Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  12. vesmírný týden 2014

12. vesmírný týden 2014

Mapa oblohy 19. března 2014 ve 20 hodin SEČ. Data: Stellarium Autor: Martin Gembec
Mapa oblohy 19. března 2014 ve 20 hodin SEČ. Data: Stellarium
Autor: Martin Gembec
Přehled událostí na obloze od 17. 3. do 23. 3.

Měsíc je po úplňku. Večer je vysoko planeta Jupiter. V druhé polovině noci jsou nejlépe viditelné planety Mars a Saturn, ráno je Venuše jako jasná jitřenka. Aktivita Slunce je nyní spíše nízká. Začne astronomické jaro.

Mapa zobrazuje oblohu ve středu 19. března ve 20:00 SEČ.

Obloha:

Měsíc bude po úplňku, poslední čtvrť nastane v noci na pondělí. Blízké přiblížení k hvězdě Spica v souhvězdí Panny a tím pádem i k Marsu můžeme očekávat v noci z úterý na středu 18. / 19. března. Ještě blíže bude o dva dny později k Saturnu. Dvojici těles bude dělit vzdálenost necelého 1,5 stupně. Zákryt nastane při pohledu z jižní Afriky.

Planety:
Jupiter (−2,3 mag) je velmi vysoko nad jihem již od brzkého soumraku. Tabulka úkazů měsíců a přechodů GRS je níže.
Mars (−1 mag) stále zjasňuje a rozumné výšky dosahuje již kolem 23. hodiny. Nachází se v Panně nedaleko jasné hvězdy Spica. Mapka pozorovatelných útvarů na jeho povrchu je ke stažení také na druhé straně mapy oblohy na měsíc březen.
Saturn (0,3 mag) zůstává nejlépe pozorovatelný v druhé polovině noci, nachází se v souhvězdí Vah. Venuše (−4,4 mag) je jasnou jitřenkou. Pomocí dalekohledu rozlišíme fázi blížící se čtvrti.
V tabulce níže jsou vybrané průchody Velké červené skvrny (GRS) přes střed kotoučku Jupiteru a významné úkazy Jupiterových měsíčků:

 

Přechody GRS   Úkazy měsíců
18. 3. 22:05   17. 3. Io zákryt zač. 19:26, zatmění končí 22:57
19. 3. 18:00   18. 3. Io přechod stínu 17:49–20:06
Io přechod měsíc konec 18:49
20. 3. 23:45   19. 3. Kallisto zákryt konec 21:06
21. 3. 19:35   22. 3. Europa zákryt zač. 18:36, zatmění končí 23:56
23. 3. 21:15   23. 3. Ganymed přechod měsíce zač. 22:00
Časy jsou v SEČ.

Aktivita Slunce se snížila, ale ještě v minulém týdnu jsme se setkali s celou řadou středně vysokých erupcí, takže se nechme překvapit, zda se zničeho nic nevynoří nové aktivní oblasti se skvrnami. Další vývoj skvrn můžete sledovat na aktuálním snímku SDO.

Kosmonautika:

  • 11. března úspěšně přistála loď Sojuz TMA-10M s třemi kosmonauty z ISS. Tentokrát to bylo napínavější kvůli počasí v Kazachstánu. V primárním přistávacím místě hrozilo podmáčení terénu vlivem tání sněhu, ale v záložní oblasti pro změnu těsně před přistáním přituhlo a nakonec byli všichni rádi, že se přistávalo pouze při mrazu kolem −20 °C. Podpůrnému týmu se naštěstí podařilo dostat k lodi v helikoptérách do několika minut, takže zbytek operací probíhal jako obvykle pouze s tím, že místo na místě se kontrola zdravotního stavu kvůli mrazu provedla na základně. Zajímavostí bylo, že loď dosedla poblíž něčeho, co se ukázalo být starým hřbitovem.
     
  • Start rakety Falcon-9 v1.1 s nákladní lodí Dragon k ISS byl odložen na datum ne dříve než 31. března. Před startem došlo ke kontaminaci v části lodi a inženýři měli obavu, že by se to mohlo dostat i na stanici.
     

Výročí:

  • 22. března 1799 (215 let) se narodil německý astronom Friedrich Argelander. Zabýval se proměnnými hvězdami (Argelanderova metoda odhadu jasnosti, zavedení desetin magnitudy). Více v chystaném článku ve čtvrtek odpoledne.
     
  • 23. března 1749 (265 let) se narodil významný francouzský vědec Pierre-Simon Laplace. Jeho přínos matematice, fyzice či astronomii je asi lidem v těchto oborech všeobecně znám. Připomeňme například teorii pravděpodobnosti a nebeskou mechaniku, což byla jeho hlavní díla. Laplace v astronomii řešil řadu úloh. Pomocí počtu pravděpodobnosti se mu podařilo dokázat, že nově objevená planeta Uran není na kometární dráze. Dále vysvětlil nerovnoměrnosti v pohybu jednotlivých planet gravitačním působením okolních planet. Vznik planetárního systému se pokoušel vysvětlit smršťováním a chladnutím plynné koule z níž se otrhly menší a daly vzniknout planetám, což není úplně scestná myšlenka. Tyto a řadu dalších poznatků shrnul právě v díle Nebeská mechanika.
     

Výhled na příští týden:

  • Měsíc k novu -> Messiérovský maratón
  • Měsíc a Venuše
  • Změna času na letní
  • Výročí: Mariner 10 poprvé u Merkuru

Závěrem nezapomeňme dodat, že 20. března v 17:57 SEČ nastává astronomické jaro. Slunce na své pomyslné pouti mezi hvězdami míjí nebeský rovník. Předpověď počasí je nejistá, ale letos to vypadá, že by začátek astronomického jara mohlo provázet i jarní počasí.

Mapa oblohy s úkazy v březnu ke stažení v PDF,
Interaktivní online planetárium,
Mapa oblohy online.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden, Pierre-Simon Laplace


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »