Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Velký či malý Měsíc

Velký či malý Měsíc

Porovnání velikosti Měsíce v největším přiblížení a největší vzdálenosti od Země
Autor: Zdeněk Bardon

Obraz Měsíce na obloze je nedílnou součástí naší představy o nočním nebi. Astrofotografové jej proklínají, jiní astronomové čekají s okem přitisknutým k okuláru dalekohledu na krátery objevující se ve slunečním světle postupujícímu u měsíčního terminátoru. Zamilovaní si šeptají Máchovy verše z Máje "Ouplné lůny krásná tvář – tak bledě jasná, jasně bledá, ...". V každém případě nám zejména úplněk, jinak nepříliš prokreslený díky "en face" nemodelujícímu osvětlení, přináší zajímavé otázky. Je stále stejný, stejně velký, stejně jasný? Na fotografické měsíční kompozici Zdenka Bardona, jejíž vytvoření zabralo vlastně celý kalendářní rok, se na tyto otazníky podíváme podrobněji.

Tenký měsíční srpek Autor: Richard Kotrba
Tenký měsíční srpek
Autor: Richard Kotrba
Právě proto, že náš Měsíc (tedy ten na obloze) vídáme vlastně každý měsíc (zde míněn kalendářní), pokud tedy oblohu nepokrývají mraky, máme pocit, že jej velmi dobře známe. Vidíme ho zapadat jako uzoučký srpek, případně nám jako úplněk září nad hlavami po celou noc. Tu a tam tuto jistotu naruší měsíční zatmění, jindy například "superúplněk". A nebo také - mikroúplněk. O tom sice média, na rozdíl od superúplňku, tolik nemluví, ale i ten má své kouzlo. A o tato "kouzla" nám tentokrát tak trochu půjde.

I když se nám pojem superúplněk již poněkud vryl do mysli, jedná se pouze o lidové označení astronomicky definované události. Ostatně, jeho původní definice pochází z astrologie. Aby nastal, musí se Měsíc ve fázi úplňku na své dráze kolem Země nacházet v oblasti perigea. A opačně, tzv. mikroúplněk se musí odehrávat v oblasti apogea. Byť to zní možná komplikovaně, situace je poměrně jednoduchá, pokud se tedy dopustíme některých zjednodušení.

Porovnání velikosti Měsíce v největším přiblížení a největší vzdálenosti od Země Autor: Zdeněk Bardon
Porovnání velikosti Měsíce v největším přiblížení a největší vzdálenosti od Země
Autor: Zdeněk Bardon
Snad již ve školce se dozvíme, že Měsíc vlastně docela jednoduše obíhá kolem Země. I když ve skutečnosti, a to ještě zjednodušené, Země a Měsíc při vzájemném pohybu obíhají kolem společného těžiště zvaného barycentrum. A my si v ještě hrubším zjednodušení můžeme říci, že Měsíc obíhá okolo Země po eliptické dráze. Chceme-li být přesnější, s excentricitou 0,055. Tak se stává, že na své dráze je někdy Měsíc Zemi blíže a jindy dále. A rozdíl to není vůbec zanedbatelný. Pokud se Měsíc nachází v tzv. přízemí, a tedy v perigeu, je Zemi nejblíže, ve vzdálenosti až 356 400 km. V odzemí, tedy apogeu, pak je Měsíc ve vzdálenosti až 406 700 km. Rozdíl tedy činí přibližně 50 300 km, což již se na úhlovém rozměru měsíce na obloze, tedy jeho zdánlivé velikosti mezi hvězdami, určitě projeví. Jedná se totiž o změnu vzdálenosti cca 13%. Na zdánlivém průměru Měsíce to pak dělá přibližně 14%.

Porovnání velikosti Měsíce v největším přiblížení a největší vzdálenosti od Země Autor: Zdeněk Bardon
Porovnání velikosti Měsíce v největším přiblížení a největší vzdálenosti od Země
Autor: Zdeněk Bardon
Samozřejmě, pokud se nám změní úhlový průměr Měsíce na obloze, změní se vlastně i plocha, která odráží sluneční světlo od Měsíce k Zemi. A to s druhou mocninou. A tím se mění vlastně i jas Měsíce. A to přibližně o plných 40%. Jistou představu o změně plochy měsíčního disku na obloze během perigea a apogea Měsíce ukazuje i tento snímek Zdenka Bardona.

Na závěr článku ještě dvě poznámky. Údaje vzdáleností na snímcích se poněkud liší od hodnot perigea a apogea v článku. Důvod je jednoduchý. Ne každý superměsíc či mikroměsíc nastává přesně v okamžicích perigea a apogea, vždy se k němu však více či méně blíží.

Druhá poznámka se týká zmíněného jasu Měsíce. 40% změny je poměrně hodně. Jak to, že pokud vás na to nikdo neupozornil, že jste si toho nevšimli? A pokud ano, nebyla Vaše reakce typu "... nojo, vítí nějak víc ..."? Pomiňme nyní fakt, že posuzování jasu a velikosti Měsíce na obloze je více než na jeho skutečné úhlové velikosti závislé například na výšce nad obzorem, srovnáním s pozemskými předměty či dokonce i s místem pozorování. Ale kdo z nás si pamatuje, jak svítil Měsíc před rokem, neboť od Luně trvá přibližně 2 roky, než se v úplňku dostane od superměsíce k dalšímu.

Kompozice na snímku je tak trochu unikátní, protože právě v roce 2020 nastalo jak apogeum v období úplňku, tedy mikroúplněk, tak i perigeum v období úplňku, tedy superúplněk. Stejná situace, tím se myslí mikroúplněk a superúplněk v jednom kalendářním roce, nastane až za 26 let.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Zdeněk Bardon, Měsíc, Superúplněk


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Saturn

Newton 200/1000 + Barlow 2x + kamera ZWO ASI 178 MC

Další informace »