Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  22. vesmírný týden 2017

22. vesmírný týden 2017

Mapa oblohy 31. května 2017 ve 23:00 SELČ. Data: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 29. 5. do 4. 6. 2017. Měsíc bude kolem čtvrti. Večer je ideálně vidět Jupiter. V druhé polovině noci Saturn. Ráno je nízko na východě jasná Venuše. Slunce je málo aktivní, ale malé skvrnky na povrchu se objevují. Rusko vypustilo další družici pro sledování balistických střel. Mezitím SpaceX je blízko plánovaného startu s nákladní lodí Dragon k ISS. Dočkat se můžeme i japonského a evropského startu. Dechberoucí záběry Jupiterovy atmosféry, ale i várku vědeckých dat představila sonda Juno. Zajímavá raketa startovala také z Nového Zélandu. Na ISS vyměnili vadný počítač na vnějšku stanice.

Obloha

Měsíc bude v první čtvrti ve čtvrtek 1. června ve 14:42 SELČ. V noci na 2. června bude možné vidět útvar Lunar X. Bohužel, po půlnoci už nebude Měsíc tak vysoko. V noci na neděli 4. června bude ale Měsíc na obloze zase velmi blízko planetě Jupiter. Kolem půlnoci je bude dělit vzdálenost dva stupně.

Planety: Jupiter (–2,2 mag) je vidět už od soumraku poměrně vysoko nad jihem až jihozápadem. Úkazy měsíčků a průchody Velké červené skvrny (GRS) najdete v tabulce níže. Na pondělní večer připadá dvojpřechod Io a Europy.
Saturn (0,1 mag) vychází již po 22. hodině, ale období dobré viditelnosti stále spadá až do druhé poloviny noci. Nachází se, bohužel, jen nízko v letní Mléčné dráze na pomezí Střelce a Štíra. Nad ránem je na jihovýchodě ve Vodnáři Neptun.
Ráno za svítání se nízko nad východem objevuje Venuše (–4,4 mag). V sobotu a neděli projde asi dva stupně pod Uranem. Velmi nízko nad obzorem, asi deset stupňů od Venuše je také kometa C/2015 ER61 (PanSTARRS), ale to je objekt spíše pro fotografa.

Přechody GRS   Úkazy měsíců
29. 5. 22:00   29. 5. Europa, přechod měsíce 18:02 – 20:30
Io, přechod měsíce 19:43 – 21:53
Europa, přechod stínu 20:11 – 22:36
Io, přechod stínu 20:44 – 22:55
31. 5. 23:35   3. 6. Ganymed, přechod měsíce zač. 23:49
3. 6. 21:10      
Časy jsou v letním čase (SELČ).

Aktivita Slunce je velmi nízká. Skvrny na povrchu se však vyskytují. Aktuální pohled na Slunce nabízí družice SDO, fotografie polárních září najdete na webu Spaceweather.com.

Pozorování č. 38: M 13 v dobrých podmínkách pro pozorování (1. 6. 2017)

Na začátku června se do dobrých pozorovacích podmínek dostává asi nejznámější a nejhezčí kulová hvězdokupa severní hvězdné polokoule. Její označení v Messierově katalogu je M13, ale naleznete ji např. také pod signaturou NGC 6205 či jako Velkou kulovou hvězdokupu v Herkulu. Z toho je patrné, že objekt se promítá do souhvězdí Herkules.
Objev kupy je připisován anglickému astronomovi siru E. Halleyovi (1714). Od Země je M13 vzdálena přibližně 23 150 světelných let a tvoří ji několik set tisíc hvězd. Její průměr činí 145 světelných let. Při celkové součtové jasnosti 5,8 mag je za ideálních pozorovacích podmínek vidět i neozbrojenýma očima. S ohledem na to, že se  nejedná o bodový objekt, ale difuzní obláček s úhlovým průměrem 20', je lepší k jejímu hledání využít alespoň triedr nebo malý dalekohled. Navíc, hvězdokupa se v dalekohledech rozpadá na více, či méně hvězd, podle průměru.
Nalezení hvězdokupy je jednoduché. Základ souhvězdí Herkula na obloze tvoří snadno rozeznatelný lichoběžník (květináč) a M13 leží na jeho západní straně, přibližně ve třetině vzdálenosti od severnější hvězdy η Her směrem ke hvězdě Rutilicus (ζ Her). Kolem místní půlnoci (přibližně 1:00 SELČ) mlhavý „chuchvalec“ tvořený nepřeberným množstvím hvězd nalezneme necelých 77° nad jižním obzorem.

Pozorování č. 39: M 12 v dobrých podmínkách pro pozorování (3. 6. 2017)

Další kulovou hvězdokupu nejlépe pozorovatelnou na přelomu jara a léta nalezneme v souhvězdí Hadonoš. Kupu M 12 (NGC 6218) objevil sám Charles Messier 30. května 1764 a popsal ji jako mlhovinu bez hvězd. Skutečnou podstatu objektu zjistil až v roce 1783 William Herschel. Ten správně zařadil M 12 mezi kulové hvězdokupy.
Hvězdokupa obsahuje neobvykle nízký počet málo hmotných hvězd. M 12 je ve vzdálenosti asi 15 700 světelných let od Země a má průměr přibližně 75 světelných let. M 12 se ke Slunci blíží rychlostí 16 km/s. Nejjasnější hvězdy M 12 mají na naší obloze 12. hvězdnou velikost. Součtová jasnost celého objektu, který se rozprostírá na plošce s průměrem kolem 16', je 7,7 mag. K hledání objektu je proto vhodné využít alespoň malý dalekohled s průměrem objektivu cca 80 mm. Kolem místní půlnoci (přibližně 1:00 SELČ) kupu hvězd nalezneme ve výšce jen 38° nad jižním obzorem.

Informace v rámci seriálu 100 pozorování ke 100 letům ČAS přebíráme ze zpravodaje Astronomické informace Hvězdárny v Rokycanech, jejichž autorem je Karel Halíř.

Kosmonautika

  • Rusko vyneslo z kosmodromu Pleseck další družici EKS ke sledování balistických střel. Postarala se o to raketa Sojuz 2-1A.
  • SpaceX již provedla statický zážeh, to znamená, že se přiblížil další start rakety Falcon 9. Tentokrát je na řadě nákladní loď Dragon (mise CRS-11), jejíž přetlaková část kabiny již letěla při 4. zásobovací misi, což bude další prvenství ve znovupoužitelnosti. Start je zatím v plánu 1. června (kolem 23:55 SELČ) a přistávat s prvním stupněm by se mělo na Floridě.
  • Mezi dalšími plánovanými starty najdeme raketu H-II, která by měla startovat v noci na 1. června z Tanegashimy a dále raketu Ariane 5, která by měla startovat z Kourou v noci na 2. června.
  • Na Novém Zélandu proběhl start rakety Electron s elektrickými čerpadly. Bohužel nedostala náklad až na oběžnou dráhu a můžeme zatím jen spekulovat, zda to bylo pro větší nános námrazy na prvním stupni, nebo snížený tah motorů pro nedostatek elektřiny v bateriích, ale každopádně k úspěchu nebylo daleko a můžeme Rocket Lab pouze fandit při dalších pokusech.
  • Na stanici ISS se porouchal jeden počítač, který je umístěn na vnějšku stanice, a tak ho museli vyměnit astronauti při neplánovaném úterním výstupu.
  • Nezapomínáme ani na propagaci úspěchů sondy Juno u Jupiteru. Kromě várky vědeckých dat nás samozřejmě zaujaly fantastické detailní pohledy na detaily v oblačnosti.

Výročí

  • 31. května 1912 (105 let) se narodil německý astronom žijící většinu života v USA, Martin Schwarzschild. Jeho příjmení je známé především díky jeho otci, Karlu Schwarzschildovi, který řešil rovnice tehdy čerstvé obecné teorie relativity. Oblast černé díry unitř tzv. Schwarzschildova poloměru je horizontem událostí. Neunikne odsud ani světlo. Jeho syn Martin je znám jako astrofyzik zabývající se stavbou a vývojem hvězd. Stál u zrodu myšlenky pozorování ze stratosférických balónů. Jeho týmu se takto povedlo potvrdit granulaci na Slunci jako důsledek konvektivních procesů v podpovrchových vrstvách Slunce. Dařilo se mu získávat i velmi ostré snímky vesmírných objektů, které předčil až Hubbleův vesmírný dalekohled.

Výhled na příští týden

  • 100 pozorování: Kulové hvězdokupy M10 a M92
  • 100 pozorování: Nejmenší úplněk roku 2017
  • Výročí: Johann Gottfried Galle

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v květnu ke stažení v PDF,
sekce Obloha aktuálně.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden, Martin Schwarzschild


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »