Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Zásoby ledu na planetě Mars

Zásoby ledu na planetě Mars

Zakreslená naleziště podpovrchového ledu v oblasti Deuteronilus Mensae na planetě Mars
Zakreslená naleziště podpovrchového ledu v oblasti Deuteronilus Mensae na planetě Mars
Rozsáhlé radarové mapování oblastí středních šířek na severní polokouli planety Mars ukazuje, že tlusté vrstvy ledu, ukryté pod ochranným filtrem kamenné drti, jsou zde docela běžné.

Schopnost sondy NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) nepřetržitě mapovat oblasti těchto skrytých ledovců a ledem zaplněných údolí - poprvé potvrzených pomocí radaru před dvěma roky - podává informace, že zde mohly být tyto depozity zanechány jako pozůstatek z doby, kdy zdejší ledovec ustoupil.

Depozity podpovrchového ledu se táhnou v délkách stovek kilometrů v nerovné oblasti nazvané Deuteronilus Mensae, přibližně uprostřed mezi rovníkem a severním pólem Marsu. Jeffrey Plaut (NASA's Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Kalifornie) se svými spolupracovníky zhotovil mapu regionu s výskytem ledu pro prezentaci na 41. konferenci Lunar and Planetary Science Conference, která se konala nedávno poblíž Houstonu.

Pomocí přístroje Shallow Radar na palubě sondy MRO bylo uskutečněno více než 250 pozorování sledované oblasti, která se svou rozlohou rovná americkému státu Kalifornie.

"Zmapovali jsme celou oblast s vysokou hustotou pokrytí," říká Jeffrey Plaut. "Nejedná se o izolované útvary. V této oblasti radar detekoval tlusté vrstvy podpovrchového ledu na mnoha místech." Většinou se tyto oblasti nacházejí v okolí úpatí stolových hor či v blízkosti srázů a jsou uvězněny uvnitř údolí a kráterů.

Dále Jeffrey Plaut říká: "Předpokládá se, že celá oblast byla pokryta vrstvou ledu během odlišných klimatických period; a když se klima stalo sušším, tyto depozity zůstaly pouze v těch místech, kde byly zakryty vrstvami horniny, která chránila led před sublimací do atmosféry."

Astronomové budou pokračovat v mapování výskytu ledu. Tyto ukryté zásoby jsou významnou částí známého ledu mimo oblast polárních čepiček. Led může obsahovat záznamy o podmínkách v okolním prostředí v době jeho ukládání, když se zde vytvořily velké zásoby ledu - jedná se o zajímavé možné cíle pro budoucí výzkumné mise, vybavené vrtnými soupravami.

Přístroj Shallow Radar zkonstruovala Italská kosmická agentura.

Podrobnější informace k obrázku:

Obrázek představuje mapu oblasti známé jako Deuteronilus Mensae na severní polokouli Marsu, na níž jsou modrou barvou vyznačeny lokality s objevenými depozity vodního ledu. Žluté čáry představují průměty oběžné dráhy sondy na povrch planety při jednotlivých obězích.

Více než 1 km tlustá vrstva ledu byla objevena v místech přiléhajících k příkrým útesům a svahům kopců, kde kamenné úlomky padající ze svahů zakrývají a chrání led před sublimací do atmosféry.

Podkladová mapa na tomto obrázku je stínovaný topografický reliéf, vytvořený pomocí laserového výškoměru MOLA (Mars Orbiter Laser Altimeter), který byl umístěn na sondě NASA s názvem Mars Global Surveyor. Střed obrázku má souřadnice 42,2° s. š. a 24,7° v. d. Zachycuje oblast o rozměrech 1050 x 775 km.

Zdroj: marsprogram.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »