Úvodní strana  >  Články  >  Světelné znečištění  >  Jak je na tom tma v Beskydech?

Jak je na tom tma v Beskydech?

Prosvit Autor: Jan Kondziolka, Petr Horálek
Prosvit
Autor: Jan Kondziolka, Petr Horálek
O tom, že vzniká Beskydská oblast tmavé oblohy, jsme již informovali. Možná si ale řeknete – vždyť to není žádná nepřístupná oblast a lidská sídla jsou nedaleko. Jak je to tedy s beskydskou tmou ve skutečnosti?

Zodiakální světlo Autor: Jan Kondziolka
Zodiakální světlo
Autor: Jan Kondziolka
Opravdová tma se nepozná jen podle toho, že vidíte hodně hvězd a Mléčnou dráhu, ale také některé další úkazy. Mezi ně patří zodiakální, nebo česky zvířetníkové světlo. Je to pás podobný Mléčné dráze, který v ideálních podmínkách obepíná celou oblohu, avšak je mnohem slabší (jeho jasné části jsou asi tak jasné, jako slabé části Mléčné dráhy). Je to vlastně ozářený meziplanetární prach, který je koncentrován okolo roviny ekliptiky (neboli roviny, kde obíhají planety). Nejjasnější je u obzoru nad ránem nebo večer a pak na něm jde pozorovat ještě jedno zjasnění v protislunečním bodě, tzv. protisvit. Když je pás zodiakálního světla kompletní, potom mluvíme o mostu. Kompletní most však v Beskydech pozorovat nejde, na to je zde ještě moc malá tma (kompletní most doporučujeme pozorovat na Slovensku v Parku tmavej oblohy Poloniny). Zodiakální světlo je pozorovatelné nejlépe nad ránem na podzim, nebo večer zjara, kdy svírá ekliptika dostatečný úhel s obzorem. Tehdy připomíná vysoký šikmý zužující se kužel světla bělavé barvy. Protisvit vrcholí kolem půlnoci a pozvolna se posouvá souhvězdími s tím, jak postupuje Slunce na druhé straně nebeské sféry. Velikost tohoto světlejšího místa na obloze je asi 5 až 10 stupňů a má trochu protáhlý tvar ve směru ekliptiky. Jak bylo řečeno, na velmi tmavé obloze přechází plynule v zodiakální most (pás).

Konečná
Konečná
Dalším „důkazem tmy“ je, když vidíte svítit vzduch. Ne, není to způsobeno požitím halucinogenních látek; vzduch skutečně může sám zářit a říká se tomu airglow. Princip je podobný jako u vzniku polární záře – elektron v atomu „vzduchu“ nám vlivem „něčeho“ poskočí do vyšší energetické hladiny a cestou na nižší hladinu se energie zbaví formou vyzáření světla. U polární záře je ono „něco“ nabitá částice, u airglow je to světlo, ještě lépe UV záření. Vzduch se přes den takto energeticky nasytí a průběžně pak energii vyzařuje. My pak na fotkách můžeme vidět zelené pásy zářícího vzduchu, nejlépe nad obzorem, kdy je pozorujeme více z boku. Ve světlem znečištěných oblastech je právě nejvíce záře u obzoru, a proto airglow často zaniká. Pro pohled očima je pak airglow natolik slab7, že jej nelze pozorovat denním barevným viděním, proto reálně budete mít pocit, že v některém místě je obloha jaksi difúzně světlejší. Fotografie vám potom potvrdí zelenou barvu oné tušené záře.

Noční zakládání geocache Autor: Jan Kondziolka
Noční zakládání geocache
Autor: Jan Kondziolka
Dalším „temným“ úkazem je pozorování stínu, který vrhá planeta Venuše. To jsme však letos na podzim nepozorovali, nemusí to však být způsobeno „nedostatkem tmy“, ale třeba nižší efektivní září planety tím, že se nacházela v zodiakálním světle, nebo nízko nad obzorem. Za výjimečných podmínek, například když města v okolí hor "zalije" silná vrstva nízké inverzní oblačnosti, mohou se i naše nejtmavší lokality přiblížit na úroveň, kdy začíná svým svitem "vadit" i Jupiter a Mléčná dráha vrhá stíny. To už se ale spíše bavíme o lokalitách, kterých je v Evropě velmi málo.

Tabulka hodnot MSA a viditelnosi úkazů Autor: Jan Kondziolka
Tabulka hodnot MSA a viditelnosi úkazů
Autor: Jan Kondziolka
Druhou možností, jak věrohodně popsat tmu, je ji změřit. To se může dělat například odhadem MHV (hledáme nejslabší ještě viditelné hvězdy) nebo měřicími přístroji, například SQM (Sky Quality Meter). Náš tým provedl několik měření v oblasti i jejím blízkém okolí a dá se říct, že jas oblohy v Beskydské oblasti tmavé oblohy dosahuje v průměru 21,2 – 21,3 MSA (magnitud na čtvereční úhlovou vteřinu oblohy). Tabulku, která vám rychle objasní význam číselné hodnoty, najdete níže. Veličina je logaritmická, takže obloha o 1 MSA tmavší je i okem zřetelně temnější. Mapu s naměřenými hodnotami můžete najít na webu českého projektu mapování světlosti oblohy skyquality.com. Není od věci také zmínit, že na klimatologické stanici na Bílém kříži náš tým podpořený z prostředků programu Think big Nadace O2 provozuje stanici na měření jasu oblohy a pozorování videometeorů.

Průvodcem po tmavých lokalitách v Beskydech, kde se dá dobře pozorovat, s dobrým dojezdem a místem pro pozorování (vyjma jedné, která vás zavede do míst dopadu meteoritu Morávka), vám může být série geocache s názvem Beskydská oblast tmavé oblohy, která v současnosti vzniká. Na světě už jsou první tři geocache, další můžete brzy očekávat.




O autorovi

Jan Kondziolka

Jan Kondziolka

Narodil se v roce 1985 v Karviné, kde doposud žije. Mezi lety 2005 a 2009 působil jako redaktor Instantních astronomických novin. Po zániku IAN píše pro Astronomie.cz a Astro.cz. Píše hlavně o světelném znečištění, ale zabývá je jím také prakticky - jeho měřením, popularizací; realizoval také několik grantových výzev a stojí za vznikem Beskydské oblasti tmavé oblohy. K jeho koníčkům kromě astronomie patří hasičství, focení, jízda na kole a chov králíků.

Štítky: Světélkování vzduchu, Zodiakální světlo, Beskydská oblast tmavé oblohy, Světelné znečištění


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »