Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Blíží se setkání Venuše s Jupiterem aneb období pro mylná hlášení UFO

Blíží se setkání Venuše s Jupiterem aneb období pro mylná hlášení UFO

Venuše s Jupiterem nízko nad obzorem v souhvězdí Střelce. Autor: Jimmy Westlake
Venuše s Jupiterem nízko nad obzorem v souhvězdí Střelce.
Autor: Jimmy Westlake
Na večerní obloze hned po západu Slunce je v těchto dnech při jasném počasí možné spatřit velmi jasný objekt. Jedná se o planetu Venuši, která se pomalu "dere" z denní oblohy na večerní oblohu. V průběhu soumraku pak nalezneme od Venuše severovýchodním směrem druhý nápadný objekt. Tím je planeta Jupiter, kterou jsme mohli pozorovat v období léta celonočně a na podzim v první polovině noci. Obě dvě tato tělesa nám v následujících dvou týdnech připraví zajímavou podívanou.

Venuše leží v současné době od Země ve vzdálenosti kolísající okolo 180 milionů km. Na obloze ji poznáme snadno, neboť po západu Slunce ji při odkrytém jihozápadním obzoru lze pozorovat jako "Večernici" (tj. první nebeský objekt viditelný hned po západu Slunce). Při dobrém zraku a vhodných podmínkách je spatřitelná ještě v době, kdy je Slunce nad obzorem. Momentálně totiž dosahuje hvězdné velikosti okolo -4.1 magnitudy, což z ní dělá hned po Slunci a Měsíci nejjasnější objekt oblohy. Měsíc se navíc 27. listopadu dostane do fáze novu, takže pomyslné "žezlo" 2. nejjasnějšího objektu získává právě Venuše.

Na obloze již v době soumraku vypadá jako nápadná stříbřitá hvězda, která "nebliká" To je způsobeno tím, že planety oproti hvězdám posílají do zemské atmosféry (a následně k pozorovateli) širší svazek paprsků (o průměru několika úhlových vteřin). Naopak hvězdy i v největších dalekohledech vypadají jako pouhé body, protože jejich vzdálenost je i přes jejich ohromné rozměry příliš velká na to, abychom je rozeznali jako kotouček (výjimku tvoří snad jen rudý veleobr Betelgeuze v souhvězdí Orionu, u kterého bylo možné Hubbleovým kosmickým teleskopem rozlišit malý disk). Zemská atmosféra pak světelnému paprsku připravuje překážky v podobě teplotních rozdílů, rozdílů hustoty a indexu lomu. Z toho důvodu do oka pozorovatele nedopadá z hvězdy vždy stejný tok světla (občas je odkloněno jinam), světlo se pak jeví přerušované (či různě měnící svou barvu, což je patrné například u Síria v souhvězdí Velkého psa) a hvězda nám jakoby bliká. U planet, jak již bylo psáno, jde k oku pozorovatele v průměru úhlově patrný svazek světla, a tudíž nějaké změny jsou patrny až v dalekohledu, kde se v různých místech kotoučku projeví různý lom světla jako jakési chvění (případně i změny barvy v důsledku rozdílného indexu lomu krátkých a dlouhých vlnových délek viditelného světla).

Při nízké poloze Venuše se však naskýtá příležitost k mnoha optickým klamům, neboť vzdálený, jasný a pro oko bodový zdroj světla je na obloze samozřejmě velmi kontrastní a při malé výšce nad obzorem některým může připadat, že se Venuše vůči temnému obzoru mírně "pohybuje". Je to způsobeno tím, že naše oko v nočních podmínkách hledá sebemenší náznak pohybu, aby bylo schopno rozeznat jednotlivá pozorovaná tělesa ve svém zorném poli a vykonává tak velmi malé kmity. Ve dne si toho nevšimneme, ale v noci se nám pak může zdát, že i statické (ale jasné a bodové) zdroje světla konají jakýsi malý pohyb. Z toho důvodu se také Venuše v období, kdy bývá na večerní obloze nízko nad obzorem (či je na obloze poblíž vzdálených domů a stromů na horizontu) stává terčem neznalých pozorovatelů, kteří jí snadno přiřknou zkratku UFO a ihned to oznamují na nejbližších hvězdárnách, v horším případě lidem zabývajícím se propagací pavěd.

Planetu Jupiter nalezneme vskutku nedaleko severovýchodním směrem. Každým dnem se Venuše k Jupiteru na obloze přiblíží asi o 1°. Ve skutečnosti však obě planety dělí asi 4.8 AU (AU = Astronomická jednotka, je to asi 150 milionů km). V příštím týdnu už budou planety tak blízko, že vytvoří v souhvězdí Střelce vskutku fotogenickou dvojici planet. V době soumraku je navíc možné pozorovat na obloze podivné purpurové zabarvení, což způsobuje rozptylující se prach ze srpnové erupce aljašské sopky Kasatoschi, který se pomalu rozprostírá nad celou severní polokoulí. Poměrně výrazný byl tento jev teprve nedávno - v pondělí 17. listopadu večer. Na městy neosvětlené obloze se nebe zabarvilo do světle fialového nádechu, který k obzoru přecházel do jasné oranžové barvy připomínající vzdálený hořící les.

Nejblíže budou na obloze planety v pondělí 1. prosince. Tehdy je bude dělit úhlová vzdálenost přibližně 2° a aby toho nebylo málo, dvojici doplní i Měsíc ve fázi úzkého srpku. Po 17. hodině večerní toho dne dojde k další nevídané podívané - Měsíc nad naším územím planetu Venuši zakryje, a to Sluncem přímo neosvětlenou částí kotouče (bude patrný pouze popelavý svit způsobený slunečním světlem, které k Měsíci rozptyluje zemská atmosféra). Obě tělesa (Venuši a Jupiter) teď můžeme sledovat od soumraku přibližně do 18:30. K zákrytu Venuše Měsícem pak připravujeme samostatný článek, který bude zveřejněn v průběhu příštího týdne.

Pro veřejnost připravuje pozorování přiblížení Venuše k Jupiteru Hvězdárna M. Koperníka v Brně, a to od 25. listopadu do 5. prosince. Při této příležitosti vytvořila i krátké simulační video k tomuto úkazu.



Ve spolupráci s brněnskou hvězdárnou připravila velmi podobný pořad i Hvězdárna b. A. Krause při DDM Delta v Pardubicích. Ta zve návštěvníky na pozorování zákrytu Venuše Měsícem, ke kterému dojde 1. prosince večer.



Po maximálním přiblížení se obě tělesa začnou od sebe úhlově vzdalovat. Ještě však minimálně v průběhu prvního prosincového týdne, kdy se Venuše začne sunout nad východním směrem od Jupiteru, bude na obě planety zajímavý pohled.

Zdroje
[1] Hvězdárna M. Koperníka v Brně
[2] Astronomická společnost a Hvězdárna b. A. Krause při DDM Delta v Pardubicích
[3] Hvězdářská ročenka 2008, P. Příhoda a kol.; HaP Praha a AVČR, 2007




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »