Úvodní strana  >  Články  >  Světelné znečištění  >  Celosvětová kampaň GLOBE at Night 2012

Celosvětová kampaň GLOBE at Night 2012

Logo Globe at Night
Logo Globe at Night
Na počátku roku 2012 vstoupila do svého sedmého ročníku pozorovací kampaň GLOBE at Night, která se zabývá mapováním světelného znečištění po celém světě. Právě díky jejím aktivitám se světelné znečištění dostalo do povědomí širší veřejnosti, která jej začala vnímat coby vážný a globální problém, jež ovlivňuje životy řady lidí i zvířat.

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR číslo 165 z 10. 2. 2012

Se světelným znečištěním se setkávají obyvatelé všech hustě osídlených oblastí, zejména pak lidé žijící ve velkých městských aglomeracích. Ty jsou totiž doslova zaplaveny nepřeberným množstvím světelných zdrojů (např. pouličních lamp, reklamních poutačů, halogenových reflektorů apod.), které mnohdy svítí naprosto chaoticky a navíc bezúčelně do svého okolí. Světlo, rozptýlené v zemské atmosféře, pak škodí nejen astronomům, kteří díky němu nevidí hvězdné nebe, ale také zvířatům a lidem. Dostatečná tma zajišťující kvalitní spánek a tím i odpočinek, je totiž pro lidský či zvířecí organismus stejně důležitá, jako denní světlo.

Právě světla je ale ve velkých městech až příliš. Přesvědčit se o tom může každý, kdo se v noci podívá na nebe. Zatímco v tmavých oblastech nezatížených světelným znečištěním mohou lidé na nebi spatřit až několik tisícovek hvězd, ve městech se musí jejich obyvatelé spokojit s pouhými stovkami či desítkami stálic. Světelné znečištění nás tak připravuje o hvězdné nebe, Mléčnou dráhu nebo netradiční přírodní úkazy, jakými jsou například polární záře, komety či meteory.

Projekt GLOBE at Night 2012 přináší oproti minulým ročníkům rozšířenou pozorovací kampaň, která jednoduchým způsobem monitoruje rozsah a vývoj světelného znečištění na celé planetě Zemi. Pokud vás problém světelného znečištění zaujal, můžete sami přispět ke zpřesnění informací o současném stavu. Stačí, když v termínech 12. až 21. února, 13. až 22. března či 11. až 20. dubna vyhledáte na noční obloze asi hodinu po západu Slunce souhvězdí Oriona či Lva a zkusíte odhadnout, jak slabé hvězdy z daného souhvězdí ještě vidíte. Obě souhvězdí jsou přitom natolik nápadná, že je snadno dohledají i laikové, kteří se na nebi jinak neorientují. Napomohou jim v tom i tiskové materiály (speciální vyhledávací mapky), které organizátoři GLOBE at Night za tímto účelem připravili.

V České republice se do projektu GLOBE at Night 2012 zapojily zejména instituce zaměřené na astronomická pozorování, tedy například Česká astronomická společnost nebo Hvězdárna a planetárium Brno. Právě na webových stránkách brněnské hvězdárny www.hvezdarna.cz/globeatnight naleznete podrobné informace k celé kampani včetně návodu na pozorování. Oficiální, avšak anglické stránky akce, jsou pak k dispozici na internetové adrese www.globeatnight.org. Záměrem projektu GLOBE at Night ovšem není pouze mapování světelného znečištění napříč celým světem, ale také snaha přimět lidi podívat se občas na noční oblohu.

Video: Světelné znečištění ve spotu "Dny bez nocí"
Hvězdárny a planetária Brno

Související odkazy:
[1] GLOBE at Night (celosvětové stránky)
[2] Svetělné znečištění ve vizuálních symfoniích (Petr Horálek)
[3] Co nového ve světelném znečištění? (Jan Kondziolka)

Tiskové prohlášení ke stažení:
[1] Formát MS Word
[2] Formát PDF




O autorovi



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »