Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Druhá půle června plná vzácných úkazů

Druhá půle června plná vzácných úkazů

Konjunkce Venuše a Jupiteru v náručí dívky.
Autor: Marek Nikodem

Pokud máte rádi sledování zajímavostí na noční obloze, měli byste mít již delší dobu ve vašem kalendáři zaškrtnutý letošní měsíc červen. Právě v průběhu června se k sobě budou postupně na večerní obloze blížit dvě nejjasnější planety naší Sluneční soustavy – Venuše a Jupiter. Při nejtěsnějším setkání, k němuž dojde 30. června, se k sobě při pohledu ze Země dostanou na zdánlivou vzdálenost pouhých dvaceti obloukových minut. Ještě předtím ale spatříme průchod Venuše překrásnou a očima viditelnou hvězdokupou Jesličky (už zítra 13. června večer!) a o týden později fotogenického seskupení těchto výrazných planet s mladým Měsícem. Rozhodně si to nenechte ujít.

Venuše 13. června 2015 prochází hvězdokupou Jesličky. Autor: Stellarium, Karel Halíř.
Venuše 13. června 2015 prochází hvězdokupou Jesličky.
Autor: Stellarium, Karel Halíř.
K zajímavým dnům letošního června lze ale bezesporu zařadit již zítřejší pozdní večer 13. června, kdy očima nepřehlédnutelná Venuše se za soumraku nízko nad západo-severozápadním obzorem letmo severně dotkne známé otevřené hvězdokupy Jesličky nebo také M44 v souhvězdí Raka. Optimální čas pro pohled na toto seskupení nastane za pokročilého soumraku mezi 22:15 a 22:30 letního středoevropského času, kdy „Večernice“ Venuše bude ještě dostatečně vysoko nad obzorem (kolem 15°).

Jen o týden později se můžeme těšit na další opravdu nepřehlédnutelnou podívanou. V sobotní večer 20. června se k přibližujícímu se páru planet připojí úzký, pouhé čtyři dny starý, srpek Měsíce. Všechna tři tělesa budou ležet na nebeské ploše úhlovém o průměru asi 7° a kompozice bude tak výrazná, že za jasného počasí by byl hřích si ji alespoň letmo nevyfotografovat. Nejlepší bude trojici objektů vyhlížet za pokročilého soumraku okolo 22. hodiny nad západním obzorem, kdy se také mohou o něco více k severu později vyskytovat i noční svítící oblaka. Mějte proto oči i foťáky v té době na pozoru co nejdéle.

Konjunkce Jupiteru, Venuše a Měsíce 20. června 2015. Autor: Stellarium, Karel Halíř.
Konjunkce Jupiteru, Venuše a Měsíce 20. června 2015.
Autor: Stellarium, Karel Halíř.

Závěr a současně i vyvrcholení červnového představení Venuše a Jupitera ale nastane 30. června, respektive 1. července, jejich nejtěsnějším vzájemným přiblížením. Planety se na obloze „minou“ o pouhých 20´ (tedy asi dvě třetiny průměru měsíčního úplňku). Současně je ovšem nutné si uvědomit, že v prostoru k žádnému přiblížení nedochází, vše je pouze hra perspektivy. Venuše bude ve skutečnosti od Země ve vzdálenosti 0,524 AU a Jupiter 6,066 AU. Jedna AU, tedy astronomická jednotka, je asi 150 milionů kilometrů. V den nejtěsnějšího úhlového přiblížení je tedy bude v prostoru dělit téměř 830 milionů kilometrů.

Těsná konjunkce Venuše s Jupiterem na večerní obloze 30. června 2015 Autor: Stellarium, Karel Halíř.
Těsná konjunkce Venuše s Jupiterem na večerní obloze 30. června 2015
Autor: Stellarium, Karel Halíř.
Pro sledování poslední zmiňované nevšední podívané lze nejlépe doporučit večer 30. června. Kolem 21:45 SELČ, tedy jen chvíli po západu Slunce (které v té době bude asi 4° pod obzorem), se Venuše, s jasností -4,3 mag, a Jupiter, -1,4 mag, promítnou vedle sebe na necelý půl stupeň a to 15° nad západo-severozápadním obzorem. Oba jasné objekty pak budou pomalu klesat stále níž k horizontu až před 23:30 SELČ zapadnou (přesný čas západu objektů se bude lišit v rámci území ČR až v minutách).

Dvojice se na severovýchodě objeví opět až kolem deváté ráno následujícího dne. To se budou nacházet právě v nejtěsnější vzdálenosti, něco kolem 20´ od sebe. Bohužel tedy nejtěsnější přiblížení nastane na denní obloze. Ale netřeba zoufat: Až se dostanou dostatečně vysoko nad obzor, mohla by jejich jasnost, za pomoci dalekohledu, dovolit jejich bezproblémové sledování i za slunečného dne. Nejvýš na obloze nad jihem Jupiter a Venuši naleznete několik minut po 16. hodině ve výšce 55°. I večer 1. července, za soumraku, budeme mít ještě poslední šanci dostat obě planety do společného zorného pole dalekohledu.

Těsná konjunkce Venuše a Jupiteru 22. listopadu 2065. Autor: Stellarium, Karel Halíř.
Těsná konjunkce Venuše a Jupiteru 22. listopadu 2065.
Autor: Stellarium, Karel Halíř.
Podobné příležitosti vzájemných přiblížení jasných planet se nepravidelně opakují s četností několika úkazů za desetiletí. Ale na skutečnou vzácnost by se mohou těšit jen ti dnes nejmladší. 22. listopadu 2065, krátce po poledni, se planety Jupiter a Venuše na obloze nejen těsně přiblíží, ale dokonce se zdánlivě dotknou jedna druhé. Jedinou vadou na kráse tohoto úkazu bude skutečnost, že k němu dojde pouhých 6° od Slunce, takže opět to bude chtít naváděný dalekohled a průzračnou denní oblohu.




O autorovi

Karel Halíř

Karel Halíř

Astronom a popularizátor astronomie, ředitel Hvězdárny v Rokycanech a aktivní člen Zákrytové a astrometrické sekce ČAS. Pravidelně podává pod hlavičkou společnosti informace o těch nejzajímavějších úkazech nejen ze světa zákrytů hvězd Měsícem nebo planetkami. Informace rozesílá především formou zákrytových zpravodajů nebo populárním nepravidelným zpravodajem "Dneska by to možná šlo...". Pro odběr zpravodajů a alertů jej kontaktujte na stránkách rokycanské hvězdárny.

Štítky: Venuše, Konjunkce, Jupiter, Konjunkce Venuse s Jupiterem


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »