Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  15. vesmírný týden 2017

15. vesmírný týden 2017

Mapa oblohy 12. dubna 2017 ve 21:00 SELČ. Data: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 10. 4. do 16. 4. 2017. Měsíc bude v úplňku. Venuše se přesouvá na ranní oblohu. Večer zůstává nad západem Mars a pomalu se zlepšuje i večerní viditelnost Jupiteru. Ráno je nejvýše Saturn. Stále můžeme doporučit vysoko na obloze ležící komety, ale zajímavě se vyvíjí i dvě komety viditelné až ráno. Z nabídky 100 pozorování upozorníme na trpasličí planetu, dvě pěkné galaxie a bílého trpaslíka. Tento týden očekáváme návrat části posádky z ISS.

Obloha

Měsíc bude v úplňku v úterý 11. dubna v 8:08 SELČ. V noci na úterý najdeme zářící „úplněk“ jen stupeň od Jupiteru.

Planety:
Večer nám nízko nad západem zůstal Mars (1,5 mag). Jupiter (–2,5 mag) je těsně po opozici a začíná být vidět lépe už od soumraku. Úkazy měsíčků a průchody Velké červené skvrny (GRS) najdete v tabulce níže. Při příležitosti opozice se na Jupiter podíval také dalekohled HST a kolem planety stále obíhá také Juno, z které přichází nádherné záběry atmosféry.
Ráno najdeme nevysoko na jihu Saturn (0,4 mag) a pomalu se objevuje „Jitřenka“ v podobě Venuše (–4,4 mag).

Přechody GRS   Úkazy měsíců
9. 4. 20:40   11. 4. Europa, zákryt zač. 20:44
Europa, zatmění konec 23:19
11. 4. 2:25 | 22:15   12. 4. Io, přechod měsíce 1:48 – 3:58
Io, přechod stínu 1:54 – 4:05
Io, zákryt zač. 22:57
13. 4. 23:55   13. 4. Io, zatmění konec 1:15
Io, přechod měsíce 20:14 – 22:24
Io, přechod stínu 20:22 – 22:33
16. 4. 1:30 | 21:25   15. 4. Ganymed, přechod měsíce (23:57) – 2:01
Ganymed, přechod stínu 0:28 – 2:52
Časy jsou v letním čase (SELČ).

Aktivita Slunce byla lehce zvýšená. Projevilo se to především výskytem velkých skvrn ve dvou zajímavých skupinách, na které se zaměřily i objektivy amatérských astrofotografů. Nyní skvrny zmizely na odvrácené straně a vše se vrací k normálu. Aktuální pohled na Slunce nabízí družice SDO, fotografie polárních září najdete na webu Spaceweather.com.

Zhruba od pátku můžeme zvečera opět pozorovat komety, protože Měsíc začne vycházet stále později. Konkrétně kometa 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák je vysoko na obloze v souhvězdí Draka a v Herkulu je C/2015 V2 (Johnson). Obě komety jsou nyní na obloze od sebe jen něco málo přes deset stupňů.
Zajímavá situace nastala na ranní obloze, kde nejprve poměrně dost zjasnila kometa 2017 E4 (Lovejoy), aby ji na začátku dubna následovala i kometa C/2015 ER61 (PanSTARRS). Na obě komety jsme upozornili v pátečním článku, Měsíc zde nemusí hrát tak velkou roli, protože komety mají slušnou kondenzaci a stejně začíná svítat, když jsou výše nad obzorem. V praxi tak můžeme během jedné noci spatřit hned čtyři komety malým triedrem.

Mapa poloh komety 41P v 13. a 14. týdnu 2017. Data: Guide 9
Mapa poloh komety 41P v 13. a 14. týdnu 2017. Data: Guide 9
Mapa poloh komety C/2015 V2 (Johnson) ve 13. a 14. týdnu 2017. Data: Guide 9
Mapa poloh komety C/2015 V2 (Johnson) ve 13. a 14. týdnu 2017. Data: Guide 9
Poloha komety C/2017 E4 (Lovejoy) ve 14. týdnu 2017. Data: Guide 9
Poloha komety C/2017 E4 (Lovejoy) ve 14. týdnu 2017. Data: Guide 9

Pozorování č. 25: Trpasličí planeta Haumea v opozici (13. 4. 2017)

Představa vzhledu trpasličí planety Haumea a jejích průvodců Autor: NASA/STScI
Představa vzhledu trpasličí planety Haumea a jejích průvodců
Autor: NASA/STScI
Nejpříznivější podmínky pro sledování transneptunické trpasličí planety (136108) Haumea v letošním roce nastávají v polovině dubna, kdy se dostává do opozice se Sluncem. Promítat se bude do jižní části souhvězdí Pastýře a hodinu po půlnoci místního času (SELČ) objekt nalezneme 57,5° nad jižním obzorem.
Plutoid byl objeven roku 2004 týmem vedeným Michaelem Brownem z Kalifornského technologického institutu na fotografiích pořízených na observatoři Mt. Palomar (USA) a roku 2005 týmem vedeným José Ortizem na Observatoři Sierra Nevada (Španělsko). Roku 2008 Mezinárodní astronomická unie (IAU) tělesu přiznala status trpasličí planety a pojmenovala ho po havajské bohyni zrození Haumea. Velice charakteristickým pro tento objekt bude zřejmě extrémně protáhlý tvar. Ten sice nebyl pozorován přímo, ale výpočty vycházející z její světelné křivky naznačují, že se jedná o elipsoid, jehož nejdelší osa je oproti nejkratší ose dvojnásobná. Prodloužený tvar, vysoká rychlost rotace, vysoká hustota i velké albedo jsou zřejmě výsledkem mohutné kolize, po níž navíc vznikla celá skupina příbuzných těles, zahrnující také dva známé měsíce Haumey (Hi´iaka a Namaka) a několik dalších TNO.
Planetka se pohybuje vně drah planet a má oběžnou dobu 284,12 roků. Její hlavní poloosa eliptické oběžné dráhy s excentricitou 0,197 403 měří 43,218 au.

Pozorování č. 26: M 51 v dobrých podmínkách pro pozorování (14. 4. 2017)

M 51, Vírová galaxie v souhvězdí Honících psů Autor: Peter Jurista
M 51, Vírová galaxie v souhvězdí Honících psů
Autor: Peter Jurista
V polovině dubna je objekt M51, známá „dvojitá“ spirální galaxie v souhvězdí Honicích psů, s krásně vyvinutými spirálními rameny, ve velmi výhodné pozici pro sledování. Kolem místní půlnoci (1:00 hod SELČ) kulminuje téměř v zenitu. Bez problémů je tak vidět nejen od nás, ale z celé severní polokoule. Z České republiky je pozorovatelná vysoko nad obzorem po celou noc.
S jasností 8,4 mag je M51 příliš slabá na to abychom jí viděli neozbrojenýma očima, ale jako mlhavý obláček o rozměrech 10,8' x 6,6' nám ji ukáže již kvalitní triedr nebo menší astronomický dalekohled.
U této galaxie se podařilo porvé odhalit spirální povahu některých mlhovin na obloze. Tehdy v 19. století ještě nebyl znám rozdíl mezi mlhovinami a galaxiemi. Lord Rosse (William Parsons) si tehdy největším dalekohledem světa všiml, že mlhovina má spirální ramena. Na počest objevu vzniklo na zahradě jejich sídla v Irsku stromořadí v podobě spirály s mlhovinou vytesanou do kamene uvnitř.

Pozorování č. 27: M 83 v dobrých podmínkách pro pozorování (15. 4. 2017)

M83 v souhvězdí Hydry se z ČR obtížně pozoruje i fotografuje Autor: Pavel Vabroušek
M83 v souhvězdí Hydry se z ČR obtížně pozoruje i fotografuje
Autor: Pavel Vabroušek
V polovině dubna je objekt M83, spirální galaxie s příčkou, nazývaná někdy také (pro svou podobu s M101) Jižní větrník, v optimální pozici pro sledování. Nalezneme ji hluboko pod nebeským rovníkem v souhvězdí Hydry. V tomto případě se jedná o velice „náročný“ objekt. Na vině je již naznačená záporná deklinace, která dovolí galaxii vystoupat kolem místní půlnoci (1:00 hod SELČ) jen přibližně 10° nad jižní obzor. Pro vyhledání M 83 tedy musíte skutečně využít jen desítky minut kolem její kulminace. S jasností 7,5 mag je M83 samozřejmě slabá na to, abychom jí viděli neozbrojenýma očima, ale jako mlhavý obláček o průměru 12“ nám ji ukáže za dobrých pozorovacích podmínek již menší astronomický dalekohled.

Pozorování č. 28: Bílý trpaslík v dosahu amatérských dalekohledů (16. 4. 2017)

Sirius B na vynikajícím snímku amatérského astrofotografa Autor: Karel Sandler
Sirius B na vynikajícím snímku amatérského astrofotografa
Autor: Karel Sandler
Bílý trpaslík je astronomický objekt vznikající zhroucením hvězdy. Jedná se o hvězdy, které nejsou dostatečně hmotné na to, aby dosáhly ve svém jádře teploty potřebné k fúzi uhlíku. Poté, co se stanou během fáze spalování hélia rudým obrem, odhodí své vnější vrstvy a ty vytvoří planetární mlhovinu. Na místě původní hvězdy zůstane jen neaktivní jádro skládající se převážně z uhlíku a kyslíku, které je gravitací stlačeno do extrémně hustého pomalu chladnoucího objektu.
Nám nejblíže položený bílý trpaslík obíhá kolem společného těžiště nejjasnější hvězdu naší oblohy Sírius. Bílý trpaslík Sírius B má hvězdnou velikost 8,5 mag. Byl však objeven až roku 1923. Důvod je nutno hledat právě v jeho těsném sousedství s nejjasnější hvězdou oblohy, Síriem A. Právě to dělá z jejího pozorování a zejména fotografování tvrdý oříšek. Sírius B obíhá primární složku jednou za necelých 50 let. Malá poloosa oběžné dráhy činí 4 miliardy km, ale excentricita dráhy je velice vysoká (0,58). Nyní se bílý trpaslík od Síria A postupně vzdaluje (viz obrázek).

Sirius a jeho průvodce, bílý trpaslík Sirius B (pohled v převracejícím dalekohledu)
Sirius a jeho průvodce, bílý trpaslík Sirius B (pohled v převracejícím dalekohledu)

Vzájemná vzdálenost je však stále nepatrná. Přesto se můžete o pozorování pokusit a že to jde, dokázal svou fotografií měsíce loni v lednu Karel Sandler

Informace v rámci seriálu 100 pozorování ke 100 letům ČAS přebíráme ze zpravodaje Astronomické informace Hvězdárny v Rokycanech, jejichž autorem je Karel Halíř.

Kosmonautika

  • V pondělí se vrací část posádky (ve složení Shane Kimbrough, Sergej Ryžikov a Andrej Borisenko) z ISS. Naopak zůstává Peggy Whitsone, která si prodlouží pobyt o tři měsíce.
  • Sonda New Horizons se v pátek po dlouhé době uložila do režimu spánku a setrvá tak několik měsíců, než se přiblíží k 2014 MU69. Hibernační mód by měl být ukončen 11. září.

Výročí

  • 10. dubna 1667 (350 let) zemřel významný český vědec Jan Marek Marci z Lanškrouna. Je považován za prvního českého fyzika a samozřejmě se zabýval i astronomií.
  • 12. dubna 1817 (200 let) zemřel francouzský astronom Charles Messier. Věnoval se především kometám, kterých objevil celkem patnáct. Ve chvíli, kdy se mu různé objekty na obloze začaly míchat mezi komety a nechtěl si je s nimi plést, začal vytvářet jejich katalog, který byl později doplňován a rozšiřován. Messiérův katalog má v současné době oficiálně 110 objektů, ačkoli například dvojitá hvězdokupa h a chí v Perseu by si zasloužila být zařazena jako 111. objekt katalogu. Na Messiérovy objekty se pořádá kolem březnového novu hon během jediné noci, kdy je snahou astronoma amatéra zachytit co nejvíc objektů tohoto katalogu, tzv. Messiérův maratón.
  • 14. dubna 1942 (75 let) zemřel estonský výzkumník Leonid Alexejevič Kulik. Věnoval se výzkumu meteoritů a je znám především jako organizátor výprav do oblasti Podkamennej Tungusky, kde spadl roku 1908 známý Tunguzský meteorit. Výpravy uskutečnil celkem čtyři, první v roce 1927. I po tak dlouhé době bylo místo zkázy dobře zachovalé. Výbuch, který nastal v atmosféře, nezanechal kráter, ale zničil značnou část porostu v nepřístupné tajze.
  • 16. dubna 1682 (335 let) se narodil anglický matematik a fyzik John Hadley. S astronomií ho pro současníka nejspíš váže pojem Rima Hadley, což je místo přistání mise Apollo 15 na povrchu Měsíce. Hadley však přinesl technické vynálezy, které měly hlubší dopad. Zkonstruoval například dalekohled Newtonova typu s parabolickým zrcadlem a je znám také jako vynálezce oktantu, kterým se měří výška Slunce nebo hvězd nad obzorem. Byl to předchůdce sextantu, který se používal v námořní navigaci a dodnes se s ním lze mezi nadšenci setkat. Hadley však nebyl první, kdo s myšlenkou tohoto přístroje přišel. Tu připisujeme Isaacu Newtonovi. Ten svůj poznatek sice sdělil příteli Halleyovi, ale narozdíl od fyzikálních zákonů, Halley jeho nápad včas nepublikoval.
  • 16. dubna 1972 (45 let) odstartovala na Měsíc posádka lodi Apollo 16. John Young a Charles Duke poté 21. dubna přistáli na povrchu Měsíce v oblasti Cayleovy planiny asi 85 km od kráteru Descartes. Mezitím Thomas Mattingly obíhal ve velitelské sekci kolem Měsíce.

Výhled na příští týden

  • Čtyři komety a meteory z Lyrid
  • 100 pozorování: M3 v dobrých podmínkách pro pozorování
  • 100 pozorování: M101 v dobrých podmínkách pro pozorování
  • 100 pozorování: Zákryt hvězdy planetkou Seppina
  • 100 pozorování: Maximum meteorického roje Lyridy
  • Výročí: Surveyor 3
  • Výročí: Grigorij Abramovič Šajn
  • Výročí: Saljut 7
  • Výročí: Vladimir Komarov

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v dubnu ke stažení v PDF,
sekce Obloha aktuálně.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden, Charles messier, Hadley, Jan Marek Marci, Kulik, Apollo 16


13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P na soumračném nebi

Když počasí nespolupracuje.

Další informace »