Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  HST: zákryt Ganymeda za Jupiterem

HST: zákryt Ganymeda za Jupiterem

Zákryt Ganymeda za Jupiterem.
Zákryt Ganymeda za Jupiterem.
Hubblův kosmický dalekohled HST přistihl největší Jupiterův měsíc Ganymed právě v okamžiku, kdy si s ním "hrál na schovávanou". Na tomto snímku s vysokým rozlišením je zachycen těsně předtím, než se zcela schoval za planetou.

Ganymed oběhne kolem planety Jupiter jednou za 7 dní. Protože dráha měsíce je nakloněna tak, že její rovina míří téměř k Zemi, běžně můžeme pozorovat přechod měsíce před či za kotoučkem planety.

Ganymed, největší známý měsíc ve Sluneční soustavě, se skládá z ledu a horniny. Je dokonce větší než planeta Merkur. Ganymed však vypadá jako špinavá sněhová koule v blízkosti Jupiteru, největší planety ve Sluneční soustavě. Na snímku z HST je zachycena pouze část jeho jižní polokoule.

Pohled z HST je tak kvalitní, že astronomové mohou studovat vzhled povrchu měsíce Ganymed, především výrazně bílý impaktní kráter Tros, obklopený soustavou paprsků - světlých pásů materiálu, vyvrženého z kráteru. Kráter Tros a jeho soustava paprsků má velikost srovnatelnou s americkým státem Arizona.

Na fotografii je také zřetelně vidět Velká rudá skvrna v atmosféře Jupiteru, útvar připomínající velké oko (zhruba uprostřed snímku). Tento atmosférický vír, který je zhruba dvakrát větší než Země, zuří na Jupiteru již více než 300 let (alespoň tak dlouho je již pozorován). Díky vysoké rozlišovací schopnosti Hubblova kosmického dalekohledu snímky také odkrývají na obří plynné planetě strukturu oblačnosti v její atmosféře, například další rozmanité bouře a víry.

Astronomové využívají takovéto snímky ke studiu horních vrstev atmosféry planety Jupiter. Když se Ganymed postupně schovává za planetou, odražené sluneční světlo od jeho povrchu následně proniká atmosférou kolem planety. Informace o složení atmosféry se "otisknou" do tohoto záření, což je pak vodítkem k určení například vlastností mlžného oparu nad vrcholky vysoké oblačnosti planety.

Tato barevná fotografie byla vytvořena ze tří jednotlivých snímků, pořízených kamerou WFPC-2 (Wide Field Planetary Camera-2) přes červený, zelený a modrý filtr. Snímek ukazuje planetu Jupiter a měsíc Ganymed téměř v přírodních barvách.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »