Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  44. vesmírný týden 2014

44. vesmírný týden 2014

Mapa oblohy 29. října 2014 v 18:00 SEČ. Data: Stellarium Autor: Martin Gembec
Mapa oblohy 29. října 2014 v 18:00 SEČ. Data: Stellarium
Autor: Martin Gembec
Přehled událostí na obloze od 27. 10. do 2. 11. 2014

Měsíc bude v první čtvrti. Večer už zmizel Saturn nízko na jihozápadě a loučíme se i s Marsem. Venuše je poblíž Slunce. Ráno je pěkně vidět Jupiter. Aktivita Slunce bude vysoká, dokud velká skvrna nezapadne. Na obloze se můžeme setkat s řadou meteorů. K ISS poletí nákladní loď Cygnus a Progress. Čína oblétá Měsíc.

Mapa zobrazuje oblohu ve středu 29. října v 18:00 SEČ.

Obloha:

Měsíc bude v první čtvrti v pátek 31. října. Nezapomeňte si v tomto období vychutnat plasticky zobrazené útvary na rozhraní světla a stínu.

Planety:
Mars (0,9 mag) se ještě nachází nízko na jihozápadě.
Jupiter (−2 mag) je ráno vysoko nad jihovýchodem. S Velkou červenou skvrnou (GRS) se poblíž středu kotoučku můžeme setkat ve středu 29. 10. kolem 4:10 SEČ nebo 31. 10. v 5:45. 31. 10. před šestou také končí přechod Europy a před sedmou začíná přechod stínu Ió. 1. 11. v 6:38 začíná přecházet stín Ganymédu.
Venuše (−4 mag) je stále těsně nad zakrytým slunečním diskem v zorném poli korónografu LASCO C2 sondy SOHO.
Doporučit můžeme také večerní pozorování planet Neptun a Uran.

Aktivita Slunce byla na extrémní úrovni, když v oblasti velké skvrny došlo k pěti erupcím třídy X. Bylo všeobecně velkým překvapením, že žádná z těchto erupcí nebyla doprovázena CME, tedy výronem hmoty z koróny, které takové erupce obvykle doprovází. Pokud by se tak stalo, jasné polární záře by nejspíš byly na denním pořádku. Příroda si s námi tedy opět pěkně zahrála. Další vývoj u této i jiných skvrn můžeme sledovat na aktuálním snímku SDO.

Meteorický roj Orionid je pomalu minulostí. Na obloze se především nad ránem ještě můžeme setkat s jeho částicemi, které se střetávají s naší atmosférou rychlostí 67 km/s. Meteory vyletují zdánlivě z radiantu v levé horní části souhvězdí Oriona.
Kromě Orionid se v tomto období můžeme setkat s podobně rychlými epsilon Geminidami, které vyletují rychlostí 70 km/s ze střední části souhvězdí Blíženců. Těm, co mají meteory rádi, opravdu nemusíme připomínáat ani pomalu létající severní a jižní Tauridy. Ty, jak název napovídá, vyletují rychlostí 29 km/s ze souhvězdí Býka a jejich radianty jsou opravdu velmi rozptýlené. Tauridy bývají také zdrojem bolidů. Jak bylo řečeno v úvodu odstavce, všechny meteorické roje doporučujeme sledovat především nad ránem, kdy jejich radianty stoupají nejvýše. Počty spatřených meteorů se však budou počítat na jednotky za hodinu.

Kosmonautika:

  • Čína je na cestě k Měsíci a zpět. Její testovací automatická sonda Chang'e 5 T1 má za úkol Měsíc obletět a v pátek přistát zpět na Zemi.
     
  • Nákladní Dragon společnosti SpaceX úspěšně přistál s nákladem z ISS. Ke stanici se nyní vydají další dvě nákladní lodě. Nejprve v pondělí by to měl být Cygnus společnosti Orbital Sciences a poté ve středu Progress M-25.
     

Výročí:

  • 28. února 1974 (40 let) odstartovala sonda Luna 23. Jednalo se o zařízení, které mělo měkce přistát na povrchu Měsíce, navrtat vzorky a vrátit se s nimi zpět na Zemi. Při přistání však došlo k převrácení aparatury na bok (jak víme díky snímku současné sondy Lunar Reconaissance Orbiter). Proto byla sonda po několika dnech vypnuta. Jen pár set metrů od místa přistání této sondy dnes najdeme přistávací část úspěšné sondy Luna 24, která vzorky přinesla.
     
  • 1. listopadu 1994 (20 let) odstartovala sonda Wind. Název napovídá, že je určena ke studiu slunečního větru, což je proud nabitých částic směřující od Slunce. Sonda byla navedena na eliptickou dráhu kolem Lagrangeova bodu L2 asi 200 zemských poloměrů od nás. Společně s dalšími slunečními observatořemi a sondami na průzkum částic slunečního větru nebo magnetického pole zkoumá Wind interakci mezi Zemí a Sluncem.
     

Výhled na příští týden:

  • Úplněk
  • Tauridy v maximu
  • Výročí: Johannes Rydberg
  • Výročí: Carl Sagan

Mapa oblohy s úkazy v říjnu ke stažení v PDF,
Interaktivní online planetárium,
Mapa oblohy online.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Luna 23, Vesmírný týden


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »