Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  38. vesmírný týden 2017

38. vesmírný týden 2017

Mapa oblohy 20. září 2017 ve 20:00 SELČ. Data: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 18. 9. do 24. 9. 2017. Měsíc bude v novu. Jupiter se ztrácí v záři Slunce. Saturn je večer nad jihozápadem. Pozorovat můžeme i Neptun a Uran. Ráno je vidět Venuše, Merkur a Mars. Přidá se k nim také srpek Měsíce. Aktivita Slunce se snížila. Začíná astronomický podzim. Cassini shořela v atmosféře Saturnu. ISS má opět šestičlennou posádku. Po hurikánu Irma se obnoví i lety amerických raket. Kolem Země proletí sonda OSIRIS-REx.

Obloha

Měsíc bude v novu ve středu 20. září v 7:30 SELČ. Slábnoucí srpek ráno postupně potká Regulus s Venuší a Merkur s Marsem. Hned v pondělí ráno bude Regulus ze Lva jen čtvrt stupně od konce měsíčního srpku. Necelé tři stupně nad nimi bude jasná Venuše. V úterý ráno bude Měsíc tři stupně pod Merkurem, zatímco dva stupně nad poměrně jasným Merkurem (–1 mag) bude slabý Mars (1,8 mag). Srpek Měsíce bude již hodně slabý, do novu bude zbývat necelých 26 hodin.

Planety: Jupiter (–1,7 mag) už je příliš blízko Slunci. Možná jej najdeme dalekohledem ve čtvrtek 21. nebo v pátek 22. 9., kdy bude nedaleko srpek Měsíce.
Vzdálené planety, Neptun a Uran, najdeme po setmění na východě až jihovýchodě.
Nad ránem je dobře vidět planeta Venuše (–4 mag) a také Merkur (–1 mag). Naopak Mars (1,8 mag) je mezi nimi a je hodně slabý.

Aktivita Slunce se snížila. Na přivrácené polokouli máme jen jednu skvrnu. Aktuální pohled na Slunce nabízí družice SDO.

Začíná astronomický podzim, a ačkoli ten meteorologický zdá se již začal, stále věříme v alespoň krátký návrat babího léta. Okamžik podzimní rovnodennosti letos připadá na pátek 22. září ve 22:02 SELČ.

Pozorování č. 67: Konjunkce Venuše s Regulem (20. 9. 2017)

Konjunkce Venuše a hvězdy Regulus ze Lva 20. 9. 2017
Konjunkce Venuše a hvězdy Regulus ze Lva 20. 9. 2017
Do vzájemného přiblížení se dostanou kolem 20. září také planeta Venuše a nejjasnější hvězda souhvězdí Lva – Regulus. Jejich vzájemná zdánlivá vzdálenost bude při nejtěsnějším kontaktu půl stupně a tělesa jí dosáhnou v časných ranních hodinách (kolem 4. hod SELČ). Tedy právě v čase krátce před jejich východem nad východo-severovýchodem. Alespoň 6,5° nad obzor se pak dostanou kolem páté našeho času a již za postupujícího svítání se vyhoupnou o další hodinu později 16° nad téměř přesný východ. Nepřehlédnutelná Venuše bude zářit s jasností –3,9 mag a bude mít kotouček o průměru 12".

Jasnost Regula je 1,4 mag. Venuše je od Země vzdálena v čase konjunkce 216 milionů km (1,4 au) a slunečnímu světlu odraženému od jejího povrchu potrvá cesta k Zemi 11,6 minuty. Na rozdíl od toho Regulus uvidíme tak, jak zářil před 79 roky (jeho vzdálenost je přibližně 79 světelných let).

Pozorování č. 68: Terestrické planety v přímce (23. 9. 2017)

Situace, kdy se do jedné oblasti oblohy společně promítá naráz více planet, sice není úplnou výjimkou, ale na druhé straně vždy se jedná o zajímavost, která k sobě přitáhne určitou pozornost nejen zájemců o astronomii, ale občas i širší veřejnosti. Právě takové zajímavé seskupení nás čeká na přelomu druhé a třetí zářijové dekády. Do téměř geometricky přesné přímky se na ranním úsvitovém nebi seřadí všechny terestrické planety naší Sluneční soustavy. Jejich přímku pak ještě prodlouží nejjasnější hvězda souhvězdí Lva – Regulus.

Planety na ranní obloze 23. září 2017 Autor: Stellarium
Planety na ranní obloze 23. září 2017
Autor: Stellarium

Vyhledat celou linii bude nejvhodnější kolem 6. hodiny ráno 23. září. Tento čas je jakýmsi kompromisem, mezi výškou hledaných objektů nad obzorem a postupujícím svítáním daným „hloubkou“ Slunce pod horizontem. Takže Slunce se bude v šest ráno nacházet ještě 9,5° pod obzorem, tedy přibližně uprostřed nautického svítání a obloha bude natolik tmavá, aby nám dovolila sledovat stále ještě i méně jasné objekty.

Poloha planet ve sluneční soustavě 23. 9. 2017 Autor: TheSkyLive.com
Poloha planet ve sluneční soustavě 23. 9. 2017
Autor: TheSkyLive.com
Přesto to nebude snadné. Merkur bude problematický skutečností, že sotva vystoupil nad obzor a bude ve výšce pouhých 2,75° nad ideálním horizontem. Zachránit to může přeci jen docela zajímavá jasnost –1,0 mag.
U Marsu, který vystoupal již 8° nad ideální horizont, je problém zase v druhém parametru – jasnosti, která je pouhých +2,0 mag. Zcela nepřehlédnutelnou pak bude samozřejmě Venuše, zářící ve výšce 14,5° s jasností –3,9 mag. Ještě výše nad ní pak jistě zahlédneme i hvězdu Regules (17,75°; +1,4 mag).
O tom, že výše popsané seřazení je pouhou projekcí v prostoru, nás pak přesvědčí připojený obrázek ukazující postavení všech malých planet v čase úkazu.

Informace v rámci seriálu 100 pozorování ke 100 letům ČAS přebíráme ze zpravodaje Astronomické informace Hvězdárny v Rokycanech, jejichž autorem je Karel Halíř.

Kosmonautika

  • Sonda Cassini zanikla podle plánu v atmosféře Saturnu v pátek 15. září.
  • Hurikán Irma, který tvrdě zasáhl ostrovy v Karibiku a Floridu, je již minulostí. Kosmické středisko na Mysu Canaveral bude moci brzy obnovit svoji činnost. Ještě předtím očekáváme start rakety Atlas V z Kalifornského kosmodromu Vandenberg, a to 21. září.
  • Na kosmodromu Pleseck v Rusku se připravuje start rakety Sojuz 2-1B s navigační družicí Glonass. Start je v plánu 22. září ve 2:02 SELČ.
  • 22. září se kolem Země protáhne sonda OSIRIS-REx. Gravitační manévr využije na své cestě k asteroidu Bennu. K němu má přiletět v říjnu 2018. Poté má planetku zkoumat, pokusit se odebrat vzorky a s těmi se vrátit k Zemi (po r. 2021).

Výročí

  • 22. září 1932 (85 let) se v Čáslavi narodil významný český astronom Ing. Antonín Rükl. Tento vynikající popularizátor astronomie je znám především jako autor astronomických map, atlasů a publikací. Rüklův Atlas Měsíce je všeobecně uznávanou publikací doma i v zahraničí. V roce 2012 obdržel Nušlovu cenu České astronomické společnosti.

Výhled na příští týden

  • Lunar X
  • 100 pozorování: Max. rozevření Saturnových prstenců
  • 100 pozorování: M31, M32 a M110 v nejlepších podmínkách
  • Výročí: Mars Observer
  • Výročí: Dawn
  • Výročí: Alouette 1
  • Výročí: Saljut 6

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v září ke stažení v PDF,
sekce Obloha aktuálně.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden, Antonín Rükl


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »