Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  19. vesmírný týden 2017

19. vesmírný týden 2017

Mapa oblohy 10. května 2017 ve 22:00 SELČ. Data: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 8. 5. do 14. 5. 2017. Měsíc bude kolem úplňku. Večer zůstává nízko nad severozápadem Mars a dobře je vidět Jupiter. Nad ránem je Saturn kolem jihu a nízko na východě je jasná Venuše. V pondělí jsme se dočkali nejkrásnějších záběrů na první stupeň Falconu 9, který posléze přistál na Floridě. Cassini přinesla překvapivý údaj o nečekané prázdnotě poblíž Saturnu. Kosmodrom Kourou konečně zase ožil, starty pozdržela stávka.

Obloha

Měsíc bude v úplňku ve středu 10. května ve 23:43 SELČ. V noci z neděle  na pondělí 8. května jej zastihneme opravdu blízko Jupiteru. Úhlově je bude na obloze dělit pouze necelý stupeň. V noci ze soboty  na neděli 14. května bude dva stupně od Saturnu.

Planety:
Večer je velmi nízko nad severozápadem Mars (1,6 mag) a je opravdu obtížně viditelný. Jupiter (–2,4 mag) je naopak už od soumraku poměrně vysoko na jihovýchodě. Úkazy měsíčků a průchody Velké červené skvrny (GRS) najdete v tabulce níže.
Saturn (0,2 mag) je i v druhé půlce noci jen nevysoko nad jihem. Ráno nízko nad východem je Venuše (–4,5 mag).

Přechody GRS   Úkazy měsíců
7. 5. 23:45   10. 5. Ganymed, zákryt (23:40) – 1:56
Ganymed, zatmění zač. 2:33
10. 5. 1:25 | 21:15   12. 5. Europa, přechod měsíce 0:05 – 2:31
Europa, přechod stínu zač. 1:38
12. 5. 22:55   13. 5. Io, zákryt zač. 0:24
Io, přechod měsíce 21:40 – 23:50
Io, přechod stínu 22:27 – (0:38)
Europa, zatmění konec 22:52
Časy jsou v letním čase (SELČ).

Aktivita Slunce je stále nízká, na povrchu jsou jen malé skvrnky. Aktuální pohled na Slunce nabízí družice SDO, fotografie polárních září najdete na webu Spaceweather.com.

Pozorování č. 36: M5 v nejlepší pozici k pozorování (11. 5. 2017)

Každoročně na začátku května tuto kulovou hvězdokupu, promítající se mezi souhvězdí Panny a Hada, zastihneme ve výhodné pozici pro sledování. Kolem místní půlnoci (1:00 hod SELČ) kulminuje kolem 42° nad jižním obzorem. Při pohledu z České republiky vychází na východě téměř ve stejném čase, kdy na západě mizí pod obzorem Slunce. Opačně to pak platí ráno. Zapadající hvězdokupa časově koliduje s východem Slunce. Dobré pozorovací podmínky ale začínají až po soumraku a končí ještě před svítáním v závislosti na vyšší výšce objektu nad horizontem. Již za výrazně se zkracujících jarních nocí tak máme na její vyhledání jen relativně krátký čas.
Kulová hvězdokupa M5 má průměr 165 světelných let, což z ní činí jednu z větších kulových hvězdokup, které známe. Gravitační oblast vlivu hvězdokupy, ve které jsou její hvězdy gravitačně vázány více hvězdokupou než gravitačními silami Mléčné dráhy, má poloměr přibližně 200 světelných let. Její stáří se odhaduje na neuvěřitelných 13 miliard let, což ji řadí mezi nejstarší hvězdokupy Mléčné dráhy. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 24 500 světelných let od Sluneční soustavy a tvoří ji více než 100 tisíc hvězd. Některé odhady hovoří dokonce až o 500 tisících hvězd.
S jasností 6,7 mag je M5 příliš slabá na to, abychom jí viděli neozbrojenýma očima, ale jako mlhavý obláček o průměru 17,5' nám ji ukáže již kvalitní triedr nebo menší astronomický dalekohled.

Informace v rámci seriálu 100 pozorování ke 100 letům ČAS přebíráme ze zpravodaje Astronomické informace Hvězdárny v Rokycanech, jejichž autorem je Karel Halíř.

Kosmonautika

  • V pondělí bylo na Floridě velmi dobré počasí, a tak jsme se dočkali fantastických záběrů na start rakety Falcon 9. Vzhledem k tomu, že vynášela tajný satelit NROL-76, veškerá pozornost byla posléze věnována prvnímu stupni, který provedl ladnou otočku, následně zapálil motory a začal se vracet na Floridu. To ale nebylo vše, celou dobu jsme mohli z kamery na stupni a i z kamer na zemi sledovat, jak přistává. Objevil se nádherný prstenec ohně, když nastal vstupní zážeh do atmosféry a samozřejmě přišlo nádherně přesné přistání na Floridě. I když, je to opravdu taková samozřejmost? Například v tomto případě byl výškový vítr tak silný, že to pro přistávající stupeň bylo blízko hraničních hodnot.
  • Pozoruhodný výsledek přinesl průlet Cassini mezi planetou a vnitřkem prstenců. Čekalo se zde poměrně dost částic, ale průlet ukázal, že mezera u Saturnu je mnohem prázdnější.
  • Docela nečekaně dlouhá pauza postihla kosmodrom Kourou ve Francouzské Guayaně, kde stávka způsobila několikatýdenní odklad startu rakety Ariane 5. Na palubě byly korejská a brazilská družice a start se podařil v pátek 5. května.
  • Nosná raketa GSLV úspěšně vynesla telekomunikační satelit GSAT-9 pro South Asian Association for Regional Cooperation - SAARC (Jihoasijské sdružení pro regionální spolupráci). Sloužit by měl zejména k podpoře vzdělávání, zdravotnictví a koordinaci pomoci během katastrof, stejně jako k podpoře spolupráce mezi členskými státy.
  • V neděli 7. května odpoledne přistál miniraketoplán X-37B. Stalo se tak po rekordně dlouho trvající misi od 20. května 2015 (celkem 718 dní, bezmála dva roky). Od července 2011, kdy přistál na Floridě raketoplán Atlantis, šlo o první přistání na Floridě.

Výročí

  • 9. května 1962 (55 let) byly poprvé úspěšně zachyceny laserové pulsy od Měsíce. Později se přesnost zvýšila s umístěním koutových odražečů na povrch Měsíce při misích Apollo nebo na Lunochodech. Tímto způsobem se měří vzdálenost Měsíce s přesností na milimetry. Průměrná hodnota měření se pohybuje kolem 384 467 km. Podle těchto měření se Měsíc od Země pomalu vzdaluje rychlostí 38 mm za rok.
  • 9. května 1977 (40 let) zemřel americký fyzik Albrecht Abraham Michelson, který mnoha pokusy na konci 19. století dokázal konstantní rychlost světla a zároveň vyloučil existenci nějakého neviditelného éteru. Jeho prací využil mimo jiné Albert Einstein k formulaci teorie relativity, kde konstatní rychlost světla je základním předpokladem. Michelson stanovil také přesnější definici jednotky délky metr a na tehdy největším dalekohledu světa na Mt. Wilsonu pracoval jeho interferometr, který umožňoval měřit průměr kotoučků hvězd.

Výhled na příští týden

  •  
  • Výročí: Zdeněk Mikulášek
  • Výročí: Pierre-Gilles de Gennes, úmrtí
  • Výročí: Philipp Eduard Anton von Lenard, úmrtí
  • Výročí: Ivan Šolc

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v květnu ke stažení v PDF,
sekce Obloha aktuálně.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Michelson, Vesmírný týden


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »