Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  25. vesmírný týden 2016

25. vesmírný týden 2016

Mapa oblohy 23. června 2016 ve 23:00 SELČ. Data: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 20. 6. do 26. 6. 2016. Měsíc je počátkem týdne v úplňku. Ze soboty na neděli postupně zakryje jasnější hvězdu z Vodnáře a také planetu Neptun. Večer klesá stále níže Jupiter, v noci jsou vidět Saturn a Mars. Slunce je klidné, ale vyskytují se na něm skvrny. Konečně se objevila noční svítící oblaka. Na Zemi přistála tříčlenná posádka z ISS.

Obloha

Měsíc bude v úplňku v pondělí 20. června ve 13:02 SELČ. Zajímavé úkazy nám přináší noc ze soboty na neděli 25. / 26. června, kdy dojde jednak k zákrytu hvězdy lambda Aquarii, která má 3,7 mag a potom také planety Neptun (7,9 mag). Především výstup zpoza neosvětlené strany by mohl být dobře viditelný. Výstup hvězdy se odehraje kolem 1:15 SELČ ve výšce 10° nad jihovýchodem. Neptun bude vylézat kolem 1:45 v závislosti na vaší poloze. Čas je třeba si upřesnit podle počítačového planetária.

Planety:
Jupiter (–1,9 mag) je večer nad jihozápadem. Velká červená skvrna přechází ideálně v pondělí 20. 6. ve 22:20, nebo v sobotu 25. 6. ve 21:30 SELČ. Z úkazů měsíců nám vychází na sobotu 25. 6. přechod stínu Io, který končí ve 22:16 SELČ.
Mars (–1,6 mag) a Saturn (0,1 mag) jsou jako dvě výrazné hvězdy vidět celou noc poblíž jižního obzoru.
Nad ránem lze pozorovat Neptun (7,9 mag) ve Vodnáři a nízko nad východem už se objevuje také Uran (5,9 mag) v Rybách.

Aktivita Slunce je nízká. Alespoň, že nějaké ty skvrny můžeme pozorovat. Aktuálně je to jedna aktivní oblast 2553 s větší skvrnou na západní části disku a další číslo 2556 s menší na východě. Online pohled na Slunce nabízí družice SDO.

Noční svítící oblaka nejsou jev astronomický, ale pozorovatelé soumrakové a noční oblohy je asi vídají nejčastěji a proto na ně upozorňujeme i letos. V sobotu ráno a především v noci ze soboty na neděli se konečně podařilo je spatřit i z ČR. Podívejte se na první snímky do našeho článku a posílejte nám další fotky. Vytvoříme z nich letošní galerii.

Kosmonautika

  • Dočkali jsme startu zbývajících raket, původně plánovaných už na minulý týden. Šlo jednak o Falcon 9 a potom Ariane V. V obou případech byla vynesena dvojice družic na dráhu přechodovou ke geostacionární. Starty se vydařily a to je hlavní. SpaceX se navíc opět pokusila o záchranu prvního stupně na mořské plošině, ale těsně před dosednutím došel kapalný kyslík a stupeň dosedl tvrdě. Je to alespoň dobrá zkušenost.
  • V sobotu přistála posádka Sojuzu TMA-19M ve složení Rus Jurij Malenčenko, Američan Timothy Kopra a Angličan Timothy Peake.

Výročí

  • 22. června 1976 (40 let) odstartovala orbitální stanice Saljut 5. Byl to poslední ze tří vojenských Almazů. Ke stanici se vydaly tři posádky, ale první se pro zdravotní obtíže brzy vrátila a druhé se nepodařilo se stanicí spojit. Na vojenských Saljutech se prováděly tajné experimenty, mezi které patřilo například snímkování povrchu desetimetrovým ohniskem a okamžité vyvolávání snímků na palubě. Saljut 5 zanikl řízeně v atmosféře nad Tichým oceánem 8. 8. 1977. Odkaz konstrukce Almaz v podobě modulu FGB nyní přetrvává na ISS jako základní modul Zarja v ruském segmentu.

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v červnu ke stažení v PDF,
sekce Obloha aktuálně.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden, Saljut 5


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »