Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  První geologická mapa celého Titanu

První geologická mapa celého Titanu

Jezera kapalných uhlovodíků na Titanu
Autor: NASA/JPL/University Arizona/University Idaho

Titan je jedním z nejzajímavějších světů v oblasti velkých plynných planet. Už v roce 2005 na něm přistálo pouzdro Huygens a více než desetiletí jej zkoumala v různých oborech elektromagnetického záření sonda Cassini. Vědci mají díky jejím datům k dispozici první globální mapu jeho povrchu. Ta ukazuje dynamiku tohoto světa, který ač velmi odlišný od pozemského, má s ním společné znaky, jako jsou roční období, oblaka, deště, dunnová pole a jezera.

Když se zeptáme dětí, čím je naše planeta odlišná od ostatních, nejspíš bude jednou z odpovědí, že je na ní tekutá voda. Dnes už víme, že na mnoha měsících Sluneční soustavy jsou podpovrchové oceány vody, ukryté pod vrstvami ledu či hornin, takže to nevypadá až tak výjimečně. Jestli je ale některý měsíc opravdu mimořádný, je to pravděpodobně Titan. Jako jediný má totiž tekutiny přímo na svém povrchu a probíhá zde podobný proces, jako je koloběh vody v krajině na Zemi. Místo vody však na Titanu probíhá vypařování a opětovné kapalnění a deště uhlovodíků, především metanu a etanu. Jak je možné, že tyto na Zemi běžné plyny zde najdeme v tekutém stavu? Důvodem je velmi nízká teplota.

O přítomnosti kapalného metanu na povrchu Titanu se spekulovalo již dlouho, ale teprve fascinující snímky řečišť z Huygense a jasné důkazy o tvorbě oblačnosti a sezónních změn jezer na povrchu jasně ukázaly, že tento svět je prostě podobný pozemskému. Snímky, a z nich vycházející mapa, jasně ukazují, že povrchové útvary utvářené podobnými geologickými procesy, jako na Zemi, jsou například rozmístěny úměrně jejich vzdálenosti od rovníku Titanu. 

Geologická mapa Titanu z radarových a infračervených dat sondy Cassini Autor: NASA/JPL-Caltech/ASU
Geologická mapa Titanu z radarových a infračervených dat sondy Cassini
Autor: NASA/JPL-Caltech/ASU

Černé čáry na výše uvedené mapě (v tzv. Mollweidově projekci) jsou v odstupu 30° v šířce a délce. V tomto zobrazení mapa tolik nezkresluje plochy, především při pólech, jako např. Mercatorovo zobrazení (zkresleny jsou samozřejmě úhly a tím i tvary). Střed mapy je na 180. poledníku a rovníku. 

Na mapě je mezi popisky vidět i místo přistání pouzdra Huygens. Barevně jsou odlišeny rozdílní geologické útvary

- plains = velké ploché oblasti
- labyrinth = tektonicky narušené oblasti s říčními koryty a jejich usazeninami
- hummocky = kopcovité oblasti s občasnými výraznějšími horami
- dunes = převážně lineární dunová pole (přesypy v jednom směru) vzniklé prouděním větru
- craters = impaktní krátery (dopadem planetek, komet)
- lakes = oblasti vyplněné dnes, nebo v minulosti kapalným metanem a etanem

Pro výzkum byla použita data z více než 120 průletů sondy Cassini kolem Titanu. Především šlo o radarové odrazy. V menší míře pak byla využita data ve viditelném a infračerveném oboru. Ve viditelném světle je však Titanova atmosféra, složená převážně z dusíku a metanu, téměř neprůhledná. O něco lepší je to v tepelném záření. Důvodem pro využití těchto dat bylo, že se mohla doplnit místa, která nebyla snímána radarem. Využilo se podobných charakteristik s terény, které snímány radarem byly. 

Výše uvedené informace a mapa jsou založeny na pracech Rosaly Lopese, Michaela Malasky jejich týmu z JPL v NASA ve spolupráci s planetárním geologem Davidem Williamsem ze Školy pro výzkum Země a vesmíru patřící Arizonské státní univerzitě. Jejich výsledky, včetně určení relativního věku jednotlivých geologických terénů na Titanu, byly publikovány v časopisu Nature Astronomy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Novinky NASA/JPL



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Saturn, Cassini, Cassini-Hyugens, Titan


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »