Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  46. vesmírný týden 2016

46. vesmírný týden 2016

Mapa oblohy 16. listopadu 2016 v 18:00 SEČ. Data: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 14. 11. do 20. 11. 2016. Měsíc bude v úplňku a zároveň v přízemí, jde o tzv. superúplněk. Večer je velmi nízko na jihozápadě Saturn, Venuše a Mars. V první polovině noci, před východem Měsíce, lze pozorovat dobře také Neptun a Uran. Na ranní obloze je Jupiter. Slunce je téměř beze skvrn. Ve čtvrtek se má uskutečnit start Ariane 5 se satelity Galileo, v pátek start kosmické lodi Sojuz MS-03 k ISS a v sobotu start rakety Atlas V s meteodružicí GOES-R.

Obloha

Měsíc bude v úplňku v pondělí 14. listopadu 2016 ve 14h 52 min SEČ. Měsíc je v tento den také v přízemí a proto nastává tzv. superúplněk, který bude dokonce mimořádný, protože podobně velký jsme neměli možnost pozorovat desítky let. Je třeba si ale uvědomit, že tento rozdíl je okem neměřitelný oproti běžnému úplňku a superúplněk se projeví jen zvýšeným jasem.

Planety:
Venuše (–4,1 mag) je nyní nejlépe viditelnou planetou za soumraku nízko na jihozápadě. Mars (0,5 mag) v Kozorohu najdeme po západu Slunce nad jihem.
Ráno je na jihovýchodě Jupiter (–1,7 mag) v Panně. GRS přechází v úterý ráno ve 4h45min SEČ. Další přechod připadá na 17. listopad v 6h 25.min.

Aktivita Slunce je nízká a na povrchu se téměř nevyskytují skvrny. Stačí však rychlejší sluneční vítr z koronální díry a už jsou v severních šířkách pěkné polární záře. Online pohled na Slunce nabízí družice SDO.

Kosmonautika

  • 17. listopadu se na kosmodromu Kourou ve Francouzské Guayáně zažehnou motory rakety Ariane 5, která má vynést rovnou čtveřici navigačních satelitů sítě Galileo. Start je v plánu ve 14h 06 min SEČ a Kosmonautix.cz přinese živě česky komentovaný přenos.
  • 18. listopadu by měla startovat z kosmodromu Bajkonur raketa Sojuz-FG s kosmickou lodí Sojuz MS-03. Na jeho palubě bude trojice kosmonautů ve složení Oleg Novickij (Rus), Thomas Pesquet (Fra) a Peggy Whitsonová (USA). Jejich cílem je samozřejmě Mezinárodní vesmírná stanice (ISS). S česky komentovaným přenosem startu se přihlásí opět kanál Kosmonautix.cz. Start přenosu je v plánu kolem 21h 00min. SEČ.
  • 19. listopadu po 23. hodině je v plánu start rakety Atlas 5 s geostacionární meteodružicí GOES-R.
  • Minulý týden uskutečnila Čína hned dva starty. Do vesmíru se dostala družice XPNAV-1, testující navigaci pomocí pulsarů, a speciální meteodružice nebo spíše satelit určený ke studiu životního prostředí.

Výročí

  • 14. listopadu 1971 (45 let) byla na oběžnou dráhu Marsu navedena americká sonda Mariner 9. Tímto manévrem těsně předběhla sovětské sondy Mars 2 a Mars 3 a stala se prvním tělesem na oběžné dráze červené planety. Po několikaměsíční prachové bouři začala posílat ostré záběry marsovského povrchu.
  • 16. listopadu 2001 (15 let) byla navedena do Lagrangeova bodu L1 sonda Genesis-1. Předpokládá se, že vnější obálka Slunce se příliš nezměnila od doby vzniku sluneční soustavy. Sonda sbírá částice slunečního větru, které poté dopraví zpět na Zemi a vědci doufají, že tak budou schopni zkoumat materiál, ze kterého vznikla naše planetární soustava.
  • 17. listopadu 1966 (50 let) a 2001 (15 let) nastaly výrazné meteorické deště Leonid. Starší dobře zdokumentované deště Leonid máme z let 1799, 1833 a 1866. O dešti z roku 1966 si můžete přečíst řadu očitých svědectví z USA. Doporučuji především report třetí od konce Jamese W. Younga z Kalifornské hvězdárny JPL (Table Mountain Observatory). Uvádí v hodině a půl 12 bolidů, 1000 vyfotografovaných meteorů a až 50 meteorů v jedné sekundě v době maxima. Předpovídá také, že je dobré se dívat 17. listopadu 1999, zda se podobný úkaz nezopakuje. Jak víme, skutečně nastal nejprve v roce 1998 nečekaný hustý roj bolidů a v roce 1999 pak meteorický déšť s frekvencí kolem 1500 meteorů za hodinu. To je mnohem méně, než odhadovaných 150 000 v roce 1966. Pěkné meteorické deště přinesly ještě roky 2001 a 2002. Rok 2001 přinesl asi nejhezčí zážitek, neboť nerušil Měsíc, jako o rok později. Pokud nebylo zataženo, dalo se pozorovat asi 300 meteorů za hodinu v Evropě a později v Americe a Asii až 2500 meteorů za hodinu. V roce 2001 byl nad ČR zaznamenán bolid, jehož stopa byla viditelná více než 20 minut. Rok 2002 přinesl ZHR asi 2300 a tak bylo i přes svit Měsíce vidět stejně meteorů, jako o rok dříve (asi 50 meteorů každých 5 minut). Z uvedeného je zřejmé, že v jiných letech je roj velmi řídký a obvykle padá jen kolem 10 meteorů za hodinu. Ačkoli se deště opakují obvykle po 33 letech, podle propočtů z přelomu tisíciletí se mají hustší deště vrátit až po roce 2099.
  • 19. listopadu 1911 (105 let) se narodil Alois Vrátník, vedoucí sekce proměnných hvězd před rokem 1940 a laureát Nušlovy ceny České astronomické společnosti. Zabýval se také pozorováním meteorů, Slunce a optickými přístroji.

Výhled na příští týden

  • Kosmos News Party
  • Výročí: Mars 2
  • Výročí: Anders Celsius

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v listopadu ke stažení v PDF,
sekce Obloha aktuálně.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden, Genesis-1, Leonidy, Meteorický déšť, Mariner 9, Alois Vrátník


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42 Veľká hmlovina v Orióne

Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024

Další informace »