Úvodní strana  >  Články  >  Světelné znečištění  >  Jak je na tom tma v Beskydech?

Jak je na tom tma v Beskydech?

Prosvit Autor: Jan Kondziolka, Petr Horálek
Prosvit
Autor: Jan Kondziolka, Petr Horálek
O tom, že vzniká Beskydská oblast tmavé oblohy, jsme již informovali. Možná si ale řeknete – vždyť to není žádná nepřístupná oblast a lidská sídla jsou nedaleko. Jak je to tedy s beskydskou tmou ve skutečnosti?

Zodiakální světlo Autor: Jan Kondziolka
Zodiakální světlo
Autor: Jan Kondziolka
Opravdová tma se nepozná jen podle toho, že vidíte hodně hvězd a Mléčnou dráhu, ale také některé další úkazy. Mezi ně patří zodiakální, nebo česky zvířetníkové světlo. Je to pás podobný Mléčné dráze, který v ideálních podmínkách obepíná celou oblohu, avšak je mnohem slabší (jeho jasné části jsou asi tak jasné, jako slabé části Mléčné dráhy). Je to vlastně ozářený meziplanetární prach, který je koncentrován okolo roviny ekliptiky (neboli roviny, kde obíhají planety). Nejjasnější je u obzoru nad ránem nebo večer a pak na něm jde pozorovat ještě jedno zjasnění v protislunečním bodě, tzv. protisvit. Když je pás zodiakálního světla kompletní, potom mluvíme o mostu. Kompletní most však v Beskydech pozorovat nejde, na to je zde ještě moc malá tma (kompletní most doporučujeme pozorovat na Slovensku v Parku tmavej oblohy Poloniny). Zodiakální světlo je pozorovatelné nejlépe nad ránem na podzim, nebo večer zjara, kdy svírá ekliptika dostatečný úhel s obzorem. Tehdy připomíná vysoký šikmý zužující se kužel světla bělavé barvy. Protisvit vrcholí kolem půlnoci a pozvolna se posouvá souhvězdími s tím, jak postupuje Slunce na druhé straně nebeské sféry. Velikost tohoto světlejšího místa na obloze je asi 5 až 10 stupňů a má trochu protáhlý tvar ve směru ekliptiky. Jak bylo řečeno, na velmi tmavé obloze přechází plynule v zodiakální most (pás).

Konečná
Konečná
Dalším „důkazem tmy“ je, když vidíte svítit vzduch. Ne, není to způsobeno požitím halucinogenních látek; vzduch skutečně může sám zářit a říká se tomu airglow. Princip je podobný jako u vzniku polární záře – elektron v atomu „vzduchu“ nám vlivem „něčeho“ poskočí do vyšší energetické hladiny a cestou na nižší hladinu se energie zbaví formou vyzáření světla. U polární záře je ono „něco“ nabitá částice, u airglow je to světlo, ještě lépe UV záření. Vzduch se přes den takto energeticky nasytí a průběžně pak energii vyzařuje. My pak na fotkách můžeme vidět zelené pásy zářícího vzduchu, nejlépe nad obzorem, kdy je pozorujeme více z boku. Ve světlem znečištěných oblastech je právě nejvíce záře u obzoru, a proto airglow často zaniká. Pro pohled očima je pak airglow natolik slab7, že jej nelze pozorovat denním barevným viděním, proto reálně budete mít pocit, že v některém místě je obloha jaksi difúzně světlejší. Fotografie vám potom potvrdí zelenou barvu oné tušené záře.

Noční zakládání geocache Autor: Jan Kondziolka
Noční zakládání geocache
Autor: Jan Kondziolka
Dalším „temným“ úkazem je pozorování stínu, který vrhá planeta Venuše. To jsme však letos na podzim nepozorovali, nemusí to však být způsobeno „nedostatkem tmy“, ale třeba nižší efektivní září planety tím, že se nacházela v zodiakálním světle, nebo nízko nad obzorem. Za výjimečných podmínek, například když města v okolí hor "zalije" silná vrstva nízké inverzní oblačnosti, mohou se i naše nejtmavší lokality přiblížit na úroveň, kdy začíná svým svitem "vadit" i Jupiter a Mléčná dráha vrhá stíny. To už se ale spíše bavíme o lokalitách, kterých je v Evropě velmi málo.

Tabulka hodnot MSA a viditelnosi úkazů Autor: Jan Kondziolka
Tabulka hodnot MSA a viditelnosi úkazů
Autor: Jan Kondziolka
Druhou možností, jak věrohodně popsat tmu, je ji změřit. To se může dělat například odhadem MHV (hledáme nejslabší ještě viditelné hvězdy) nebo měřicími přístroji, například SQM (Sky Quality Meter). Náš tým provedl několik měření v oblasti i jejím blízkém okolí a dá se říct, že jas oblohy v Beskydské oblasti tmavé oblohy dosahuje v průměru 21,2 – 21,3 MSA (magnitud na čtvereční úhlovou vteřinu oblohy). Tabulku, která vám rychle objasní význam číselné hodnoty, najdete níže. Veličina je logaritmická, takže obloha o 1 MSA tmavší je i okem zřetelně temnější. Mapu s naměřenými hodnotami můžete najít na webu českého projektu mapování světlosti oblohy skyquality.com. Není od věci také zmínit, že na klimatologické stanici na Bílém kříži náš tým podpořený z prostředků programu Think big Nadace O2 provozuje stanici na měření jasu oblohy a pozorování videometeorů.

Průvodcem po tmavých lokalitách v Beskydech, kde se dá dobře pozorovat, s dobrým dojezdem a místem pro pozorování (vyjma jedné, která vás zavede do míst dopadu meteoritu Morávka), vám může být série geocache s názvem Beskydská oblast tmavé oblohy, která v současnosti vzniká. Na světě už jsou první tři geocache, další můžete brzy očekávat.




O autorovi

Jan Kondziolka

Jan Kondziolka

Narodil se v roce 1985 v Karviné, kde doposud žije. Mezi lety 2005 a 2009 působil jako redaktor Instantních astronomických novin. Po zániku IAN píše pro Astronomie.cz a Astro.cz. Píše hlavně o světelném znečištění, ale zabývá je jím také prakticky - jeho měřením, popularizací; realizoval také několik grantových výzev a stojí za vznikem Beskydské oblasti tmavé oblohy. K jeho koníčkům kromě astronomie patří hasičství, focení, jízda na kole a chov králíků.

Štítky: Světélkování vzduchu, Zodiakální světlo, Beskydská oblast tmavé oblohy, Světelné znečištění


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »