< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Světelné znečištění  >  Vzniklo Centrum IAU pro ochranu temného a klidného nebe
Martin Gembec Vytisknout článek

Vzniklo Centrum IAU pro ochranu temného a klidného nebe

Družice sítě Starlink vytváří na obloze těsně po vypuštění vláčky, které na fotografii dlouhou expozicí vypadají jako rovnoběžné čáry
Autor: M. Lewinsky/Creative Commons Attribution 2.0

Mezinárodní astronomická unie oznámila vznik nového Centra pro ochranu temného a klidného nebe (celým jménem IAU Centre for the Protection of the Dark and Quiet Sky from Satellite Constellation Interference). Centrum by mělo koordinovat projekty usilující o snížení negativního vlivu satelitních konstelací na pozemská optická a radiová pozorování. Centrum bude pracovat na dvou místech: jednak v rámci observatoře SKA a jednak na pracovišti NOIRLab.

Mezinárodní astronomická unie (International Astronomical Union, IAU) – a spolu s ní celá řada dalších astronomických institucí a společností – je znepokojena rostoucím počtem satelitů na převážně nízkých oběžných drahách. IAU se domnívá, že tmavé a radiově tiché nebe je nejenom nutná podmínka pro další zkoumání vesmíru, jehož jsme součástí, ale je to také kulturní dědictví lidstva a životní prostřední nočních živočichů a rostlin.

V posledních letech se počet satelitů, hlavně na nízkých oběžných drahách, enormně zvýšil a v příštích letech bude stále růst. Za nárůstem existujícím i budoucím stojí primárně satelitní konstelace určené pro komunikační účely (= internetové připojení). Dvě z nich, Starlink a OneWebb, už na orbitách část svých družic mají, další společnosti vypouštění plánují. Vedlejším efektem provozu družic jsou světelné stopy na noční obloze a zvýšený radiový tok z vesmíru během celého dne. Oboje je důvodem velkého znepokojení astronomů, profesionálních i amatérských.

V polovině minulého roku vyhlásila IAU, což je největší mezinárodní organizace sdružující profesionální astronomy, plán otevřít centrum pro ochranu nočního nebe. Třetího února bylo oznámeno, že toto centrum bude pracovat na dvou místech: v rámci ústředí observatoře SKA (SKAO, Square Kilometer Array) ve Velké Británii, které je spojeno s budovaným obrovským polem radioteleskopů v Austrálii a Jižní Africe, a v severoamerickém centru pozemské optické a infračervené astronomie NOIRLab ve Spojených státech amerických. Obě pracoviště se dlouhodobě angažují v ochraně pozemských astronomických pracovišť.

Náplní práce centra je koordinace snah o ochranu temného a klidného nebe se zaměřením na vliv satelitních konstelací. Centrum by se mělo stát místem spolupráce s operátory satelitních konstelací a podpůrným a informačním střediskem pro organizace zabývající se využíváním vesmíru (např. COPUOS, Komise OSN pro mírové využití kosmického prostoru) a pro jiné astronomické instituce a společnosti.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zprávy IAU týkající se nového centra
[2] Zpráva z konference o temném a klidném nebi (podrobná)
[3] Článek Evropské jižní observatoře analyzující vliv satelitních konstelací na astronomická pozorování
[4] Krátký článek o satelitních konstelacích



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Další články autora (1 114)

Štítky: Centrum pro ochranu temného a klidného nebe, Starlink, Temné nebe, IAU

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »