Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  31. vesmírný týden 2017

31. vesmírný týden 2017

Mapa oblohy 1. srpna 2017 ve 22:00 SELČ. Data: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 31. 7. do 6. 8. 2017. Měsíc byl ve čtvrti a dorůstá k úplňku. Jupiter pomalu mizí večer na jihozápadě. Saturn je za soumraku nad jihem. V druhé polovině noci uvidíme Neptun a Uran. Ráno se ukazuje jasná Venuše. Aktivita Slunce byla nízká, ale v napětí očekáváme, co zbylo z aktivní oblasti, která vyprodukovala erupce z odvrácené polokoule. Přelety ISS můžeme pozorovat pozdě večer. Na stanici přiletěla druhá trojice kosmonautů v lodi Sojuz MS-05. Chystá se ještě start rakety Vega. V rubrice 100 pozorování najdeme upozornění na maximum meteorického roje Delta Akvaridy.

Obloha

Měsíc je po první čtvrti a bude v úplňku až příští pondělí 7. srpna v 20:11 SELČ. Pokud bude v neděli 30. 7. večer hezky, doporučujeme zkusit pozorovat útvar LunarX. Ideální doba k jeho spatření by měla být kolem 23:00 SELČ.

Planety: Jupiter (–1,9 mag) je už i za soumraku nízko na jihozápadě. Saturn (0,3 mag) je po setmění přibližně nad jihem.
Po půlnoci je už na jihovýchodě ve Vodnáři Neptun a nízko nad východem už se objevuje Uran. Za svítání se nízko nad severovýchodem objevuje Venuše (–4 mag), která je tento týden v Blížencích poblíž M 35.

Aktivita Slunce je nízká, hodnoceno podle přivrácené polokoule, ale my víme, že zajímavé věci se dějí na straně odvrácené, kde aktivní oblast AR2665 vyvolala dvě silné erupce doprovázené výrony hmoty z koróny. Oblaka plasmatu byla dobře vidět na snímcích družice SOHO a v případě silnější erupce přesně uprostřed odvrácené strany se jednalo o krásnou kruhovou CME. Druhá erupce nastala v neděli a tak nezbývá, než doufat, že si oblast nějaké skvrny a erupce ještě uchová do tohoto týdne, kdy se má opět vynořit. Zajímavá bude jistě i v čáře h-alfa. Aktuální pohled na Slunce nabízí družice SDO.

Kromě níže uvedených Delta Akvarid připomínáme také Perseidy, které už začínají létat a poznáme je kromě směru letu zdánlivě z rozhraní Persea a Kasijopeje také podle jejich značné rychlosti. Vzhledem k fázi Měsíce není od věci se po Perseidách podívat už v tomto týdnu v ranních hodinách.

Pozorování č. 55: Maximum meteorického roje Delta Akvaridy (30. 7. 2017)

Delta Akvaridy je průměrný meteorický roj, který produkuje ve svém maximu 10 až 20 meteorů za hodinu. Je tvořen pozůstatky komety 96P/Machholz. Není však také vyloučeno, že na vzniku roje má podíl rozpad komet Marsden a Kracht. Roj je aktivní každoročně v období od 12. července do 23. srpna. Maximum pak pravidelně přichází kolem 28. července.

Radiant delta Akvarid Autor: Sky & Telescope
Radiant delta Akvarid
Autor: Sky & Telescope
Delta Akvaridy jako první zaznamenal G. L. Tupman v roce 1870, který na základě spatření 65 meteorů pozorovaných od 27. července do 6. srpna upozornil na nový roj a stanovil polohu jeho radiantu. Ta byla později, na základě většího počtu pozorování provedených v letech 1926 až 1933 upřesněna Ronaldem A. McIntoshem. V roce 2017 bude z večera rušit Měsíc krátce před první čtvrtí, který zapadá půl hodiny před půlnocí SELČ. Většinu slabších záblesků nám ale bohužel zakryje svým jasem i světlá letní obloha. Právě to je také důvod, proč zkušení pozorovatelé doporučují sledovat roj především v čase mezi půlnocí a druhou hodinou SELČ.

Meteory vylétající ze souhvězdí Vodnáře budou pozorovatelné náhodně prakticky po celé obloze. Roj je typický relativně častým výskytem stop za jednotlivými meteory, které mají trvání jednu až dvě sekundy. Radiant nalezneme v blízkosti hvězdy delta Aqr v nejlepším čase pro sledování nad jihojihovýchodním obzorem ve výšce necelých 20°. Vyberte si tmavé pozorovací stanoviště nerušené světelným znečištěním a pokuste se alespoň několik záblesků Delta Akvarid spatřit.

Informace v rámci seriálu 100 pozorování ke 100 letům ČAS přebíráme ze zpravodaje Astronomické informace Hvězdárny v Rokycanech, jejichž autorem je Karel Halíř.

Kosmonautika

  • 28. července úspěšně odstartovala raketa Sojuz FG s kosmickou lodí Sojuz MS-05. Na palubě byla tříčlenná posádka ve složení Sergej Rjazanskij, Paolo Nespoli a Randolph Bresnik. Poprvé se letělo po rychlé, šestihodinové dráze, a tak již v noci na neděli byla posádka 52. dlouhodobé expedice kompletní a opět je šestičlenná.
  • V minulém týdnu se sice Írán pokusil o start rakety, ten však zřejmě skončil nezdarem.
  • V tomto týdnu by měl proběhnout start rakety Vega s družicí OptSat-3000 a mikrodružicí Venµs. Start by se měl uskutečnit v noci z 1. na 2. srpna z Kourou ve Francouzské Guayaně.

Výročí

  • 1. srpna 1967 (50 let) odstartovala k Měsíci americká sonda Lunar Orbiter 5. Pokračovala v mapování Měsíce v rámci příprav projektu Apollo. Touto misí byl dvouletý program Lunar Orbiter ukončen plným úspěchem. Bylo zmapováno 99 % přivrácené a 95% odvrácené strany Měsíce.
  • 4. srpna 1872 (145 let) se narodil český průkopník raketové techniky Ludvík Očenášek. Roku 1905 navrhl a postavil rotační letecký motor a o pět let později i letoun. Dělal pokusy s plavidly, které byly poháněny raketovými motory, a uvažoval, že by se dal stejný princip použít i na doručování pošty. Zřejmě nejznámější jeho vystoupení proběhlo 2. března 1930, kdy na Bílé hoře u Prahy vypustil osm raket. Ty byly dlouhé kolem půl metru, k jejich pohonu byl použit střelný prach a dosáhly výšky 1,5 až 2 kilometry. Pozdější pokusy koncem 30. let již prováděl v utajení, aby se jím získané vědomosti nedostaly do rukou Němců. Údajně jeho rakety měly dolet až 2,5 kilometru.
  • 4. srpna 2007 (10 let) odstartovala k Marsu úspěšná sonda Phoenix. Po přistání v severních polárních šířkách Marsu zde potvrdila výskyt vodního ledu hned pod povrchem. Prováděla chemické analýzy na zjištění případné vhodnosti prostředí pro existenci života a měřila počasí.

Výhled na příští týden

  • Částečné zatmění Měsíce
  • Výročí: Saljut 5, zánik v atmosféře
  • Výročí: Velký denní bolid 1972
  • Výročí: TOPEX/Poseidon
  • Výročí: Deimos, objev
  • Výročí: Vostok 3 a 4
  • Výročí: Christiaan Huygens

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v srpnu ke stažení v PDF,
sekce Obloha aktuálně.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden, Lunar Orbiter 5, Ludvík Očenášek, Phoenix


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »