Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  23. vesmírný týden 2025

23. vesmírný týden 2025

Mapa oblohy 4. června 2025 ve 23:00 SELČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 2. 6. do 8. 6. 2025. Měsíc bude v první čtvrti a je viditelný na večerní obloze večer. Z večerní oblohy mizí Jupiter, který se potkává s Merkurem. Zbývá zde pouze Mars ve Lvu. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je vysoká a očekáváme polární záře. Čína vypustila sondu Tianwen-2 k malé planetce, kvazi-měsíci Země Kamo’oalewa . Proběhl devátý letový test Super Heavy Starship. Před 400 lety se narodil významný italský astronom Giovanni Domenico Cassini.

Obloha

Měsíc bude v první čtvrti v úterý 3. června v 5:41 SELČ. Počátkem týdne je v souhvězdí Lva. Hned v neděli ještě mezi Marsem a Regulem.

Nový Měsíc Autor: Radek Kroupa
Nový Měsíc
Autor: Radek Kroupa

Planety
Merkur se dostává na večerní oblohu a je poměrně dost jasný, takže jej můžeme zkusit pozorovat od druhé poloviny týdne, kdy se přiblíží Jupiteru. Venuše (–4,5 mag) je ráno opravdu jen při obzoru a je vidět jen díky velmi vysoké jasnosti. Mars (1,3 mag) je večer nad západním obzorem. Jupiter (–1,9) mag už je večer velmi nízko a je nejvyšší čas se s ním rozloučit. Saturn (1,1 mag) je slabý a nachází se ráno nízko nad východním obzorem. Uran (5,8 mag) je nepozorovatelný, protože se nachází úhlově blízko Slunci a Neptun (7,9 mag) nyní doprovází Saturn, ale tím pádem je jen obtížně viditelný.

Aktivita Slunce byla spíše nízká, ale objevily se zajímavé oblasti se skvrnami, kde se daly čekat i silné erupce. To se stalo skutečností v noci na sobotu 31. května, kdy při dlouhotrvající erupci M8,1 bylo vyvrženo velké množství plazmatu, a to téměř přesně směrem k Zemi. Pravděpodobnost výskytu jasnějších polárních září byla proto velmi vysoká, jen předpověď, kdy oblak částic dorazí, byla nejistá. Výskyt skvrn ukazuje také aktuální snímek SDO. Další informace k aktivitě Slunce jsou na Spaceweather.com, Solarham a Spaceweatherlive.  

Kosmonautika a sondy

Událostí týdne byl úterní devátý letový test Super Heavy Starship. Let nebyl zcela úspěšný, nosič nepřistál měkce na hladinu moře a loď Starship se konečně dostala na přeletovou dráhu, ale ztratila stabilitu a zanikla neřízeně v atmosféře. Nosič neměl přistávat zpět na rampě, ale přesto šlo o výjimečný okamžik, protože poprvé šlo o znovupoužití rakety Super Heavy, přičemž 29 motorů bylo původních. Jeho let proběhl bez obtíží, pouze při závěrečné fázi, kdy čelil většímu namáhání, než tomu má být v budoucnu, došlo k potížím a k dosednutí na hladinu moře nedošlo. Starship se oproti posledním dvěma testům dostala až na dráhu směrem do Indického oceánu, ale ukázalo se, že není možné provést simulované vypuštění družic Starlink a návrat do atmosféry proběhl neřízeně a loď se rozpadla ve výšce asi 60 km nad oceánem.

Čína vypustila ve středu 28. 5. sondu Tianwen-2. Ta má namířeno nejprve k malé planetce (469219) Kamo’oalewa, což je nyní dočasný neboli kvazi-měsíc Země. Měla by se zde pokusit odebrat vzorky (asi 100 gramů). Bylo by zajímavé zjistit, zda nejde o úlomek původně vyvržený z Měsíce, například při vytvoření kráteru Giordano Bruno, jak napovídá jeho spektrum. Po návratu vzorků k Zemi by měla být sonda odkloněna z kolizní dráhy, přistávací pouzdro dosedne, ale sonda by se měla vydat k tělesu 311P/PANSTARRS, což podle označení je kometa, ale na dráze podobné planetkám.

Ze startů raket můžeme vybrat například vynesení družice GPS III-7 SV-08 na raketě Falcon 9 v sobotu 30. května.

Vypadá to, že Trumpem navrhované škrty v NASA nebyly v souladu s naladěním dosud nejnadějnějšího kandidáta na administrátora NASA Jareda Isaacmena. Aktuální zprávy hovoří o tom, že jeho dny jsou sečteny a šéfem NASA se nestane.

Výročí

2. června 1955 (70 let) byl založen kosmodrom Bajkonur, který se dnes nachází v Kazachstánu a startují tam mimo jiné všechny ruské mise k ISS. V historii je však především znám jako místo startu prvních družic a misí sovětských kosmonautů.

3. června 1965 (60 let) odstartovala americká kosmická loď Gemini 4 s Jamesem McDivittem a Edem Whitem. Nejprve zkoušeli manévry na oběžné dráze, když se snažili přiblížit k vyhořelému stupni nosné rakety, ale hlavní cíl mise byl první americký výstup do volného kosmu. Ten uskutečnil Ed White 3. června 1965. Výstup proběhl narozdíl od Leonova relativně bez problémů. White se pohyboval na konci 7,5 m dlouhého lana. Pohyb si zpočátku usnadňoval pomocí kyslíkové pistole, pohyb ani orientace mu nečinily žádné potíže. Doba pohybu ve volném prostoru byla naplánovaná na 14 minut, White se však vrátil na palubu až po 22 minutách výstupu. Gemini 4 se vrátila na Zemi po čtyřech dnech letu, 7. června 1965.

4. června 1895 (130 let) se narodil český astrofotograf Josef Klepešta. Je nositelem Nušlovy ceny i čestný člen ČAS. Jeho slavnou fotografii bolidu u galaxie M 31 asi není třeba připomínat. Josef Klepešta se zasloužil o rozvoj astronomie i o popularizaci výsledků astronomie u nás i v zahraničí. Hlavní jeho zásluhy tkví nejen v tom, že byl výborným fotografem a že byl autorem řady publikací a desítek článků. Po 17 let (1926 až 1943) byl jednatelem České astronomické společnosti a zasloužil se i o vybudování petřínské hvězdárny (1926 až 1933). Byl iniciátorem a vydavatelem či redaktorem knih (zejména map, atlasů a katalogů), z nichž mnohé byly oceněny i v zahraničí.

6. června 1580 (400 let) se narodil belgický astronom Godefroy Wendelin. Uvádí se, že v roce 1630 zkusil změřit vzdálenost Země od Slunce Aristarchovou metodou a vyšla mu asi na dvě třetiny současné hodnoty. Také se zabýval pohyby měsíců Jupiteru a je považován za jednoho z prvních, kdo si všiml, že se pohybují podle třetího Keplerova zákona.

8. června 1625 (400 let) se narodil italský astronom známý ze svého působení v Paříži, Giovanni Domenico Cassini. Za svého působení v italské Bologni nechal zkonstruovat projekční dírkovou komoru v místní bazilice, přičemž Slunce se promítal ve vzdálenosti 67 metrů. Díky tomu mohl potvrdit, že průměr Slunce se během roku mění, což odpovídalo Keplerově teorii o oběhu Země kolem Slunce po mírně eliptické dráze. V roce 1665 oznámil jako jeden z prvních pozorování Velké červené skvrny na povrchu Jupiteru. Pozoroval také rotaci Marsu a Jupiteru (u něj popsal v roce 1690 diferenciální rotaci atmosféry). U Saturnu objevil čtyři měsíce: Japetus a Rheu (1671, 1672), Tethys a Dione (1684). Správně popsal periodické změny jasu Japeta, jako výskyt tmavé skvrny na jeho povrchu (dnes Cassini Regio). V roce 1675 popsal mezeru v Saturnově prstenci (Cassiniho dělení). V roce 1672 měřil s kolegou z Francouzské Guayány paralaxu Marsu a poprvé tak určili přibližně rozměr Sluneční soustavy. V roce 1683 správně vysvětlil povahu zvířetníkového světla (kdo by nechtěl zažít zvířetníkové světlo „nejen“ z centra Paříže...). Z popisu je zřejmé, že Cassini dokonale využil možností své doby a tehdy nově vynalezeného dalekohledu, který v jeho době dosahoval obludně velkých rozměrů.

8. června 1965 (60 let) odstartovala sovětská sonda Luna 6. Podobně jako Luna 5, měla v plánu měkké přistání na povrchu Měsíce, ovšem dopadla ještě hůře, než Luna 5, která alespoň tvrdě dopadla na měsíční povrch. Luně 6 se totiž nevypnul urychlovací motor pro cestu k Měsíci a ta tedy kolem něho pouze proletěla.

8. června 1975 (50 let) odstartovala sovětská vesmírná sonda Veněra 9. 22. října 1975 přistálo přistávací pouzdro na Venuši v oblasti Beta Regio. I přes chlazení dokázalo pracovat necelou hodinu. Veněra 9 byla první sondou, která zaslala na Zem černobílé snímky z povrchu Venuše. Na nich lze pozorovat, že v atmosféře není zjevně viditelný prach, kolem sondy byly různé 30-40 cm velké kameny s malými známkami eroze. Teplota v místě přistání byla kolem 455 °C a tlak 85 atmosfér. Veněry 9 a 10 fotografovaly pouze polovinu panoramatu okolí, protože krytka druhého fotoaparátu obou sond neodpadla. Přesto šlo o úspěch.

Výhled na příští týden 

  • Merkur nízko na večerní obloze
  • Výročí: Abu al-Wafa' Buzjani
  • Výročí: Veněra 10
  • Výročí: měsíce Pluta Nix a Hydra
  • Výročí: opuštění stanice Mir

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v květnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
CzSkY.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Sdílený kalendář úkazů.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Veněra 9, Luna 6, Cassini Giovanni Domenico, Josef Klepešta, Godefroy Wendelin, Bajkonur, Gemini 4, Vesmírný týden


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »