Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Země možná měla v minulosti několik měsíců

Země možná měla v minulosti několik měsíců

Vznik dalšího satelitu kolem mladé Země
Autor: Hagai Perets

Země absolvovala krátce po svém vzniku větší počet velkých kolizí s asteroidy, jejichž důsledkem byl vznik několika menších měsíců obíhajících kolem mladé planety. Jejich postupným splynutím došlo k vytvoření současné přirozené družice – Měsíce. Nové počítačové simulace tak změnily ještě nedávnou představu vědců, že ke vzniku Měsíce vedla v minulosti jedna gigantická vesmírná kolize.

Vznik Měsíce zůstával dlouho záhadou. Hlavní teorie navrhovaly katastrofický impakt zahrnující srážku objektu velikosti Marsu s mladou Zemí. Avšak astronomové objevili určité nesrovnalosti s tímto scénářem. Nové výzkumy prováděné na Weizmann Institute of Science na základě stovek simulací uskutečněných na souboru počítačů vedly k závěru, že ještě pravděpodobnější pro vznik souputníka Země je větší počet srážek naší planety s malými objekty. Při těchto kolizích se vytvořily malé měsíce, které nakonec splynuly do jednoho tělesa – dnešního Měsíce. Astronomové publikovali tuto zprávu v časopise Nature Geoscience.

Studentka Raluca Rufu a profesor Oded Aharonson na Weizmann Institute’s Earth and Planetary Sciences Department ukázali, že obecně přijímané vysvětlení vzniku našeho Měsíce závisí na velmi specifických počátečních podmínkách – například srážka s tělesem konkrétní velikosti pohybujícím se jasně definovanou rychlostí, které narazilo do Země pod určitým úhlem. Avšak nejrůznější chemické analýzy složení Měsíce získané ze vzorků dopravených na Zemi astronauty odhalila, že je téměř identické se složením Země. Jinými slovy, nejsou zde stopy velkého tělesa, které údajně narazilo do Země a tato teorie se podle výzkumníků ukázala být nepravděpodobnou.

Nová představa postupného zrodu našeho Měsíce Autor: Weizmann Institute of Science
Nová představa postupného zrodu našeho Měsíce
Autor: Weizmann Institute of Science
Raluca Rufu, Oded Aharonson a Hagai Perets (Technion – Israel Institute of Technology) chtěli zjistit, jestli větší počet malých kolizí může lépe vysvětlit události, ke kterým skutečně došlo před několika miliardami roků, kdy mladá Sluneční soustava získávala svoji podobu. Tato menší tělesa byla velmi rozšířená v celé soustavě, a tudíž kolize Země s malými tělesy by měly být mnohem pravděpodobnější. Malé srážky, avšak uskutečněné vysokou rychlostí, mohly rovněž vést k vyvržení většího množství materiálu ze Země, než jedna velká srážka. „Kromě toho“, vysvětluje Oded Aharonson, „jestliže se větší množství rozdílných těles srazí se Zemí během období dlouhého několik miliónů roků, jejich odlišné chemické charakteristické vlastnosti – například poměr kyslíku O16 k jeho těžším izotopům O17 a O18 – se mohou vyrovnat, čímž zastírají stopy nejrůznějších srážek.“

Kolize s malými planetami velikosti jedné desetiny hmotnosti Země až do rozměrů kosmických objektů velikosti Měsíce o hmotnosti setiny hmotnosti Země by vymrštily oblaka trosek, roztaveného a vypařeného materiálu, na oběžnou dráhu kolem mladé Země. To by podle simulací uskutečněných vědci vedlo k ochlazení materiálu a k seskupení do podoby malých měsíců, které se postupně mohly srazit a splynout v jedno těleso – současný Měsíc.

Vlna impaktů v průběhu 100 miliónů roků vedla ke vzniku Měsíce Autor: Getty Images/Stocktrek Images
Vlna impaktů v průběhu 100 miliónů roků vedla ke vzniku Měsíce
Autor: Getty Images/Stocktrek Images
Zkouškou tohoto scénáře byla série asi 800 počítačových simulací různých impaktů na Weizmann Institute of Science, kde se využívala skupina více než 5 000 procesorů. „Nový scénář nevyžaduje jemně vyladěné počáteční podmínky,“ říká Raluca Rufu. „A pokud vzniklé malé měsíce, jak se domníváme, byly přitahovány na shodné oběžné dráhy, mohly se spojit dohromady v jedno těleso v průběhu několika miliónů roků.“

Zjednodušeně řečeno – Měsíc se zformoval jako důsledek vlny impaktů v průběhu 100 miliónů roků, tedy srážek menších těles se Zemí v rané fázi vývoje Sluneční soustavy. Průběžné bombardování Země dvaceti kamennými tělesy – přičemž některé z nich měly velikost současného Měsíce, jiné byly veliké jako planeta Mars – bylo dostačující k vytvoření Měsíce. Vyplývá to z počítačových simulací na Weizmann Institute of Science v Izraeli.

Nyní provádíme další počítačové simulace a pokoušíme se porozumět tomu, jak se malé měsíce vzniklé na základě našich simulací mohly spojit a vytvořit náš Měsíc,“ dodává Oded Aharonson.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] wis-wander.weizmann.ac.il
[2] space.com
[3] nature.com
[4] theguardian.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Měsíc, Vznik Měsíce


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »