Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  44. vesmírný týden 2014

44. vesmírný týden 2014

Mapa oblohy 29. října 2014 v 18:00 SEČ. Data: Stellarium Autor: Martin Gembec
Mapa oblohy 29. října 2014 v 18:00 SEČ. Data: Stellarium
Autor: Martin Gembec
Přehled událostí na obloze od 27. 10. do 2. 11. 2014

Měsíc bude v první čtvrti. Večer už zmizel Saturn nízko na jihozápadě a loučíme se i s Marsem. Venuše je poblíž Slunce. Ráno je pěkně vidět Jupiter. Aktivita Slunce bude vysoká, dokud velká skvrna nezapadne. Na obloze se můžeme setkat s řadou meteorů. K ISS poletí nákladní loď Cygnus a Progress. Čína oblétá Měsíc.

Mapa zobrazuje oblohu ve středu 29. října v 18:00 SEČ.

Obloha:

Měsíc bude v první čtvrti v pátek 31. října. Nezapomeňte si v tomto období vychutnat plasticky zobrazené útvary na rozhraní světla a stínu.

Planety:
Mars (0,9 mag) se ještě nachází nízko na jihozápadě.
Jupiter (−2 mag) je ráno vysoko nad jihovýchodem. S Velkou červenou skvrnou (GRS) se poblíž středu kotoučku můžeme setkat ve středu 29. 10. kolem 4:10 SEČ nebo 31. 10. v 5:45. 31. 10. před šestou také končí přechod Europy a před sedmou začíná přechod stínu Ió. 1. 11. v 6:38 začíná přecházet stín Ganymédu.
Venuše (−4 mag) je stále těsně nad zakrytým slunečním diskem v zorném poli korónografu LASCO C2 sondy SOHO.
Doporučit můžeme také večerní pozorování planet Neptun a Uran.

Aktivita Slunce byla na extrémní úrovni, když v oblasti velké skvrny došlo k pěti erupcím třídy X. Bylo všeobecně velkým překvapením, že žádná z těchto erupcí nebyla doprovázena CME, tedy výronem hmoty z koróny, které takové erupce obvykle doprovází. Pokud by se tak stalo, jasné polární záře by nejspíš byly na denním pořádku. Příroda si s námi tedy opět pěkně zahrála. Další vývoj u této i jiných skvrn můžeme sledovat na aktuálním snímku SDO.

Meteorický roj Orionid je pomalu minulostí. Na obloze se především nad ránem ještě můžeme setkat s jeho částicemi, které se střetávají s naší atmosférou rychlostí 67 km/s. Meteory vyletují zdánlivě z radiantu v levé horní části souhvězdí Oriona.
Kromě Orionid se v tomto období můžeme setkat s podobně rychlými epsilon Geminidami, které vyletují rychlostí 70 km/s ze střední části souhvězdí Blíženců. Těm, co mají meteory rádi, opravdu nemusíme připomínáat ani pomalu létající severní a jižní Tauridy. Ty, jak název napovídá, vyletují rychlostí 29 km/s ze souhvězdí Býka a jejich radianty jsou opravdu velmi rozptýlené. Tauridy bývají také zdrojem bolidů. Jak bylo řečeno v úvodu odstavce, všechny meteorické roje doporučujeme sledovat především nad ránem, kdy jejich radianty stoupají nejvýše. Počty spatřených meteorů se však budou počítat na jednotky za hodinu.

Kosmonautika:

  • Čína je na cestě k Měsíci a zpět. Její testovací automatická sonda Chang'e 5 T1 má za úkol Měsíc obletět a v pátek přistát zpět na Zemi.
     
  • Nákladní Dragon společnosti SpaceX úspěšně přistál s nákladem z ISS. Ke stanici se nyní vydají další dvě nákladní lodě. Nejprve v pondělí by to měl být Cygnus společnosti Orbital Sciences a poté ve středu Progress M-25.
     

Výročí:

  • 28. února 1974 (40 let) odstartovala sonda Luna 23. Jednalo se o zařízení, které mělo měkce přistát na povrchu Měsíce, navrtat vzorky a vrátit se s nimi zpět na Zemi. Při přistání však došlo k převrácení aparatury na bok (jak víme díky snímku současné sondy Lunar Reconaissance Orbiter). Proto byla sonda po několika dnech vypnuta. Jen pár set metrů od místa přistání této sondy dnes najdeme přistávací část úspěšné sondy Luna 24, která vzorky přinesla.
     
  • 1. listopadu 1994 (20 let) odstartovala sonda Wind. Název napovídá, že je určena ke studiu slunečního větru, což je proud nabitých částic směřující od Slunce. Sonda byla navedena na eliptickou dráhu kolem Lagrangeova bodu L2 asi 200 zemských poloměrů od nás. Společně s dalšími slunečními observatořemi a sondami na průzkum částic slunečního větru nebo magnetického pole zkoumá Wind interakci mezi Zemí a Sluncem.
     

Výhled na příští týden:

  • Úplněk
  • Tauridy v maximu
  • Výročí: Johannes Rydberg
  • Výročí: Carl Sagan

Mapa oblohy s úkazy v říjnu ke stažení v PDF,
Interaktivní online planetárium,
Mapa oblohy online.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Luna 23, Vesmírný týden


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »