Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Jakou barvu má růžový úplněk?

Jakou barvu má růžový úplněk?

Růžový Měsíc
Autor: Radim Kuchař

Podlehli jste novinovým titulkům, vyšli v noci do přírody, hledali Měsíc   a ... odcházeli zklamaní, že místo růžové měl svoji klasickou bělavou barvu? Nic si z toho nedělejte. Růžový Měsíc, stejně jako modrý Měsíc, krvavý Měsíc, nebo třeba jahodový Měsíc nemá nic společného s aktuální barvou Měsíce na obloze. Ta je vždy závislá na momentálním stavu atmosféry, výšce Měsíce nad obzorem a též na případné fázi zatmění Měsíce. 

Odnepaměti sledují lidé hvězdnou oblohu. A mezi nejnápadnější objekty vždy dozajista patřil náš jediný přírodní satelit. Nebyl jen jasným orientačním bodem. Staré civilizace podle něj řídily zemědělství, lov i medicínu. Středověká astrologie zase připisovala Měsíci výjimečné postavení a projekcí vnitřního světa člověka pro ni zůstává dodnes.

Dnes již tak těsné svázání s přírodou a jejími cykly moderní člověk nepociťuje. Přesto pojmenování úplňků v jednotlivých měsících roku přetrvalo a můžeme se s ním tu a tam potkat i v novinových článcích. Málokdo ovšem tuší, odkud se jednotlivé názvy vzaly. Když projdete několik internetových stránek věnovaných esoterice či podobným aktivitám, najdete na padesát různých pojmenování pro dvanáct možných úplňků v roce. A tak vedle různých barev najdeme třeba i názvy zvířat či zemědělských aktivit.

Za jediné astronomicky relevantní pojmy snad můžeme uznat superúplněk, mikroúplněk a modrý úplněk. Ten první, při jistém snad tolerovatelném zjednodušení, popisuje Měsíc pozorovaný v blízkosti perigea (přízemí, bod na oběžné dráze nejbližší Zemi), druhý popisuje Měsíc v apogeu (odzemí, bod Zemi na oběžné dráze nejvzdálenější). Třetí potom pojednává o situaci, kdy v průběhu jediného kalendářního měsíce nastane druhý úplněk.

Maximální možný rozdíl velikosti Měsíce na obloze (zvětšeno) Autor: Martin Gembec
Maximální možný rozdíl velikosti Měsíce na obloze (zvětšeno)
Autor: Martin Gembec

Nic z výše uvedeného by Vám ovšem nemělo zabránit v pohledu na hvězdnou oblohu.      A až zase někdy budete pozorovat stříbřitý svit Měsíce, zkuste se zamyslet, čím je to které období důležité právě pro Vás. Třeba objevíte další pojmenování měsíčního úplňku. Můžete se o ně podělit na sociálních sítích, nebo je jen pošeptat někomu blízkému do ouška. Vždyť není nic romantičtějšího, než procházka vlahou nocí pod jasnou hvězdnou oblohou. A květinový úplněk je už na dohled.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] The Moon
[2] Názvy úplňků v roce
[3] Měsíční fáze



O autorovi

Jan Dvořák

Jan Dvořák

Jan Dvořák pochází ze Znojma. Jeho prvním pozorováním byla kometa West, první
přečtenou populárně-naučnou knihou Vesmír Jiřího Grygara a prvním publikovaným
článkem Rudá záře nad Znojmem ze 17. listopadu 1989. Do České astronomické
společnosti jej přivedl Zdeněk Mikulášek společně s Jindřichem Šilhánem. Profesně
obdivoval, jako mnozí jiní, Jiřího Grygara, takže se rozhodl studovat fyziku, později i
matematiku a od té doby obojí učí.

Štítky: Mikroúplněk, Superúplněk, Modrý Měsíc, Měsíc


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »