Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Záhada jezera Ligeia Mare na Titanu

Záhada jezera Ligeia Mare na Titanu

Ligeia Mare - velké jezero na Titanu Autor: NASA
Ligeia Mare - velké jezero na Titanu
Autor: NASA
Představte si, že stojíte na travnatém břehu jezera – krásná představa. A nyní si představte, že nejste na Zemi. Zmizela veškerá vegetace, teplota klesla na -179 °C a obloha nad vámi má bledě oranžový odstín. Navzdory tomu, že vane ledový vítr, tmavý povrch jezera kupodivu postrádá sebemenší vlnky. Vítejte na břehu velkého jezera Ligea Mare, které se nachází na Saturnově měsíci Titanu.

Největší měsíc planety Saturn je záhadné těleso velikosti planety Merkur. Je to jediný měsíc ve Sluneční soustavě, který je obklopen hustou atmosférou se silnou vrstvou oranžové mlhy. Je jediným velkým tělesem kromě naší Země, na jehož povrchu se vyskytují jezera kapalné látky. Avšak je tady jeden velký rozdíl: na ledovém Titanu nemůže existovat kapalná voda – zdejší moře a jezera jsou zaplněna kapalnými uhlovodíky, jako je například metan a etan. Vzhledem k jejich vlastnostem je hladina zdejších rezervoárů velmi hladká.

Již dřívější radarové mapy sestavené na základě pozorování sondou Cassini (NASA) odhalily, že největší jezero na jižní polokouli Titanu – Ontario Lacus – je mimořádně hladké. Výška jeho „mořské hladiny“ kolísá méně než o 3 mm. Nejnovější závěry pozorování sondou Cassini publikované na konferenci American Geophysical Union v San Franciscu ukazují, že nádrž Ligeia Mare v blízkosti severního pólu Titanu má povrch ještě hladší. Pokud na jeho povrchu vznikají vlnky, pak nejsou vyšší než jeden milimetr!

„To je mimořádně zajímavý poznatek, protože je známo, že v blízkosti rovníku se na Titanu vytvořily nádherné až 100 metrů vysoké duny, k čemuž je potřeba velmi silný vítr,“ říká Alexander Hayes (Cornell University, Ithaca, New York). Jeho vědecký tým nyní vyvíjí modely, které by vyřešily problém, proč vítr vytváří duny, ale nevytváří vlny na hladině jezer.

Jsou příčinou sezónní změny?

Pozorovaná hladkost hladiny jezera může být sezónní zvláštností, přinejmenším pro oblast Ligeia Mare, jak předpokládá Linda Spilker, vědecká pracovnice projektu. Jeden rok na Titanu odpovídá 30 pozemským rokům, což znamená, že kosmická sonda Cassini pozorovala tuto oblast během dlouhé zimy na severní polokouli Titanu. Avšak brzy zde začne jaro.

Jezera na severní polokouli Titanu Autor: NASA
Jezera na severní polokouli Titanu
Autor: NASA
„V příštích několika letech vstoupíme do nejnapínavějšího období, pokud se týká počasí na Titanu,“ říká Linda Spilker. „Co přinesou příští roky, až se bude do oblasti severního pólu Titanu přibližovat léto a Slunce bude stoupat stále výš na zdejší obloze? Budou se jezera vypařovat a vysychat, nebo se naopak budou zaplňovat, když začne pršet kapalný metan? Bude vát silný vítr vytvářející na jezerech větší vlny?“

Mimořádná hladkost jezera v blízkosti severního pólu není známa pouze z posledních pozorování Titanu sondou Cassini. Dříve se předpokládalo, že Ligeia Mare může být převážně tvořeno kapalným etanem. Avšak pozorování pomocí radaru byla schopna proniknout až na jeho dno. Ukázalo se, že zdejší kapalina je neočekávaně průhledná a čistá. Tyto výsledky rovněž ukazují, že jezero je především zaplněno kapalným metanem, hlavní složkou zemního plynu.

„Měření pomocí radaru naznačují, že maximální hloubka jezera je 160 metrů. Vzhledem ke své rozloze toto jediné jezero obsahuje přibližně 9 000 kilometrů krychlových kapalných uhlovodíků, což je 40krát větší objem, než činí celkové zásoby ropy na Zemi,“ říká Alexander Hayes. „Všechna doposud objevená jezera a moře na Titanu obsahují 300krát větší objem kapalných uhlovodíků než prokázané zásoby pozemské ropy.“

Mohou v těchto studených jezerech kapalných uhlovodíků bohatých na uhlík existovat nějaké živé organismy? „Pokud na tomto měsíci existuje život, naše představivost není dost velká na to, abychom odhadli, jak by mohl vypadat,“ říká Jeff Kargel (University of Arizona, Tucson).

Zdroj: www.newscientist.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »