Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Eta Aquaridy 2009

Eta Aquaridy 2009

eta_aqr
eta_aqr
Dňa 6. 5. 2009 nastane maximum meteorického roja eta Aquaridy, ktorého materským telesom je známa kométa 1P/Halley. Meteorický roj eta Aquaridy je v činnosti od 19.4. do 28.5., pričom maximum roja nastáva každoročne okolo 5. 5. 2009. Radiant roja nájdeme v súhvezdí Vodnár, neďaleko hviezdy eta Aqr.

Poloha radiantu je α = 338° δ = -01°. Frekvencia roja dosahuje 85 meteorov za hodinu, pričom kolíše od 40 do 85 meteorov za hodinu. Meteory tohto roja vstupujú do zemskej atmosféry pomerne vysokou rýchlosťou, ktorá dosahuje až 66 km/s. Ich maximum je relatívne široké, niekedy s výskytom premenlivých vedľajších maxím. Tohtoročné maximum bude relatívne dobre pozorovateľné, nakoľko Mesiac zapadá o 3 hodine ráno, pričom radiant roja vychádza nad obzor 2,5 hodiny po polnoci.

Na tomto roji ja najzaujímavejšia skutočnosť, že jeho materským telesom je hádam najznámejšia kométa - 1P/Halley. Meno získala po anglickom astronómovi Edmundovi Halleyovi, ktorý si ako prvý všimol jej periodicitu a predpovedal jej ďalší návrat. Perióda obehu kométy Halley je približne 76 rokov. Naposledy sme ju mali možnosť vidieť v roku 1986 a ďalšia príležitosť nastane až v roku 2061. Prvé záznamy o Halleyovej kométe pochádzajú už z tretieho storočia pred Kristom. Od tej doby sa z jej mnohopočetných pozorovaní zistilo niekoľko zaujímavostí. Jej obežná doba kolísala v rozmedzí 74,4 - 79,2 rokov. Najbližšie k Slnku bola roku 11 pred n.l. a v roku 66 nášho letopočtu.

Kométa pri svojej púti okolo Slnka zanecháva za sebou stopu pozostávajúcu z drobných telies nazývaných meteoroidy. Prúd týchto častíc križuje zemskú dráhu a to hneď v dvoch bodoch. Preto počas roka vidíme na oblohe dva meteorické roje s meteormi podobných vlastností. Jedným z týchto rojov sú májové eta Aquaridy a druhým októbrové Orionidy. Vzhľadom k maximálnej výške radiantu nad obzorom sú eta Aquaridy pre nás Stredoeurópanov tým menej zaujímavým rojom k pozorovaniu. Napriek tomu si však zaslúžia pozornosť, nakoľko rovnomerné štúdium oboch rojov napomáha k pochopeniu štruktúry prúdu meteoroidov a nepriamo aj mechanizmom na povrchu jadra kométy pri jej priblížení k Slnku. Pozorovať eta Aquaridy je najvýhodnejšie v ranných hodinách, a to aj niekoľko dní pred a po maxime. Radiant roja vychádza totiž až 2 hodiny po polnoci. Nakoľko roj má aj niekoľko vedľajších maxím, je vhodné ho sledovať od 3. do 10. mája, kedy zachytíme celé obdobie jeho zvýšenej aktivity. Vtedy by frekvencia nemala byť nižšia ako 30 meteorov za hodinu. Obdobia silnejších maxím sa opakujú každých 12 rokov a jedno z nich nás čaká práve v tomto roku. Predpokladaná frekvencia by mala dosiahnuť až 70 meteorov za hodinu.

Zdroj:
SPMH
IMO




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »