Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  HST bude pozorovat přechod Venuše přes Slunce

HST bude pozorovat přechod Venuše přes Slunce

HST bude pozorovat přechod Venuše přes Slunce odrazem od Měsíce
HST bude pozorovat přechod Venuše přes Slunce odrazem od Měsíce
Mimořádná astronomická událost - přechod Venuše přes sluneční disk - se velice rychle blíží a přípravy na pozorování úkazu vrcholí. Jen aby přálo počasí! Zahálet nebude ani nejznámější a nejvýkonnější kosmický dalekohled NASA s názvem Hubblův kosmický teleskop HST (Hubble Space Telescope). Možná vám to nepřipadá zrovna jako dobrý nápad, vždyť Hubblův dalekohled je určen především k pořizování snímků těch nejvzdálenějších a neslabších objektů ve vesmíru. Máte pravdu - dalekohled není určen k pozorování Slunce, ale ani v tomto případě se nebude 6. června 2012, kdy nastane přechod Venuše, na Slunce dívat přímo. Využije k tomu povrch Měsíce jako obří zrcadlo.

Na obrázku (viz dále) je uprostřed skvrnitého povrchu zobrazen impaktní kráter Tycho. Nachází se uprostřed velmi divoce vyhlížející krajiny na měsíčním povrchu. Snímek byl pořízen jako příprava na pozorování přechodu Venuše přes sluneční disk, k němuž dojde 6. června 2012.

HST se nemůže dívat na Slunce přímo, proto astronomové plánují, že namíří kosmický teleskop na Měsíc, který poslouží jako zrcadlo k odražení části slunečního světla, k izolování jeho malého zlomku, které bude procházet skrz atmosféru Venuše. Do tohoto malého množství světla se vtiskne informace o jejím chemickém složení.

Tato pozorování budou napodobovat techniku, která je již dnes používána při průzkumu atmosfér obřích planet mimo Sluneční soustavu (tzv. exoplanet) při přechodu před jejich mateřskou hvězdou. V tomto případě pozorování přechodu (tranzitu) Venuše přes Slunce astronomové již znají chemické složení atmosféry planety a neobjeví žádné náznaky přítomnosti života na planetě. Ale tranzit Venuše bude využit k prověrce, zda tato technika bude mít šanci detekovat velmi slabé signály chemických prvků v atmosférách exoplanet podobných Zemi, mimo Sluneční soustavu, které dokonce mohou být vhodné pro život, u nichž dochází k podobným tranzitům planet při pozorování ze Země. Venuše je výborným "zkušebním kamenem", protože má podobné rozměry a hmotnost jako Země.

Oblast kolem kráteru Tycho na povrchu Měsíce
Oblast kolem kráteru Tycho na povrchu Měsíce
Astronomové využijí přístrojové vybavená na palubě HST, jako je Advanced Camera for Surveys (ACS), Wide Field Camera 3 (WFC-3) a Space Telescope Imaging Spectrograph (STIS) ke sledování tranzitu v rozsahu vlnových délek od ultrafialového až po blízké infračervené záření. Během úkazu bude HST pořizovat snímky a provádět spektroskopii rozdělující sluneční záření na jeho základní barvy, které tak poskytnou informaci o chemickém složení atmosféry Venuše.

HST bude pozorovat Měsíc po dobu 7 hodin, tedy před, během přechodu a po jeho ukončení tak, aby astronomové měli k dispozici rovněž srovnávací data. Astronomové potřebují dlouhodobé pozorování, aby mohli zaregistrovat i nepatrné náznaky přítomnosti chemických látek v pořízeném spektru. Pouze 1/100 000 slunečního světla bude procházet skrz atmosféru planety Venuše a odrazí se od povrchu Měsíce.

Tento obrázek pořízený kamerou ACS na palubě Hubblova kosmického dalekohledu odhaluje detaily lunárního povrchu o velikosti zhruba 170 m. Velké "býčí oko" poblíž horního okraje obrázku je impaktní kráter, který vznikl po dopadu asteroidu přibližně před 100 milióny roků. Světlé pruhy radiálně směřující od kráteru byly vytvořeny materiálem vymrštěným z vyhloubeného kráteru v době kosmické kolize. Kráter Tycho má průměr 80 km a je lemován kráterovým valem sahajícím do výšky 5 km nad dno kráteru. Obrázek zachycuje část měsíčního povrchu o šířce 700 km.

HST vyfotografoval na povrchu Měsíce oblast kolem kráteru Tycho
HST vyfotografoval na povrchu Měsíce oblast kolem kráteru Tycho
Protože astronomové budou mít jen jednu příležitost k pozorování tranzitu Venuše, museli pečlivě vypracovat plán, jak studium úkazu uskutečnit co nejlépe. Součástí jejich plánu je zkušební pozorování Měsíce uskutečněné 11. 1. 2012, kdy byl pořízen publikovaný snímek.

HST musí být namířen stále na stejnou část povrchu Měsíce po dobu více než 7 hodin, kdy bude přechod Venuše přes sluneční disk probíhat. Z 96 minut trvajícího oběhu kosmického dalekohledu kolem Země mu naše planeta vždy přibližně na dobu 40 minut zakryje výhled na Měsíc. Během zkušebního pozorování astronomové chtěli zjistit, zda budou schopni opět namířit HST přesně na stejnou cílovou oblast na povrchu Měsíce.

Toto je poslední příležitost v tomto století, kdy bude možné pozorovat tranzit Venuše přes sluneční kotouč. Další příležitost budeme mít až v roce 2117. Úkazy se odehrávají ve dvojicích oddělených od sebe 8 let, naposled se tak stalo v roce 2004.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »