Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Zásoby ledu na planetě Mars

Zásoby ledu na planetě Mars

Zakreslená naleziště podpovrchového ledu v oblasti Deuteronilus Mensae na planetě Mars
Zakreslená naleziště podpovrchového ledu v oblasti Deuteronilus Mensae na planetě Mars
Rozsáhlé radarové mapování oblastí středních šířek na severní polokouli planety Mars ukazuje, že tlusté vrstvy ledu, ukryté pod ochranným filtrem kamenné drti, jsou zde docela běžné.

Schopnost sondy NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) nepřetržitě mapovat oblasti těchto skrytých ledovců a ledem zaplněných údolí - poprvé potvrzených pomocí radaru před dvěma roky - podává informace, že zde mohly být tyto depozity zanechány jako pozůstatek z doby, kdy zdejší ledovec ustoupil.

Depozity podpovrchového ledu se táhnou v délkách stovek kilometrů v nerovné oblasti nazvané Deuteronilus Mensae, přibližně uprostřed mezi rovníkem a severním pólem Marsu. Jeffrey Plaut (NASA's Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Kalifornie) se svými spolupracovníky zhotovil mapu regionu s výskytem ledu pro prezentaci na 41. konferenci Lunar and Planetary Science Conference, která se konala nedávno poblíž Houstonu.

Pomocí přístroje Shallow Radar na palubě sondy MRO bylo uskutečněno více než 250 pozorování sledované oblasti, která se svou rozlohou rovná americkému státu Kalifornie.

"Zmapovali jsme celou oblast s vysokou hustotou pokrytí," říká Jeffrey Plaut. "Nejedná se o izolované útvary. V této oblasti radar detekoval tlusté vrstvy podpovrchového ledu na mnoha místech." Většinou se tyto oblasti nacházejí v okolí úpatí stolových hor či v blízkosti srázů a jsou uvězněny uvnitř údolí a kráterů.

Dále Jeffrey Plaut říká: "Předpokládá se, že celá oblast byla pokryta vrstvou ledu během odlišných klimatických period; a když se klima stalo sušším, tyto depozity zůstaly pouze v těch místech, kde byly zakryty vrstvami horniny, která chránila led před sublimací do atmosféry."

Astronomové budou pokračovat v mapování výskytu ledu. Tyto ukryté zásoby jsou významnou částí známého ledu mimo oblast polárních čepiček. Led může obsahovat záznamy o podmínkách v okolním prostředí v době jeho ukládání, když se zde vytvořily velké zásoby ledu - jedná se o zajímavé možné cíle pro budoucí výzkumné mise, vybavené vrtnými soupravami.

Přístroj Shallow Radar zkonstruovala Italská kosmická agentura.

Podrobnější informace k obrázku:

Obrázek představuje mapu oblasti známé jako Deuteronilus Mensae na severní polokouli Marsu, na níž jsou modrou barvou vyznačeny lokality s objevenými depozity vodního ledu. Žluté čáry představují průměty oběžné dráhy sondy na povrch planety při jednotlivých obězích.

Více než 1 km tlustá vrstva ledu byla objevena v místech přiléhajících k příkrým útesům a svahům kopců, kde kamenné úlomky padající ze svahů zakrývají a chrání led před sublimací do atmosféry.

Podkladová mapa na tomto obrázku je stínovaný topografický reliéf, vytvořený pomocí laserového výškoměru MOLA (Mars Orbiter Laser Altimeter), který byl umístěn na sondě NASA s názvem Mars Global Surveyor. Střed obrázku má souřadnice 42,2° s. š. a 24,7° v. d. Zachycuje oblast o rozměrech 1050 x 775 km.

Zdroj: marsprogram.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »