Družice Starlink jako vláčky teček protínají oblohu

Na úvodním obrázku vidíme stopy hvězd a družic za delší časový úsek, řádově čtvrt hodiny. Během této doby družice letěly oblohou a „nakreslily“ přímé čáry mezi stopami hvězd otáčejícími se zdánlivě kolem pólu (tedy téměř kolem Polárky). S podobným jevem se budeme nyní setkávat naprosto běžně, neboť družice Starlink jsou vypouštěny prakticky každý týden po šedesáti kusech najednou. Další družicové sítě tolik nevadí, protože počty vypouštěných družic nejsou v tak raketovém tempu, nebo se teprve připravují a je tedy otázka, zda budou také tak vadit, jak nyní Starlinky.

Druhým důvodem, proč jsou nyní v letním období družice tak snadno viditelné je, že Slunce již nesestupuje tak hluboko pod obzor a družice na nízkých oběžných drahách zůstávají osvětleny dlouho do noci. Nejhorší situace z hlediska pozorovatele tak nastává nyní kolem slunovratu, kdy družice budou osvětleny celou noc.

Výše uvedená fotografie zobrazuje vláček družic těsně u sebe. Pár dní poté jsou již mezery dobře patrné a nějaký ten týden a více už stačí, abychom viděli jen tečku za tečkou s velkými rozestupy, jako například na níže přiloženém videu.

Přehled o tom, které družice a kdy zrovna startují, vám dá nejlépe web elonx.cz zamřený na všechny pozitivní i negativní rozmary Elona Muska. Pokud chcete vidět předpovědi přeletů vláčků právě vypuštěných Starlinků, poslouží vám nejlépe asi web Heavens-above.com nebo stejnojmenná aplikace pro mobilní telefony.

Mohlo by se zdát, že v případě sítě Starlink je situace vyřešena – družice jsou na žádost astronomů upraveny, aby jejich jas byl nižší, a navíc se snaží orientovat po vypuštění tak, aby alespoň solární panel nebyl z pohledu pozorovatele tak viditelný, a tedy neodrážel tolik slunečního světla. Jenže i družice samotná je příliš velká a jen čas ukáže, zda prostě síť Starlink a jí podobné jen předběhla svou dobu a zbytečně zaneřádila oblohu svými stopami. S případnou miniaturizací, nebo vylepšením zdrojů energie se dá očekávat, že družice by mohly být menší a pak by astronomům nemusely tolik vadit. To je zatím ale jen hudba budoucnosti a nyní máme asi na několik generací „vystaráno“ pokud jde o klidný nerušený výhled na noční oblohu.

Astrofotograf používající širokoúhlý objektiv má jedinou možnost – mít štěstí, a nebo retušovat čárky od jednotlivých družic, které mu ve snímku nakreslí. Astrofotograf používající dalekohled se musí modlit, aby se mu netrefily do zorného pole, protože pak jsou jejich stopy velmi jasné. A i když jdou zatím většinou odstranit Sigma-clip funkce v počítačovém skládání snímků, otázka je, zda to nestojí zbytečně příliš mnoho strojového času a tím i peněz a elektřiny, která se musí někde vyrobit.

Nejhůře jsou na tom velké observatoře s obřími dalekohledy a citlivými detektory. Ty musí podobný snímek ze série spíše vyhodit, a nebo vymyslet způsob, jak zrovna nesnímat, když družice letí zorným polem. V každém případě tím přichází o nezanedbatelnou část velmi drahého pozorovacího času. Studie uvádí cca třetinu tohoto času. A to jsou opět peníze daňových poplatníků, z kterých se observatoře staví a provozují. A nakonec ti samí poplatníci si ještě rádi připlatí za satelitní internet SpaceX nebo jiných firem. Svět se asi zbláznil.