Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Drakonidy 2023

Drakonidy 2023

Drakonidy

Meteorický roj Drakonidy patrí medzi menšie roje, avšak vyznačuje sa značne premenlivou frekvenciou s výskytom meteorických dažďov. Drakonidy sú aktívne každoročne, a to od 6. októbra do 10. októbra. Pozorovacie podmienky vzhľadom na Mesiac sú veľmi dobré.

Tohtoročné maximum je predpovedané na 9.10.2023 o 7:00 UT. Najlepšie je preto začať roj pozorovať večer 8. 10. 2023 a to až do skorých ranných hodín 9. 10. 2023. Pozorovacie podmienky budú veľmi dobré, vzhľadom na ubúdajúci Mesiac, ktorý bude osvetlený len na 23 %. Mesiac bude teda svojim svitom rušiť pozorovanie len minimálne. Pri tohtoročnom maxime sa očakáva maximálna ZHR na úrovni 10 meteorov za hodinu. Vzhľadom na to, že kométa sa k Slnku opätovne vráti až v roku 2025, neočakávame zvýšenie aktivity, aj keď s istotou sa to tvrdiť nedá. Možnosť náhleho zvýšenia aktivity je stále reálna.

Radiant meteorického roja Drakonidy
Radiant meteorického roja Drakonidy

Mapka polohy radiantu

Materským telesom meteorického roja Drakonidy je kométa 21P / Giacobini-Zinner, ktorej perióda obehu okolo Slnka je zhruba 6,6 roka. Kométa bola pri Slnku naposledy 10. septembra 2018. Drakonidy sa niekedy nazývajú aj Giacobinidy, podľa francúzskeho astronóma Michela Giacobiniho, ktorý objavil kométu 21 P/Giacobini-Zinner. Michel Giacobini vizuálne objavil túto kométu 20. decembra 1900 na večernej oblohe z observatória v Nice vo Francúzsku. Giacobini používal 46-centimetrový (18-palcový priemer) refraktorový ďalekohľad, najväčší ďalekohľad na lov komét v tom čase. Hoci je kométa periodická, pozorovatelia ju pri ďalšom návrate nenašli. Avšak 23. októbra 1913, Ernst Zinner z Nemecka našiel kométu pri pozorovaní  premenných hviezd. Paradoxne to bol jeho prvý a zároveň aj posledný objav kométy. Kométu navštívila sonda International Cometary Explorer (ICE), a to v septembri 1985, čí sa kométa 21 P/Giacobini-Zinner stala prvou kométou, ktorú navštívila sonda.

V posledných rokoch sú Drakonidy pomerne nevýrazné. V minulosti ale roj vyprodukoval pôsobivé meteorické dažde, a to v rokoch 1933 a 1946, kedy pozorovaná frekvencia dosiahla niekoľko tisíc meteorov za hodinu. V rokoch 1926, 1952, 1985, 1998 a 2011 boli pozorované zvýšené frekvencie. Trosky z kométy nie sú rovnomerne rozptýlené okolo jej obežnej dráhy. Väčšina z nich je stále viazaná v blízkosti kométy. Preto, keď sa kométa vráti do okolia Zeme, môže vytvoriť veľkolepý meteorický dážď: stovky alebo dokonca až tisíce meteorov za hodinu.

Mapka polohy radiantu vzhľadom na terén
Mapka polohy radiantu vzhľadom na terén

Poloha radiantu vzhľadom na okolitú krajinu

Radiant roja sa nachádza v súhvezdí Drak a u nás je cirkumpolárny. Poloha radiantu je α = 262° δ = +54°. Meteory tohto roja sú extrémne pomalé, čo ich spoľahlivo odlišuje od sporadického pozadia, ich rýchlosť vstupu do atmosféry dosahuje iba 20 km za sekundu. Pozorovať je možné začať večer 8.10.2023 a to až do skorých ranných hodín 9.10.2023. Pozorovacie stanovisko je vhodné zvoliť si tak, aby sme boli čo najďalej od zdrojom rušivého umelého osvetlenia. Pozorovacie pole je potrebné orientovať tak, aby pozorovateľ videl radiant a tak dokázal správne identifikovať rojovú príslušnosť zaznamenaných meteorov. Podrobnejšie informácie o pozorovaní meteorov vám určite ochotne poskytnú pracovníci ktorejkoľvek hvezdárne vo vašom okolí.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Space.com
[2] EarthSky.org
[3] Astronómia OnLine



O autorovi

Štítky: Meteorický roj


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »