Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Čtyři jasné komety pro malé dalekohledy

Čtyři jasné komety pro malé dalekohledy

Kometa C/2015 ER61 (PanSTARRS) na skvělé fotografii z jižní oblohy
Autor: Gerald Rhemann

Nestává se často, aby byly na obloze viditelné hned čtyři jasné komety, které lze za bezměsíčné noci pozorovat i běžným triedrem 10×50. Události posledních dnů však stojí za to si krátce připomenout. Naši pozornost si nyní zaslouží především dvě komety viditelné nejvýše až za ranního svítání. Zbývající dvě komety jsou samozřejmě 41P a 2015 V2, ale musíme teď přečkat období úplňku, který je dost „maže z oblohy“.

Ačkoli nyní nastává období, které pozorování komet moc nepřeje (Měsíc bude v úplňku v úterý 11. dubna), musíme upozornit na možnou viditelnost dvou zajímavých komet na renní obloze a později pak i zbývajících komet, které jsou tak vysoko, že je můžeme vidět po celou noc.

Nejprve zaměříme svou pozornost na kometu z úvodní fotografie článku. Na první letmý pohled připomíná kometu Hyakutake, samozřejmě odmyslíme-li si její jas. Tato kometa byla ještě na konci roku 2016 jen nenápadným mlhavým obláčkem. Nikdo nevěděl, co od ní můžeme čekat v roce 2017, ačkoli se věřilo, že by se mohla dost až k hranici viditlenosti malými dalekohledy s jasností 8 mag. Tento scénář víceméně dodržovala až do konce března. K jejímu spatření nepřispívala jen nízká výška na ranní obloze, kde setrvává doteď. 

Vývoj komety C/2015 ER61 (PanSTARRS) v prvních dubnových dnech Autor: Justin Tilbrook
Vývoj komety C/2015 ER61 (PanSTARRS) v prvních dubnových dnech
Autor: Justin Tilbrook

Razantní změna však nastala v prvních dubnových dnech, když kometa zjasnila o více než 2 mag a nyní se odhady její jasnosti zastavily někde kolem 6,5 mag. Navíc, jak vidíme na fotografiích, výrazně narostla její koma a má stále hezčí ohon. S dalším vývojem komety si budeme muset počkat. Jak již bylo řečeno, kometa je na obloze jen velmi nízko. Ze všech je nejhůře viditelná, za svítání méně než 10° vysoko, avšak měli bychom se na ni zkusit podívat, v tomto případě bude asi jedno, zda je zrovna na obloze Měsíc.

C/2017 E4 (Lovejoy) 3. 4. 2017 Autor: Norbert Mrozek
C/2017 E4 (Lovejoy) 3. 4. 2017
Autor: Norbert Mrozek

Další ranní kometa, která nás potěšila, je C/2017 E4 (Lovejoy). Jak je z označení patrné, objevena byla teprve nedávno a její objevitel, Terry Lovejoy z Austrálie, nám je dobře znám díky jiným jasným kometám, jimž dosud vévodí kometa C/2011 W3 nebo poslední pěkná okem viditelná kometa C/2014 Q2. Kometa letí zhruba kolmo na rovinu drah planet a nyní směřuje jakoby nad Slunce. Protože se blíží do přísluní, je také pomrně dost jasná a odhady hovoří o 6,7 mag. U této komety je také vidět den po dni se měnící ohon a koma je neobvykle eliptická kolmo k ohonu. Podobnou komu měly i dvě jiné komety, u nichž později došlo k rozpadu a tedy i zániku. Necháme se tedy překvapit, co předvede tato kometa.

Poloha komety C/2017 E4 (Lovejoy) ve 14. týdnu 2017. Data: Guide 9
Poloha komety C/2017 E4 (Lovejoy) ve 14. týdnu 2017. Data: Guide 9

Zbylé dvě komety 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák a C/2015 V2 (Johnson) nám jsou dobře známy. Kometa 41P je stále poměrně velkou mlhavou koulí a proto je nyní při Měsíci její spatření asi nereálné, ale díky poloze vysoko v souhvězdí Draka bude v druhé polovině dubna stále pěknou kometou i pro malý triedr. Kometa V2 Johnson je stále hezčí a jasnější. Na posledních fotografiích už měla velkou zelenou komu, výrazný bílý prachový a velmi slabý iontový ohon. Nyní i tato kometa je rušena Měsícem, ale později bude také v souhvězdí Herkula k vidění i běžným triedrem.

Mapa poloh komety 41P v 13. a 14. týdnu 2017. Data: Guide 9
Mapa poloh komety 41P v 13. a 14. týdnu 2017. Data: Guide 9

41P/Tuttle-Giacobini-Kresák 30. března 2017 Autor: Michael Jäger
41P/Tuttle-Giacobini-Kresák 30. března 2017
Autor: Michael Jäger

Jak bylo řečeno v úvodu, měli bychom nyní zaměřit svou pozornost na ranní oblohu a to bez ohledu na svit Měsíce. Nastala poměrně vzácná konstelace, kdy lze běžným triedrem spatřit hned čtyři komety a záleží jen na počasí a na tom, jak moc bude vadit Měsíc, zda je opravdu všechny spatříme tak snadno. Každopádně se máme hlavně v druhé polovině dubna na co těšit.

Mapa poloh komety C/2015 V2 (Johnson) ve 13. a 14. týdnu 2017. Data: Guide 9
Mapa poloh komety C/2015 V2 (Johnson) ve 13. a 14. týdnu 2017. Data: Guide 9

C/2015 V2 (Johnson) 3. dubna 2017. Autor: Norbert Mrozek.
C/2015 V2 (Johnson) 3. dubna 2017.
Autor: Norbert Mrozek.

 




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: C/2015 ER61 (PanSTARRS), Komety 2017, 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák, C/2017 E4 (Lovejoy), C/2015 V2 (Johnson)


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »