Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  41. vesmírný týden 2017

41. vesmírný týden 2017

Mapa oblohy 11. října 2017 v 19:00 SELČ. Data: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 9. 10. do 15. 10. 2017. Měsíc bude v poslední čtvrti. Saturn je večer nízko nad jihozápadem. Ráno je vidět jasná Venuše a slabší Mars. Aktivita Slunce je nízká. V minulém týdnu došlo poprvé v historii letů rakety Atlas V i ke třetímu odkladu startu. SpaceX počítá se dvěma starty rakety Falcon 9. Americká administrativa deklarovala oficiálně větší podporu vedoucí pozice USA na poli obrany i výzkumu vesmíru a především plány na návrat na Měsíc. Na Mezinárodní vesmírné stanici proběhl první ze série výstupů do volného kosmu věnovaný robotické paži.

Obloha

Měsíc bude v poslední čtvrti ve čtvrtek 12. října ve 14:26 SELČ.

Planety: Saturn (0,5 mag) je večer nízko nad jihozápadním obzorem. Pozorování Neptunu s Uranem je možné po celou noc. Nad ránem je dobře vidět jasně zářící planeta Venuše (-3,9 mag) a také slabší Mars (1,8 mag).

Aktivita Slunce je nízká, poslední skvrna zapadla o víkendu. Aktuální pohled na Slunce nabízí družice SDO.

Pozorování č. 74: Blízký průlet planetky 2012 TC4 (12. 10. 2017)

Asteroid označovaný jako TC4 2012 byl poprvé spatřen na havajské observatoři v roce 2012 a před svým objevem velmi těsně minul Zemi. Po stanovení jeho dráhy odborníci zjistili, že do blízkosti naší planety se znovu dostane v říjnu letošního roku a to na vzdálenost zhruba 43 400 kilometrů.
Ačkoliv z astronomického hlediska jde o velmi malou vzdálenost, není se čeho bát. Těleso se s naší planetou zcela jistě nesrazí a ani ji jakkoli neohrozí. Přesto bude tento průlet pro lidstvo velice důležitý. NASA se totiž rozhodla využít jej k otestování planetární obrany. Test tak prověří detekci a samotné pozorování reálného asteroidu, jeho počítačového modelování, výpočet trajektorie a odhad možnosti srážky. Právě takovéto pozorování průletu totiž může poskytnout vědcům cenné informace potřebné k vybudování planetárního obranného systému.

Příležitost zahlédnout drobnou planetku na vlastní oči dostaneme i my. K nejtěsnějšímu přiblížení dojde 12. 10. 2017 nad ránem, kdy už u nás bude nad obzorem Slunce. Jasnost planetky bude kulminovat kolem hodnoty 13,1 mag. Ze střední Evropy bude už v tom čase 2012 TC4 hluboko pod obzorem. Příležitost se nám ale dostane 11. 10. večer. V průběhu noci totiž bude postupně klesat souhvězdím Vodnáře jihozápadním směrem k souhvězdí Kozoroha a krátce před půlnocí světového času (2 hod SELČ), kdy překročí jeho hranici, u nás zapadne.
Lepší představu o pohybu planetky vám dá tabulka obsahující rektascenze a deklinace objektu s krokem jedné hodiny. V tabulce jsou dále informace o jasnosti, vzdálenosti od Země, elongaci od Slunce a obzorníkové souřadnice.

2012 TC4 efemerida Autor: NASA
2012 TC4 efemerida
Autor: NASA

Pokusit se planetku najít bude jistě zajímavým úkolem především pro zkušenější astrofotografy. Ale kdo by na vlastní oči, případně fotoaparát nechtěl vidět 30m objekt prolétající kolem naší Země.

Pozorování č. 75: M 33 v nejlepší pozici (14. 10. 2017)

V polovině října se do ideálních pozorovacích podmínek dostává další galaxie podzimní oblohy M33 v souhvězdí Trojúhelníku. I ona náleží do Místní skupiny galaxií. Galaxie v Trojúhelníku byla pravděpodobně objevena italským astronomem Giovannin Battistou Hodiernou již před rokem 1654. Nezávisle byla pak galaxie znovu pozorována o více než století později Charlesem Messierem v noci z 25. na 26. srpna 1764. Když následně William Herschel sestavoval svůj rozsáhlý katalog mlhovin, z opatrnosti do něj nezařadil většinu objektů objevených Messierem, M 33 byla ale výjimkou a získala označení H 17-V. Ještě užívanějším je ale její číslo NGC 598.

M33 Autor: Zdeněk Sikač
M33
Autor: Zdeněk Sikač
K průchodu objektu hlavním poledníkem, jehož dosahuje ve výšce h=70°, dochází právě v tomto období přibližně hodinu po půlnoci místního letního času, kdy je současně Slunce nejhlouběji pod obzorem. Průměr galaxie je přibližně 50 tisíc světelných let a je třetím největším členem Místní skupiny galaxií, tedy kupy galaxií, která obsahuje také Mléčnou dráhu a galaxii v Andromedě. M 33 tvoří přibližně 40 miliard hvězd, ve srovnání se 400 miliardami hvězd Mléčné dráhy a s biliónem hvězd galaxie v Andromedě. Na obloze ji vidíme jako mlhavý obláček o jasnosti 5,7 mag, tedy na hranici pozorovatelnosti neozbrojenýma očima, ale jistotou je použít pro její vyhledání alespoň triedr.

Pozorování č. 76: Trpasličí planeta Eris v opozici (8. 10. 2017)

Trpasličí planeta Eris je jedním z velkých objektů objevených v poslední době na okraji sluneční soustavy v oblasti Kuiperova pásu. Poprvé byla pozorována v roce 2003 na Mt. Palomaru (USA). Až její další sledování v lednu 2005 však umožnilo stanovit parametry její dráhy. Původně byl objekt označen jako transneptunická planetka 2003 UB313. Po změnách vyplývajících z jednání XXVI. Valného shromáždění IAU (Praha, 2006) se z něho stala trpasličí planeta Eris.

Trpasličí planeta Eris na snímku z HST Autor: NASA/ESA/M. Brown
Trpasličí planeta Eris na snímku z HST
Autor: NASA/ESA/M. Brown
Průměr objektu byl stanoven na 2326 km a společně s Plutem se jedná o největší trpasličí planety. Již na podzim roku 2005 byl u Eris objeven její měsíc, pojmenovaný Dysonomia. Perioda oběhu Eris je 557,15 roků a v periheliu se dostává na své eliptické dráze (excentricita 0,442) ke Slunci na vzdálenost 5 656 milionů km (37,8 au).
Při průchodu trpasličí planety opozicí dostaneme příležitost pokusit se ji vyfotografovat. I to ovšem bude s ohledem na její nízkou jasnost 18,8 mag dostupné pouze pro zkušené astrofotografy. Objekt hledejte v severní části souhvězdí Velryby několik stupňů jihozápadně od hvězdy Alrisha (α Psc). V polovině října bude tato oblast protínat místní hlavní poledník ve výšce kolem 38° přibližně hodinu po půlnoci středoevropského letního času. Oblast je nutno vyfotografovat několikrát v průběhu více nocí a pak na snímcích vyhledat objekt s nepatrným vlastním pohybem (úhlová rychlost za den nepřesahuje 2,5").

Informace v rámci seriálu 100 pozorování ke 100 letům ČAS přebíráme ze zpravodaje Astronomické informace Hvězdárny v Rokycanech, jejichž autorem je Karel Halíř.

Kosmonautika

  • V týdnu nás čekají dva starty raket Falcon 9. Nejprve v pondělí odpoledne se bude startovat z Kalifornie (14:37 SELČ) a vyneseny mají být družice Iridium-NEXT. Poté se chystá start z Floridy (plánovaný start je ne dříve než ve středu 11. října). Druhý start je zajímavý tím, že bude použit již jednou letěný první stupeň rakety (potřetí v historii) a na palubě bude družice SES-11. Oba starty by měly být vysílány živě a česky na portálu Kosmonautix.cz.
  • Poměrně neobvyklá věc se přihodila raketě Atlas V s tajnou družicí NROL-52 na palubě. Nepodařil se totiž její start ani na třetí pokus, což je vůbec poprvé v historii letů této rakety. Dosud jen tři starty byly odloženy dvakrát, ale napotřetí se letělo. Přesné datum dalšího pokusu není známo, ale mělo by k němu dojít v tomto týdnu.
  • Američtí astronauti Bresnik a Vande Hei provedli první ze tří výstupů do volného kosmu, kdy provedou výměny na robotické paži Mezinárodní vesmírné stanice.
  • Ve čtvrtek oznámil Mike Pence, viceprezident USA, že hlavním úkolem NASA a soukromých firem je nyní obrana státu a dobytí Měsíce jako předstupně cesty na Mars.

Výročí

  • 9. října 1992 (25 let) byl zpozorován pád jasného bolidu, známý jako meteorit Peekskill. Podařilo se jej dobře zdokumentovat na video a také je znám díky pádu meteoritu na jedno z aut.
  • 10. října 1967 (50 let) vstoupila v platnost Kosmická smlouva. Její podstatou je především snaha nedělat z vesmíru bojiště nebo místo dalšího zbrojení. Dává vesmír všem lidem a žádný stát si například podle ní nemůže přivlastnit Měsíc a jeho zdroje. Faktem je, že bez ohledu na to si klidně někdo vydělává prodejem pozemků na Měsíci nebo prodejem hvězd.
  • 14. října 1947 (70 let) překonal Chuck Yeager v letadle X-1 poprvé zvukovou bariéru. Tento kousek byl ve své době hrdinským činem ne nepodobným těm, které o něco později pokoušeli i první kosmonauti.
  • 15. října 1997 (20 let) odstartovala k Saturnu úspěšná sonda Cassini. Orbitální část je převážně americká záležitost, ale Cassini dovezla k Titanu přistávací pouzdro evropské vesmírné agentury Huygens a to perfektně přistálo na tomto neuvěřitelně zajímavém měsíci s hustou atmosférou, občasnými dešti metanu a jezery z uhlovodíků. Cassini zkoumala planetu i měsíce se zaměřením na Titan a Enceladus. Objevila tak například podrobnosti o počasí na Titanu, ledové výtrysky z Encelada a mnoho nových podrobností o měsících a prstencích a atmosféře Saturnu. Jak známo, mise skončila zánikem Cassini v atmosféře Saturnu 15. 9. 2017.

Výhled na příští týden

  • 100 pozorování: Uran v opozici se Sluncem
  • 100 pozorování: Maximum meteorického roje Orionid
  • Výročí: Integral
  • Výročí: Veněra 4
  • Výročí: Chiron
  • Výročí: Mariner 5
  • Výročí: Nikolaj Nikolajevič Rukavišnikov
  • Výročí: Christopher Wren

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v říjnu ke stažení v PDF,
sekce Obloha aktuálně.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden, Meteorit Peekskill, Kosmická smlouva, Chuck Yeager, Cassini


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »