Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Několik námětů, jak využít zatmění Měsíce
Jan Hollan Vytisknout článek

Několik námětů, jak využít zatmění Měsíce

Fotometrie zatmění. Měření pomocí SQM, fotoaparátu a luxmetru
Fotometrie zatmění. Měření pomocí SQM, fotoaparátu a luxmetru
Především, zatmění, pokud není Měsíc neprůhledně zakryt mraky, je moc pěkné. Měsíc v geometrickém stínu Země, chvíle krátce předtím, než se do něj úplně pohrouží, i chvíle, když se zase vynořuje. Změny jasů, barev, změny noci z výjimečně světlé (těsně před zatměním je Měsíc nejsvětlejší) na temnou, jak Měsíc přestane osvětlovat krajinu a ovzduší. I pár pohledů během úkazu stojí za to, ještě lepší je trpělivě se dívat na nebe celou dobu; přitom lze třeba poslouchat tichou hudbu. Ještě připomeňme, že okraj stínu vrženého na Měsíc Zemí je jediným skutečně dobře viditelným projevem toho, že Země má tvar koule.

Jak by se v přírodě bez světelného znečištění osvětlení Měsícem měnilo, ukazují obrázky zde (ve skutečnosti bude asi zatmělý Měsíc ještě alespoň dvacetkrát tmavší, ale to by už křivka sahala až pod dolní okraj grafu) nebo dnešní předpovězený průběh světla v adresáři zde (tam pak bude vidět i realita z dnešní noci).

Mapka: pohyb Měsíce, hvězda Regulus a planeta Saturn
Mapka: pohyb Měsíce, hvězda Regulus a planeta Saturn
Během zatmění bude dobrá příležitost všimnout si, jak se Měsíc opožďuje za hvězdami. Předběhne ho jasný Regulus, dohánět ho bude Saturn. Mapku, která to demonstruje, viz zde.

Malé dalekohledy, při zvětšení tak sedmkrát až třicetkrát, mohou zážitek obohatit, zpřístupněním detailů měsíční krajiny. Detaily jsou to jiné, než u dorůstajícího Měsíce: nejde o nerovnosti terénu, vrhající stíny. Ty v přesném úplňku vymizí. Zbudou jen rozdíly v tom, jak moc měsíční půda pohlcuje světlo, tedy hlavně mezi plochami tmavých bazaltů (moří) a světlejších lehčích hornin (pevnin). Nápadná je ale i hojnost světlých bodů, u nichž jejich původ není tak zřejmý. Jde o přitom místa, kde exploze v posledních stovkách miliónů let odstranily či novým materiálem překryly půdu, která za miliardy let zčernala. Světlé plošky jsou tedy nejmladší území na Měsíci.

Při zatmění je zvláštní příležitost světlé body sledovat. Okamžiky, kdy procházejí hranicí zemského stínu (její průběh se lépe odhaduje v nevelkém zvětšení), lze zaznamenat a podle nich pak spočítat velikost a zploštění stínu Země. Obě veličiny závisejí na stavu ovzduší a je zajímavé je mezi různými zatměními porovnávat. Jediným problémem při pozorování je identifikace oněch nápadných světlých bodů: který zrovna vlezl nebo vylezl ze stínu. Pomůckou pro identifikaci může být osvědčený výběr stovky bodů (mladých kráterů), které jsme pro lepší zapamatování a rychlý zápis s kolegy v roce 1985 očíslovali. Stáhnout a si jej můžete jako soubor lun100cz.pdf. Záznam pozorování (pokud jde o časy, na několika sekundách nezáleží) pak můžete poslat na adresu hollan(zavináč)hvezdarna(tečka)cz.

Nejen velikost a tvar stínu, ale i jeho hloubku lze zkoumat. Nejjednodušší je k tomu užít digitálního fotoaparátu, který umožňuje ukládat data v surovém tvaru (s vypnutými všemi úpravami, pokud nějaké nabízí, a nejlépe i s minimálním nastavením citlivosti ISO, aby se místa Měsíce s nejvyšším jasem tak snadno nepřeexponovaly). Z takových souborů (s příponami jako raw, crw, raf) lze pak zjistit jas Měsíce před zatměním a v různých fázích zatmění. Kromě snímků Měsíce je vhodné občas pořizovat i snímky s touže expozicí, ale zakrytým objektivem (tzv. temné snímky, darkframes). Vzhledem k tomu, že Měsíc bude jistě fotografovat mnoho zájemců, bude dokonce dobře možné z takových snímků zjistit konstanty, které pro váš fotoaparát poskytnou přepočet z hodnot pro R, G, B pixely (zpravidla od jednotek či desítek do čtyřech tisíc či šestnácti tisíc) skutečným jasem (v kandelách na metr čtvereční). Vaši kameru půjde takto kalibračně navázat např. na fotoaparát Fuji S5000, který jsem zkalibroval již v roce 2003.

Nedávné použití zkalibrovaného fotoaparátu na zkoumání oblohy u Vyškova a v Brně (software viz zde) a ukázky z minulých zatmění (nějaké vysvětlivky jsou dole pod náhledy snímků, v souboru zde ), ještě starší (s jinou škálou jasů, kde se pro řád kcd/m2 užívala plná modrá a ne bleděmodrá) pak zde.

Zatmívající se Měsíc poskytuje vlastně pěkný „fotometrický klín“. A jas nezatmělého Měsíce během večera, jak roste jeho úhlová výška, pak poskytne dobrou informaci o průzračnosti ovzduší, kterou astronomové vyjadřují jako extinkci hvězd v zenitu (pro kontrolu pak poslouží i Měsíc po zatmění).

Fotoaparátem můžete během večera a noci do doby těsně před zatměním změřit i nárůst jasu Měsíce, když je sledovaná oblast téměř přesně na opačné straně od nás než Slunce (zjasnění poblíž přesné opozice). Nárůst činí až patnáct procent.

Další možností, jak pozorovat, je měřit přístrojem Sky Quality Meter (SQM). Přitom je potřeba užívat dvojice měření, kdy na čidlo vrháte malý stín (aby bylo vyloučeno přímé světlo Měsíce), a kdy vrháte stín vedle čidla. Čidlo přitom má být obráceno rovnou k Měsíci. Samozřejmě, lze měřit i v obvyklé svislé poloze, opět se zastíněným čidlem (i nezastíněným), tedy zjišťovat jas oblohy, ke kterému je přístroj zkonstruován. Předmět, kterým vrháte stín, by měl být vždy stejně daleko od čidla, aby zakrytý kousek oblohy byl vždy stejný, a kromě toho by mělo čidlo být uprostřed stínu (aby byla zakrytá vždy stejná, nejsvětlejší část nebe těsně kolem nezatmělého Měsíce). Z takových měření lze získat přesné informace o jasnosti Měsíce, tedy získat kompletní fotometrii zatmění. A také údaje o zenitové extinkci. Příkladem je graf http://amper.ped.muni.cz/light/luminance/lun_eclipse/2006/bri.png (v něm jsou obsažená měření pomocí SQM, fotoaparátu a mimo zatmění, dokud byl Měsíc dost jasný, i měření luxmetrem).

Jas nebe v zenitu lze měřit i přístrojem SQM s čočkou, pokud ji přidáte dodatečně, můžete přístroj zkalibrovat dle návodu „a glass-ball collimator for SQM“.

Pěkné noční počasí přeje Jan Hollan, Hvězdárna v Brně

Článek převzat z http://amper.ped.muni.cz/light




O autorovi



50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42 Veľká hmlovina v Orióne

Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024

Další informace »