Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Začíná nový cyklus sluneční činnosti?

Začíná nový cyklus sluneční činnosti?

sun_fotosfera.jpg
Dne 31. července se zrodila na Slunci malá sluneční skvrna. Vynořila se z nitra Slunce a zmizela během několika hodin. Na Slunci se to stává zcela běžně; obvykle by tak nepatrná sluneční skvrna nestála ani za zmínku. Ale tato byla speciální: byla "obrácená".

"Čekali jsme na to," řekl David Hathaway, sluneční fyzik (Marshall Space Flight in Huntsville, Alabama). "Obrácená sluneční skvrna znamená, že začíná další sluneční cyklus."

Hathaway vysvětluje: "Obrácená" znamená, že sluneční skvrna má opačnou magneticky polaritu. Sluneční skvrny, které mají rozměry planet, vznikají díky vnitřnímu slunečnímu magnetickému dynamu. Jako všechny magnety ve vesmíru i sluneční skvrny mají severní (N) a jižní (S) magnetický pól.

Sluneční skvrna se 31. července objevila na 65° západní heliografické délky a 13° jižní heliografické šířky. Magnetická polarita slunečních skvrn v této oblasti je normálně N - S, jenže tato nová skvrna byla orientována opačně S - N. A to je důvod, proč jí astronomové věnují takovou pozornost.

magnetogram.jpg
Magnetogram Slunce 31.7.2006: snímek rozložení polarity magnetického pole na slunečním disku, který je na obrázku šedý. Oblasti se severní magnetickou polaritou jsou bílé, s jižní magnetickou polaritou černé. Magnetickou mapu pořídila sonda SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) přístrojem MDI (Michelson Doppler Imager). Aktuální magnetogram. Credit: SOHO/MDI

Skvrny nového slunečního cyklu mají vždy opačnou magnetickou polaritu než skvrny předchozího cyklu. To sluneční fyzici už dávno ví. Magnetické pole Slunce se při přechodu do nového cyklu převrací a severní magnetický pól se stává jižním a opačně. Někdy se mluví o 22-letém magnetickém cyklu (Haleho cyklus).

sunspot_index.jpg
Slunečná aktivita stoupá a klesá v 11-letých cyklech, kdy se střídá období klidu s obdobím aktivity. Právě teď je Slunce klidné. "Jsme blízko konce 23. slunečního cyklu, který dosáhl vrcholu v roce 2001," vysvětluje Hathaway. Další, 24. sluneční cyklus, by měl začít "někdy teď".

Současná aktivita Slunce, které je vzhledem k minimu 23. slunečního cyklu poměrně vysoká, vede některé sluneční fyziky k předpovědi, že následující cyklus bude mimořádně veliký. Možná největší za několik posledních desetiletí.

Ale kdy doopravdy 24. sluneční cyklus začne?
"Možná, že se tak již stalo - 31. července," říká Hathaway. "Obrácená sluneční skvrna může být první sluneční skvrnou 24. cyklu."

Je to vzrušující, ale Hathaway je opatrný hned z několika důvodů:

sun_detail.jpg
Za prvé - sluneční skvrna existovala pouze 3 hodiny. Typické sluneční skvrny trvají dny, týdny nebo dokonce měsíce. Tři hodiny je extrémně krátká doba. "Přišla a odešla tak rychle, že ani nedostala oficiální číslo sluneční skvrny (sunspot numer)," říká Hathaway. Astronomové, kteří počítají sluneční skvrny, ji nepovažovali za hodnu pozornosti! A než zjistili, že má opačnou magnetickou polaritu, už na Slunci nebyla.
Detail sluneční fotosféry 31.7.2006. Kroužkem je vyznačena skvrna s opačnou magnetickou polaritou. Aktuální snímek fotosféry. Credit: SOHO

Za druhé - heliografická šířka skvrny je podezřelá. První sluneční skvrny nového cyklu se skoro vždy vynoří ve středních šířkách, kolem 30°N nebo 30°S (Spőrerův zákon). Obrácená skvrna se objevila na 13°S. "To je divné."

Tyto zvláštnosti zabránily, aby Hathaway vyhlásil počátek nového slunečního cyklu. "Ale vypadá to slibně."
I kdyby 24. cyklus opravdu začal, "neočekáváme hned nějaké velké bouře". Sluneční cykly trvají průměrně 11 let (8 až 13let) a nějakou dobu to trvá, než se Slunce dostane na vrchol aktivity. Chvíli, možná jeden nebo dva roky, se ve skutečnosti 23. a 24. cyklus budou o Slunce dělit, budou současně vznikat skvrny "staré - normální" a "nové - převrácené". Nakonec 24. cyklus úplně převládne; pak opravdu začnou ohňostroje.

Zdroj: science.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



45. vesmírný týden 2024

45. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 11. do 10. 11. 2024. Měsíc dorůstající do první čtvrti je na večerní obloze. Kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) je stále viditelná alespoň triedrem nebo větším dalekohledem. Venuše je krátce po západu vidět velmi nízko nad jihozápadem, Saturn brzy vrcholí nad jihem, Jupiter je výše až kolem půlnoci a Mars zůstává nejlépe viditelný nad ránem. Slunce zdobí několik větších skvrn. Na čínské stanici došlo k výměně posádek a po rekordně dlouhém pobytu přistála loď Šen-čou 18. Každý týden probíhá několik startů Falconu 9 se Starlinky, což se na obloze projevuje viditelností vláčků teček. Devadesát let uplynulo od narození významného amerického astrofyzika a popularizátora Carla Sagana.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Čiastočné zatmenie Mesiaca nad Dómom Sv. Alžbety

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2024 obdržel snímek „Čiastočné zatmenie Mesiaca nad Dómom Sv. Alžbety“, jehož autorem je Robert Barsa.     18. září 2024 v ranních hodinách se nad jednou z nejvýznamnějších památek východního Slovenska, Dómem svaté Alžběty v

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 1499 Kalifornia

Hmlovina Kalifornia (NGC 1499) je difúzna hmlovina v súhvezdí Perzeus. Svoj názov dostala podľa svojho podlhovastého vzhľadu, ktorý môže pripomínať Kalifornský polostrov. Pozorovania Hmlovina sa nachádza v južnej časti súhvezdia severne od hviezdy 4. magnitúdy s názvom ξ Perseus (Xie Perseus). Na oblohe má pretiahnutý tvar, smeruje od severozápadu na juhovýchod a jej rozmery sú 4° × 1,5°. Tieto rozmery má však len na fotografiách a vizuálne sa pozoruje veľmi ťažko, pretože má nižšiu povrchovú jasnosť ako väčšina ostatných emisných hmlovín. Jasnejšia časť hmloviny, ktorú možno vidieť ďalekohľadom, má rozmery 160′×40′. Na veľmi tmavej oblohe ju možno vidieť v náznaku voľným okom. História pozorovania Túto hmlovinu objavil Edward Emerson Barnard 3. novembra 1885 pomocou šesťpalcového ďalekohľadu (priemer 150 mm). O šesť rokov neskôr ju pozoroval aj Friedrich Simon Archenhold, ktorý ju nezávisle od neho spoluobjavil 27. októbra 1891. Barnard hmlovinu niekoľkokrát fotografoval a v roku 1895 publikoval jeden jej podrobný šesťhodinový snímok. Hmlovina bola objavená len niekoľko rokov pred vydaním Nového všeobecného katalógu, v ktorom je uvedená pod poradovým číslom 1499. Vlastnosti Hmlovina leží vo vzdialenosti 1 340 svetelných rokov od Zeme a jej skutočná veľkosť je približne 100 svetelných rokov. Pravdepodobne ju ožaruje hviezda ξ Persei, modrobiela hviezda hlavnej postupnosti, ktorej bola pridelená spektrálna klasifikácia O7e. Táto hviezda patrí do združenia OB s názvom Perseus OB2, ktorého najjasnejším členom je hviezda ζ Persei (Zeta Persei). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 323x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 82x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 24.10. až 4.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »