Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Druhá půle června plná vzácných úkazů

Druhá půle června plná vzácných úkazů

Konjunkce Venuše a Jupiteru v náručí dívky.
Autor: Marek Nikodem

Pokud máte rádi sledování zajímavostí na noční obloze, měli byste mít již delší dobu ve vašem kalendáři zaškrtnutý letošní měsíc červen. Právě v průběhu června se k sobě budou postupně na večerní obloze blížit dvě nejjasnější planety naší Sluneční soustavy – Venuše a Jupiter. Při nejtěsnějším setkání, k němuž dojde 30. června, se k sobě při pohledu ze Země dostanou na zdánlivou vzdálenost pouhých dvaceti obloukových minut. Ještě předtím ale spatříme průchod Venuše překrásnou a očima viditelnou hvězdokupou Jesličky (už zítra 13. června večer!) a o týden později fotogenického seskupení těchto výrazných planet s mladým Měsícem. Rozhodně si to nenechte ujít.

Venuše 13. června 2015 prochází hvězdokupou Jesličky. Autor: Stellarium, Karel Halíř.
Venuše 13. června 2015 prochází hvězdokupou Jesličky.
Autor: Stellarium, Karel Halíř.
K zajímavým dnům letošního června lze ale bezesporu zařadit již zítřejší pozdní večer 13. června, kdy očima nepřehlédnutelná Venuše se za soumraku nízko nad západo-severozápadním obzorem letmo severně dotkne známé otevřené hvězdokupy Jesličky nebo také M44 v souhvězdí Raka. Optimální čas pro pohled na toto seskupení nastane za pokročilého soumraku mezi 22:15 a 22:30 letního středoevropského času, kdy „Večernice“ Venuše bude ještě dostatečně vysoko nad obzorem (kolem 15°).

Jen o týden později se můžeme těšit na další opravdu nepřehlédnutelnou podívanou. V sobotní večer 20. června se k přibližujícímu se páru planet připojí úzký, pouhé čtyři dny starý, srpek Měsíce. Všechna tři tělesa budou ležet na nebeské ploše úhlovém o průměru asi 7° a kompozice bude tak výrazná, že za jasného počasí by byl hřích si ji alespoň letmo nevyfotografovat. Nejlepší bude trojici objektů vyhlížet za pokročilého soumraku okolo 22. hodiny nad západním obzorem, kdy se také mohou o něco více k severu později vyskytovat i noční svítící oblaka. Mějte proto oči i foťáky v té době na pozoru co nejdéle.

Konjunkce Jupiteru, Venuše a Měsíce 20. června 2015. Autor: Stellarium, Karel Halíř.
Konjunkce Jupiteru, Venuše a Měsíce 20. června 2015.
Autor: Stellarium, Karel Halíř.

Závěr a současně i vyvrcholení červnového představení Venuše a Jupitera ale nastane 30. června, respektive 1. července, jejich nejtěsnějším vzájemným přiblížením. Planety se na obloze „minou“ o pouhých 20´ (tedy asi dvě třetiny průměru měsíčního úplňku). Současně je ovšem nutné si uvědomit, že v prostoru k žádnému přiblížení nedochází, vše je pouze hra perspektivy. Venuše bude ve skutečnosti od Země ve vzdálenosti 0,524 AU a Jupiter 6,066 AU. Jedna AU, tedy astronomická jednotka, je asi 150 milionů kilometrů. V den nejtěsnějšího úhlového přiblížení je tedy bude v prostoru dělit téměř 830 milionů kilometrů.

Těsná konjunkce Venuše s Jupiterem na večerní obloze 30. června 2015 Autor: Stellarium, Karel Halíř.
Těsná konjunkce Venuše s Jupiterem na večerní obloze 30. června 2015
Autor: Stellarium, Karel Halíř.
Pro sledování poslední zmiňované nevšední podívané lze nejlépe doporučit večer 30. června. Kolem 21:45 SELČ, tedy jen chvíli po západu Slunce (které v té době bude asi 4° pod obzorem), se Venuše, s jasností -4,3 mag, a Jupiter, -1,4 mag, promítnou vedle sebe na necelý půl stupeň a to 15° nad západo-severozápadním obzorem. Oba jasné objekty pak budou pomalu klesat stále níž k horizontu až před 23:30 SELČ zapadnou (přesný čas západu objektů se bude lišit v rámci území ČR až v minutách).

Dvojice se na severovýchodě objeví opět až kolem deváté ráno následujícího dne. To se budou nacházet právě v nejtěsnější vzdálenosti, něco kolem 20´ od sebe. Bohužel tedy nejtěsnější přiblížení nastane na denní obloze. Ale netřeba zoufat: Až se dostanou dostatečně vysoko nad obzor, mohla by jejich jasnost, za pomoci dalekohledu, dovolit jejich bezproblémové sledování i za slunečného dne. Nejvýš na obloze nad jihem Jupiter a Venuši naleznete několik minut po 16. hodině ve výšce 55°. I večer 1. července, za soumraku, budeme mít ještě poslední šanci dostat obě planety do společného zorného pole dalekohledu.

Těsná konjunkce Venuše a Jupiteru 22. listopadu 2065. Autor: Stellarium, Karel Halíř.
Těsná konjunkce Venuše a Jupiteru 22. listopadu 2065.
Autor: Stellarium, Karel Halíř.
Podobné příležitosti vzájemných přiblížení jasných planet se nepravidelně opakují s četností několika úkazů za desetiletí. Ale na skutečnou vzácnost by se mohou těšit jen ti dnes nejmladší. 22. listopadu 2065, krátce po poledni, se planety Jupiter a Venuše na obloze nejen těsně přiblíží, ale dokonce se zdánlivě dotknou jedna druhé. Jedinou vadou na kráse tohoto úkazu bude skutečnost, že k němu dojde pouhých 6° od Slunce, takže opět to bude chtít naváděný dalekohled a průzračnou denní oblohu.




O autorovi

Karel Halíř

Karel Halíř

Astronom a popularizátor astronomie, ředitel Hvězdárny v Rokycanech a aktivní člen Zákrytové a astrometrické sekce ČAS. Pravidelně podává pod hlavičkou společnosti informace o těch nejzajímavějších úkazech nejen ze světa zákrytů hvězd Měsícem nebo planetkami. Informace rozesílá především formou zákrytových zpravodajů nebo populárním nepravidelným zpravodajem "Dneska by to možná šlo...". Pro odběr zpravodajů a alertů jej kontaktujte na stránkách rokycanské hvězdárny.

Štítky: Venuše, Konjunkce, Jupiter, Konjunkce Venuse s Jupiterem


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »