Praha hostila nositele Nobelovy ceny

Autor: Jan Dvořák
Ve středu 28. května 2025 pronesl před zcela zaplněnou Modrou posluchárnou Karolina svoji přednášku profesor Kip S. Thorne, nositel Nobelovy ceny za rok 2017 za detekci gravitačních vln. Přednáška byla součástí třídenní Pamětní konference Jiřího Bičáka, kterou organizoval Ústav teoretické fyziky MFF UK Praha. Quantum Fluctuations in our Universe´s Warped Side: Big Bang, Black Holes, Wormholes, Time Travel and Gravitational Waves bylo téma, které si nenechalo ujít několik set vědychtivých posluchačů.
Kdo nedorazil se značným časovým předstihem, neměl šanci se do posluchárny probojovat. Zájem byl tak velký, že obsazeny byly nejen všechny lavice, ale doslova každé místečko, takže celkový počet posluchačů dvojnásobně převýšil uváděnou kapacitu sálu.
Autor: Jan Dvořák
Autor: Jan Dvořák
Úvod přednášky podrobně mapoval autorova studia. Hovořil o svých studijních začátcích, prvních kontaktech s fyzikou, neopomněl zmínit ani osudové setkání se svojí první ženou a samozřejmě se věnoval i Johnu Archibaldu Wheelerovi, svému učiteli a příteli, který nemalou měrou přispěl k jeho směřování v oboru. Uchu českého posluchače nemohly uniknout zmínky o Karlu Kuchařovi a Jiřím Bičákovi. S oběma jej pojilo dlouholeté přátelství a z vyprávění byl patrný respekt, kterému se u Thorna těšili. Citoval z dopisu, který mu Kuchař adresoval v srpnu roku 1968, a ve kterém popisuje svoji cestu do Tbilisy, let do Rakouska a dále do Princetonu i úděsné zážitky ze sovětské okupace. Velmi obšírně rovněž zmínil rok 1967, kdy poprvé zavítal do Prahy na zasedání Mezinárodní astronomické unie a kdy se poprvé setkal s Jiřím Bičákem. Ten po několika letech odcestoval studovat do Caltechu, právě do skupiny Kipa Thorna.
Ve druhé části své přednášky už hovořil o historii objevu gravitačních vln jako nového okna do vesmíru. Od téměř povinné zmínky o dvojici Wilson a Penzias, přes objev pulsarů v roce 1967, sondu UHURU a Riccarda Giaccomiho, práce akademika Zeldoviče a na něj navazující studie Starobinkého. Zajímavá byla zmínka o americké malířce Lii Halloranové, jejíž dílo by se mohlo nazvat jako dialog mezi vědou a uměním. Zkoumá, jak fyzikální síly interagují s lidským tělem, jak ho protínají a fragmentují. Celou přednášku potom zakončil rozborem Casimirova jevu a nefunkčností červích děr pro přenos větších částic hmoty, než jsou ty úplně elementární.
A protože následná neformální diskuse byla skoro stejně dlouhá jako přednáška sama, požádali jsme slavného nobelistu o krátký pozdrav pro naše čtenáře. Pro nás přítomné byl Kip Thorne velkou inspirací a příkladem neutuchajícího entuziasmu. Věříme proto, že alespoň část této energie se nám podařilo předat i Vám!
Autor: Jan Dvořák