Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Záhada jezera Ligeia Mare na Titanu

Záhada jezera Ligeia Mare na Titanu

Ligeia Mare - velké jezero na Titanu Autor: NASA
Ligeia Mare - velké jezero na Titanu
Autor: NASA
Představte si, že stojíte na travnatém břehu jezera – krásná představa. A nyní si představte, že nejste na Zemi. Zmizela veškerá vegetace, teplota klesla na -179 °C a obloha nad vámi má bledě oranžový odstín. Navzdory tomu, že vane ledový vítr, tmavý povrch jezera kupodivu postrádá sebemenší vlnky. Vítejte na břehu velkého jezera Ligea Mare, které se nachází na Saturnově měsíci Titanu.

Největší měsíc planety Saturn je záhadné těleso velikosti planety Merkur. Je to jediný měsíc ve Sluneční soustavě, který je obklopen hustou atmosférou se silnou vrstvou oranžové mlhy. Je jediným velkým tělesem kromě naší Země, na jehož povrchu se vyskytují jezera kapalné látky. Avšak je tady jeden velký rozdíl: na ledovém Titanu nemůže existovat kapalná voda – zdejší moře a jezera jsou zaplněna kapalnými uhlovodíky, jako je například metan a etan. Vzhledem k jejich vlastnostem je hladina zdejších rezervoárů velmi hladká.

Již dřívější radarové mapy sestavené na základě pozorování sondou Cassini (NASA) odhalily, že největší jezero na jižní polokouli Titanu – Ontario Lacus – je mimořádně hladké. Výška jeho „mořské hladiny“ kolísá méně než o 3 mm. Nejnovější závěry pozorování sondou Cassini publikované na konferenci American Geophysical Union v San Franciscu ukazují, že nádrž Ligeia Mare v blízkosti severního pólu Titanu má povrch ještě hladší. Pokud na jeho povrchu vznikají vlnky, pak nejsou vyšší než jeden milimetr!

„To je mimořádně zajímavý poznatek, protože je známo, že v blízkosti rovníku se na Titanu vytvořily nádherné až 100 metrů vysoké duny, k čemuž je potřeba velmi silný vítr,“ říká Alexander Hayes (Cornell University, Ithaca, New York). Jeho vědecký tým nyní vyvíjí modely, které by vyřešily problém, proč vítr vytváří duny, ale nevytváří vlny na hladině jezer.

Jsou příčinou sezónní změny?

Pozorovaná hladkost hladiny jezera může být sezónní zvláštností, přinejmenším pro oblast Ligeia Mare, jak předpokládá Linda Spilker, vědecká pracovnice projektu. Jeden rok na Titanu odpovídá 30 pozemským rokům, což znamená, že kosmická sonda Cassini pozorovala tuto oblast během dlouhé zimy na severní polokouli Titanu. Avšak brzy zde začne jaro.

Jezera na severní polokouli Titanu Autor: NASA
Jezera na severní polokouli Titanu
Autor: NASA
„V příštích několika letech vstoupíme do nejnapínavějšího období, pokud se týká počasí na Titanu,“ říká Linda Spilker. „Co přinesou příští roky, až se bude do oblasti severního pólu Titanu přibližovat léto a Slunce bude stoupat stále výš na zdejší obloze? Budou se jezera vypařovat a vysychat, nebo se naopak budou zaplňovat, když začne pršet kapalný metan? Bude vát silný vítr vytvářející na jezerech větší vlny?“

Mimořádná hladkost jezera v blízkosti severního pólu není známa pouze z posledních pozorování Titanu sondou Cassini. Dříve se předpokládalo, že Ligeia Mare může být převážně tvořeno kapalným etanem. Avšak pozorování pomocí radaru byla schopna proniknout až na jeho dno. Ukázalo se, že zdejší kapalina je neočekávaně průhledná a čistá. Tyto výsledky rovněž ukazují, že jezero je především zaplněno kapalným metanem, hlavní složkou zemního plynu.

„Měření pomocí radaru naznačují, že maximální hloubka jezera je 160 metrů. Vzhledem ke své rozloze toto jediné jezero obsahuje přibližně 9 000 kilometrů krychlových kapalných uhlovodíků, což je 40krát větší objem, než činí celkové zásoby ropy na Zemi,“ říká Alexander Hayes. „Všechna doposud objevená jezera a moře na Titanu obsahují 300krát větší objem kapalných uhlovodíků než prokázané zásoby pozemské ropy.“

Mohou v těchto studených jezerech kapalných uhlovodíků bohatých na uhlík existovat nějaké živé organismy? „Pokud na tomto měsíci existuje život, naše představivost není dost velká na to, abychom odhadli, jak by mohl vypadat,“ říká Jeff Kargel (University of Arizona, Tucson).

Zdroj: www.newscientist.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »