Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Jakou barvu má růžový úplněk?

Jakou barvu má růžový úplněk?

Růžový Měsíc
Autor: Radim Kuchař

Podlehli jste novinovým titulkům, vyšli v noci do přírody, hledali Měsíc   a ... odcházeli zklamaní, že místo růžové měl svoji klasickou bělavou barvu? Nic si z toho nedělejte. Růžový Měsíc, stejně jako modrý Měsíc, krvavý Měsíc, nebo třeba jahodový Měsíc nemá nic společného s aktuální barvou Měsíce na obloze. Ta je vždy závislá na momentálním stavu atmosféry, výšce Měsíce nad obzorem a též na případné fázi zatmění Měsíce. 

Odnepaměti sledují lidé hvězdnou oblohu. A mezi nejnápadnější objekty vždy dozajista patřil náš jediný přírodní satelit. Nebyl jen jasným orientačním bodem. Staré civilizace podle něj řídily zemědělství, lov i medicínu. Středověká astrologie zase připisovala Měsíci výjimečné postavení a projekcí vnitřního světa člověka pro ni zůstává dodnes.

Dnes již tak těsné svázání s přírodou a jejími cykly moderní člověk nepociťuje. Přesto pojmenování úplňků v jednotlivých měsících roku přetrvalo a můžeme se s ním tu a tam potkat i v novinových článcích. Málokdo ovšem tuší, odkud se jednotlivé názvy vzaly. Když projdete několik internetových stránek věnovaných esoterice či podobným aktivitám, najdete na padesát různých pojmenování pro dvanáct možných úplňků v roce. A tak vedle různých barev najdeme třeba i názvy zvířat či zemědělských aktivit.

Za jediné astronomicky relevantní pojmy snad můžeme uznat superúplněk, mikroúplněk a modrý úplněk. Ten první, při jistém snad tolerovatelném zjednodušení, popisuje Měsíc pozorovaný v blízkosti perigea (přízemí, bod na oběžné dráze nejbližší Zemi), druhý popisuje Měsíc v apogeu (odzemí, bod Zemi na oběžné dráze nejvzdálenější). Třetí potom pojednává o situaci, kdy v průběhu jediného kalendářního měsíce nastane druhý úplněk.

Maximální možný rozdíl velikosti Měsíce na obloze (zvětšeno) Autor: Martin Gembec
Maximální možný rozdíl velikosti Měsíce na obloze (zvětšeno)
Autor: Martin Gembec

Nic z výše uvedeného by Vám ovšem nemělo zabránit v pohledu na hvězdnou oblohu.      A až zase někdy budete pozorovat stříbřitý svit Měsíce, zkuste se zamyslet, čím je to které období důležité právě pro Vás. Třeba objevíte další pojmenování měsíčního úplňku. Můžete se o ně podělit na sociálních sítích, nebo je jen pošeptat někomu blízkému do ouška. Vždyť není nic romantičtějšího, než procházka vlahou nocí pod jasnou hvězdnou oblohou. A květinový úplněk je už na dohled.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] The Moon
[2] Názvy úplňků v roce
[3] Měsíční fáze



O autorovi

Jan Dvořák

Jan Dvořák

Jan Dvořák pochází ze Znojma. Jeho prvním pozorováním byla kometa West, první
přečtenou populárně-naučnou knihou Vesmír Jiřího Grygara a prvním publikovaným
článkem Rudá záře nad Znojmem ze 17. listopadu 1989. Do České astronomické
společnosti jej přivedl Zdeněk Mikulášek společně s Jindřichem Šilhánem. Profesně
obdivoval, jako mnozí jiní, Jiřího Grygara, takže se rozhodl studovat fyziku, později i
matematiku a od té doby obojí učí.

Štítky: Mikroúplněk, Superúplněk, Modrý Měsíc, Měsíc


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »