Úvodní strana  >  Články  >  Světelné znečištění  >  Země v noci a Hodina Země (28. března)
Jan Hollan Vytisknout článek

Země v noci a Hodina Země (28. března)

Hodina Země
Hodina Země
Jedná se o projekty, které mají připomenout celému lidstvu, že ztráta noci a stabilního klimatu - darů, jichž jsme užívali po mnoho tisíciletí až do počátku dvacátého století - je něčím, co se nás všech týká a co je nejvyšší čas získat zpět, v té míře, jak je to jen možné.

První z nich, Globe at Night (Země v noci) má upozornit na to, že krása nočního bezměsíčného jasného nebe posetého tisíci hvězd je již velmi vzácná. Do projektu se můžete zapojit, když ve dnech 16. až 28. března kolem osmé večer pohlédnete za jasného počasí nad jihozápadní obzor a porovnáte oblast vpravo od nejjasnější stálice na nebi Siria s mapkami, dostupnými na http://svetlo.astro.cz/globe/. Ty zobrazují zejména nápadnou skupinu hvězd v Orionu (tři slabší tvoří jeho pás, nad ním je jasná naoranžovělá Betelgeuze, pod ním Rigel). Jde o to, která mapka odpovídá vašemu pohledu na nebe, když se už setmělo a vaše oči jsou tmě přizpůsobené (do mapek si přesto můžete posvítit tlumeným červeným světlem). Pokud výsledky pozorování zaznamenáte na stránkách http://www.globe.gov/GaN/, přispěje to i ke studiu toho, jak se jas nebe uměle zvyšuje vinou nedbalého nočního svícení (takového, kdy jde světlo z lamp nejen tam, kde je skutečně potřeba).

Druhý pak, Earth Hour (Hodina Země), http://earthhour.org apeluje na to, že je už za minutu dvanáct začít rychle léčit horečku, kterou Země onemocněla. V sobotu 28. března od půl deváté do půl desáté večer vypne více než tisíc měst na světě veřejné osvětlení, a snad miliarda lidí svá vlastní světla doma. Pokud se zúčastní celá obec i její obyvatelé a nebe bude bezoblačné, pohled na něj velmi zkrásní - např. jen v oblasti kolem Orionu může být po zhasnutí světel vidět i ve městech stovky hvězd. Porovnání vzhledu tohoto kousku nebe před zhasnutím a po něm může být tím nejcennějším příspěvkem projektu Globe at Night.

Přestat co nejdříve spalovat uhlí a postupně vystačit jen s nefosilními zdroji energie je hlavní úkol, který lidstvo musí zvládnout v zájmu vlastním i přírody, která mu až doposud dobře sloužila. Proč, o tom se lze dočíst v dokumentech na stránkách http://klima.hvezdarna.cz a v odkazech o stránku výše. Omezit ohromné plýtvání světlem v noci je jednou z nejjednodušších příležitostí, která se nabízí. Velmi by to pomohlo i ochraně zdraví, viz http://svetlo.astro.cz nebo http://svetlo.ian.cz.




O autorovi



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »