Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Český úspěch v Paříži

Český úspěch v Paříži

V rámci mezinárodního projektu VT-2004 probíhala soutěž o nejlepší videosnímek věnovaný přechodu Venuše před Sluncem. Mezinárodní porota, v níž zasedla i česká novinářka Šárka Speváková, propustila do finále 10 soutěžních snímků. Z České republiky odjely do Paříže představit svoji práci tři týmy - studenti Gymnázia v Teplicích Miloš Kejzlar a Tomáš Mojžíš, sourozenci Jan a Kateřina Měšťanovi z Písku a Martin Lhoták a Robert Smolík z občanského sdružení Lodžie v Jičíně. Mezi ostatními soutěžícími se rozhodně neztratili.

O víkendu 5. – 7. listopadu 2004 se v Paříži konalo slavnostní uzavření evropského vzdělávacího projektu „Venus Transit 2004“. S tímto rozsáhlým projektem přišla Evropská jižní observatoř (ESO). Projekt se začal připravovat již v loňském roce, zahájen byl v únoru letošního roku a jeho vyvrcholením bylo pozorování přechodu Venuše před Sluncem - úkazu, který do 8. června 2004 neměl na Zemi živého svědka (nastal do té doby naposledy v roce 1882!). Na základě měření účastníků projektu byly na pařížské observatoři provedeny tisíce výpočtů a každý pozorovatel se tak dozvěděl, s jakou přesností svým pozorováním dokázal změřit základní stupínek pomyslného „kosmického žebříku“ – vzdálenost Země od Slunce (astronomickou jednotku). Evropský projekt „Venus Transit 2004“ tak nabídl každému, tedy i laické veřejnosti, možnost zapojit se do pozorování mimořádného astronomického jevu a vyzkoušet si historické měření vzdálenosti Země – Slunce. Podrobné informace o projektu „Venus Transit 2004“ lze najít na internetové adrese českých stránek projektu http://vt-2004.astro.cz/

V rámci tohoto mezinárodního projektu probíhala soutěž o nejlepší videosnímek věnovaný přechodu Venuše před Sluncem. Mezinárodní porota, v níž zasedla i česká novinářka Šárka Speváková, propustila do finále 10 soutěžních snímků. Z České republiky odjely do Paříže představit svoji práci tři týmy – studenti Gymnázia v Teplicích Miloš Kejzlar a Tomáš Mojžíš, sourozenci Jan a Kateřina Měšťanovi z Písku a Martin Lhoták a Robert Smolík z občanského sdružení Lodžie v Jičíně. Už to, že se do finále dostaly tři české práce, lze považovat za úspěch. Na slavnostním vyhlášení v prostorách Senátu Francouzské republiky bylo uděleno 5 cen, z toho 2 byly uděleny českým pracím. Druhou cenu v soutěži obdrželi Martin Lhoták a Robert Smolík ze sdružení Lodžie v Jičíně. Odletí tak na nejmodernější a nejvýkonnější observatoř ESO do chilské pouště Atacama. Zvláštní cenu poroty získali Jan a Kateřina Měšťanovi z Písku a obdrželi řadu knih s podpisy významných světových vědců. (První cenu získal tým z Anglie, druhé 2. místo (3. místo nebylo uděleno) polský tým a cenu diváků tým z Belgie). Pro laureáty byl připraven nabitý program – od recepce na Eiffelovce přes prohlídku hvězdáren v Meudonu a v Paříži, zámku ve Versaille až po slavnostní večeři v prostorách francouzského senátu.

Pařížského jednání se zúčastnili také zástupci českého organizačního výboru projektu v čele s ředitelem Astronomického ústavu AV ČR RNDr. Petrem Heinzelem, DrSc. O významu české účasti na této mezinárodní spolupráci svědčí mj. to, že dvě dílčí závěrečné zprávy projektu přednesli právě čeští zástupci. V mezinárodním výboru vedeným Dr. Richardem Westem z ESO (objevitelem známé Westovy komety – 1976), pracovali dva čeští astronomové.

Česká republika v tomto evropském projektu prokázala připravenost a vysokou schopnost mezinárodní astronomické spolupráce. Je to jistě jeden z krůčků přidružení České republiky do Jižní evropské observatoře.

Český organizační výbor projektu „Venus Transit 2004“ (suchan@astro.cz)

image002.jpg
2. cena byla udělena Martinu Lhotákovi a Robertu Smolíkovi ze sdružení Lodžie v Jičíně.

image004.jpg
Cena poroty byla udělena sourozencům Janu a Kateřině Měšťanovým z Písku. Na snímku jim v prostorách francouzského senátu podepisuje knihu předseda Mezinárodního výboru projektu Venus transit 2004 Dr. Richard West z Jižní evropské observatoře.

image006.jpg
Diplom ceny poroty putuje do Písku v České republice

image009.gif

Graf nepotřebuje komentář. Podporu evropskému vzdělávacímu projektu Venus transit 2004 deklarovala ministryně školství Petra Buzková.

Tisková zpráva je ke stažení ve formátu MS Word




O autorovi

Pavel Suchan

Pavel Suchan

Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně v Praze jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR, kde je vedoucím referátu vnějších vztahů a tiskovým mluvčím. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - je čestným členem, místopředsedou ČAS, tiskovým tajemníkem, předsedou Odborné skupiny pro tmavou oblohu a také zasedá v porotě České astrofotografie měsíce.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »