Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  100 let ČAS – 100 pozorování

100 let ČAS – 100 pozorování

Měsíc a Aldebaran otevírají 100 pozorování k 100 letům ČAS

V letošním roce 2017 slaví Česká astronomická společnost mimořádné výročí. 8. prosince uplyne právě 100 let od jejího založení. Takovéto kulaté výročí už si zaslouží řádnou oslavu. A čím jiným uctít stoletou existenci astronomické organizace lépe než astronomickým pozorováním. Proto vám postupně nabídneme 100 tipů na zajímavá pozorování, která byla původně připravena pro Astronomické Informace Hvězdárny v Rokycanech a Plzni, kde si také můžete prohlédnout celý připravený seznam.

Tipy na pozorování budeme uvádět u některých úkazů formou samostatných článků a v ostatních případech je zařadíme do pravidelných týdenních přehledů dění na obloze. Ale teď se už podívejme na tipy vážící se k tomuto víkendu.

Pozorování č. 1: Zákryt Hyád Měsícem a apuls s Aldebaranem 5. 2. 2017

Dorůstající Měsíc, krátce po první čtvrti v noci z 5. na 6. února 2017 projde známou otevřenou hvězdokupou Hyády. Na své cestě přes toto rozsáhlé seskupení relativně jasných hvězd zakryje hned několik stálic jasnějších než 5. hvězdná velikost a řadu dalších. Celé představení se odehraje vysoko nad jižním obzorem. V čase 22:38:07 se k severnímu růžku Měsíce přiblíží také nejjasnější hvězda souhvězdí Býka – Aldebaran (apuls je jiný výraz pro přiblížení dvou nebeských objektů). K zákrytu však tentokrát nedojde.

Měsíc v Hyádách a u Aldebaranu 5. 2. 2017 Autor: Karel Halíř
Měsíc v Hyádách a u Aldebaranu 5. 2. 2017
Autor: Karel Halíř

Výběr vstupů a v několika případech i výstupů nejjasnějších hvězd je shrnut v připojené tabulce. 

den  čas   P   Star  Mag   % Elon Sun  Moon   CA   PA  AA   A    B
 d  h  m  s      No    v   ill     Alt Alt Az   o    o   o  m/o  m/o
 5 14  2 54 D    635  3.7  66+ 109  15 28  99  11N 359   8 -1.3 +5.4
 5 14 18  7 R    635  3.7  66+ 109  14 30 102 -18N 330 339 +2.3 -2.3
 5 16 41 16 D    659  6.6  67+ 110  -6 50 138  43N  32  41 +0.7 +2.7
 5 16 50 40 D    661  4.5  67+ 110  -7 51 141  55S 114 123 +1.7 -0.1
 5 17 48 26 R    661  4.5  68+ 111     55 163 -48S 217 226 +1.1 +2.3
 5 18  4 46 D    669  3.8  68+ 111     56 169  81N  69  78 +1.4 +0.9
 5 18  5 16 D    671  3.4  68+ 111     56 169  80S  89  98 +1.6 +0.2
 5 18 36 44 D    672  6.7  68+ 111     57 182  40N  29  38 +1.2 +2.6
 5 19 19 13 R    671  3.4  68+ 111     55 201 -77S 246 254 +1.5 +0.5
 5 19 19 30 R    669  3.8  68+ 111     55 201 -84N 265 274 +1.5 -0.2
 5 19 22 47 D    677  4.8  68+ 111     55 201  53N  42  50 +1.4 +1.5
 5 19 24 15 D    680  6.5  68+ 111     55 202  66N  55  64 +1.4 +0.9
 5 20  4 46 D    682  6.0  68+ 111     52 217  34S 136 144 +1.5 -3.3
 5 20 21 26 R    677  4.8  68+ 112     50 223 -52N 298 306 +1.4 -2.0
 5 21  3 42 D    685  6.6  69+ 112     45 235  52N  41  49 +1.3 +0.9
 5 22 38  7 M    692  0.9  69+ 113     Apuls u severního rohu Měsíce
 5 23 15 59 D    699  5.8  69+ 113     26 265  31S 139 147 +0.1 -3.3

 

Poslední výhled počasí na víkend není ideální, přesto popřejme hezký zážitek, pokud se vám Měsíc ukáže. S dalšími tipy v neděli večer na viděnou.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Zpravodaj Hvězdárny v Rokycanech



O autorovi

Karel Halíř

Karel Halíř

Astronom a popularizátor astronomie, ředitel Hvězdárny v Rokycanech a aktivní člen Zákrytové a astrometrické sekce ČAS. Pravidelně podává pod hlavičkou společnosti informace o těch nejzajímavějších úkazech nejen ze světa zákrytů hvězd Měsícem nebo planetkami. Informace rozesílá především formou zákrytových zpravodajů nebo populárním nepravidelným zpravodajem "Dneska by to možná šlo...". Pro odběr zpravodajů a alertů jej kontaktujte na stránkách rokycanské hvězdárny.

Štítky: 100 let ČAS, 100 pozorování


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »