vzdálena 0.072 au a jasnost měla 13.2 magnitudy. O deset dní později bude o magnitudu jasnější a více než dvakrát blíže, ale na jižní obloze. V roce 1989 ji objevila E. Helinová na Mt. Palomaru. Planetka (15903) Rolandflorrie byla podstatně slabší, asi 17.3 magnitudy a nacházela se ve vzdálenosti 1.385 au od Země. V roce 1997 ji objevil amatérský astronom trpící v dětství Aspergerovým syndromem T. Handley v Burlingtonu (New Jersey) a dal jí jména svých rodičů.

Další informace »