Úvodní strana  >  Články  >  Světelné znečištění  >  Celosvětová kampaň Globe at Night 2011

Celosvětová kampaň Globe at Night 2011

Globe at Night
Globe at Night
Na přelomu února a března letošního roku se může každý, kdo se zajímá o noční oblohu, zapojit do již šestého ročníku celosvětové akce Globe at Night, jež mapuje rozsah tzv. světelného znečištění na celé planetě Zemi. Na webových stránkách brněnské hvězdárny lze nalézt návod, jak se do projektu Globe at Night 2011 zapojit. Podrobné odborné a vědecké informace a podklady k pozorování viz amper.ped.muni.cz.

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti číslo 154 z 24. 2. 2011

Světelné znečištění je fenomén, se kterým se setkávají zejména obyvatelé metropolí. Ty jsou totiž doslova zaplaveny velkým množstvím světelných zdrojů (např. lamp, reklamních poutačů, apod.), které mnohdy svítí naprosto bezúčelně do svého okolí. Světlo, rozptýlené v zemské atmosféře, pak škodí nejen astronomům, kteří díky němu nevidí hvězdné nebe, ale také zvířatům a lidem. Dostatečná tma zajišťující kvalitní spánek a tím i odpočinek je totiž pro lidský či zvířecí organismus stejně důležitá, jako denní světlo.

Právě světla je ale ve velkých městech až příliš. Přesvědčit se o tom může každý, kdo se v noci podívá na nebe. Zatímco v tmavých oblastech nezatížených světelným znečištěním mohou lidé na nebi spatřit až několik tisícovek hvězd, ve městech se musí jejich obyvatelé spokojit s pouhými stovkami či desítkami stálic. Světelné znečištění nás tak připravuje o hvězdné nebe, Mléčnou dráhu nebo netradiční přírodní úkazy, jakými jsou například polární záře, komety či meteory.

Projekt Globe at Night 2011 má za cíl zmapovat světelné znečištění v celoplanetárním měřítku. K aktivní účasti na projektu stačí jediné - v termínu od 21. února do 6. března 2011 vyhledat na nočním nebi asi hodinu po západu Slunce souhvězdí Orion a pokusit se odhadnout, jak slabé hvězdy jsou uvnitř tohoto souhvězdí i v jeho okolí ještě viditelné. Díky nápadnosti souhvězdí Orion na nočním nebi přitom celý úkol hravě zvládnou i laikové, kteří se jinak na noční obloze nevyznají. Jelikož je noční nebe doménou astronomů, zaštiťují v České republice celou pozorovací kampaň Hvězdárna a planetárium Brno, p. o. a Česká astronomická společnost.

Na webových stránkách brněnské hvězdárny www.hvezdarna.cz/globeatnight lze nalézt návod, jak se do projektu Globe at Night 2011 zapojit. Oficiální, avšak anglické stránky akce jsou k dispozici na internetové adrese www.globeatnight.org. Záměrem projektu Globe at Night ovšem není jen mapování světelného znečištění napříč celým světem, ale také snaha přimět lidi podívat se občas na noční oblohu. V uplynulém roce se podařilo shromáždit téměř 18 tisíc pozorování a je pravděpodobné, že letos bude toto číslo překonáno.

Kontakty:
Mgr. Jan Píšala, Hvězdárna a planetárium Brno, p.o. (pisala@hvezdarna.cz, telefon 541 321 287)
Pavel Suchan, Česká astronomická společnost (suchan@astro.cz, telefon 737 322 815)

Pořad "Dny bez nocí"
(autor Pavel Gabzdyl)

Odkazy:
[1] Globe at Night (celosvětové stránky, anglicky)
[2] Hvězdárna a planetárium Brno, p.o.
[3] Globe at Night v ČR (české stránky s návodem na pozorování)
[4] Podrobné odborné a vědecké informace a podklady k pozorování
[5] Fotosoutěž Sviťme si na cestu... ne na hvězdy
[6] Hodina Země 26. března 2011

Ke stažení:
[1] Tiskové prohlášení ve formátu DOC (159 kB)
[2] Tiskové prohlášení ve formátu PDF (96 kB)




O autorovi



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »