Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Praha hostila nositele Nobelovy ceny

Praha hostila nositele Nobelovy ceny

Kip Thorne
Autor: Jan Dvořák

Ve středu 28. května 2025 pronesl před zcela zaplněnou Modrou posluchárnou Karolina svoji přednášku profesor Kip S. Thorne, nositel Nobelovy ceny za rok 2017 za detekci gravitačních vln. Přednáška byla součástí třídenní Pamětní konference Jiřího Bičáka, kterou organizoval Ústav teoretické fyziky MFF UK Praha. Quantum Fluctuations in our Universe´s Warped Side: Big Bang, Black Holes, Wormholes, Time Travel and Gravitational Waves bylo téma, které si nenechalo ujít několik set vědychtivých posluchačů.

Kdo nedorazil se značným časovým předstihem, neměl šanci se do posluchárny probojovat. Zájem byl tak velký, že obsazeny byly nejen všechny lavice, ale doslova každé místečko, takže celkový počet posluchačů dvojnásobně převýšil uváděnou kapacitu sálu.

Modrá posluchárna Autor: Jan Dvořák
Modrá posluchárna
Autor: Jan Dvořák

Kip Thorne v Praze Autor: Jan Dvořák
Kip Thorne v Praze
Autor: Jan Dvořák

Úvod přednášky podrobně mapoval autorova studia. Hovořil o svých studijních začátcích, prvních kontaktech s fyzikou, neopomněl zmínit ani osudové setkání se svojí první ženou a samozřejmě se věnoval i Johnu Archibaldu Wheelerovi, svému učiteli a příteli, který nemalou měrou přispěl k jeho směřování v oboru. Uchu českého posluchače nemohly uniknout zmínky o Karlu Kuchařovi a Jiřím Bičákovi. S oběma jej pojilo dlouholeté přátelství a z vyprávění byl patrný respekt, kterému se u Thorna těšili. Citoval z dopisu, který mu Kuchař adresoval v srpnu roku 1968, a ve kterém popisuje svoji cestu do Tbilisy, let do Rakouska a dále do Princetonu i úděsné zážitky ze sovětské okupace. Velmi obšírně rovněž zmínil rok 1967, kdy poprvé zavítal do Prahy na zasedání Mezinárodní astronomické unie a kdy se poprvé setkal s Jiřím Bičákem. Ten po několika letech odcestoval studovat do Caltechu, právě do skupiny Kipa Thorna.

Ve druhé části své přednášky už hovořil o historii objevu gravitačních vln jako nového okna do vesmíru. Od téměř povinné zmínky o dvojici Wilson a Penzias, přes objev pulsarů v roce 1967, sondu UHURU a Riccarda Giaccomiho, práce akademika Zeldoviče a na něj navazující studie Starobinkého. Zajímavá byla zmínka o americké malířce Lii Halloranové, jejíž dílo by se mohlo nazvat jako dialog mezi vědou a uměním. Zkoumá, jak fyzikální síly interagují s lidským tělem, jak ho protínají a fragmentují. Celou přednášku potom zakončil rozborem Casimirova jevu a nefunkčností červích děr pro přenos větších částic hmoty, než jsou ty úplně elementární.

A protože následná neformální diskuse byla skoro stejně dlouhá jako přednáška sama, požádali jsme slavného nobelistu o krátký pozdrav pro naše čtenáře. Pro nás přítomné byl Kip Thorne velkou inspirací a příkladem neutuchajícího entuziasmu. Věříme proto, že alespoň část této energie se nám podařilo předat i Vám!

Pozdrav členům ČAS a čtenářům astro.cz Autor: Jan Dvořák
Pozdrav členům ČAS a čtenářům astro.cz
Autor: Jan Dvořák




O autorovi

Jan Dvořák

Jan Dvořák

Jan Dvořák pochází ze Znojma. Jeho prvním pozorováním byla kometa West, první
přečtenou populárně-naučnou knihou Vesmír Jiřího Grygara a prvním publikovaným
článkem Rudá záře nad Znojmem ze 17. listopadu 1989. Do České astronomické
společnosti jej přivedl Zdeněk Mikulášek společně s Jindřichem Šilhánem. Profesně
obdivoval, jako mnozí jiní, Jiřího Grygara, takže se rozhodl studovat fyziku, později i
matematiku a od té doby obojí učí.

Štítky: Černé díry , Jiří Bičák, Nobelova cena, Kip Thorne


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »