Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Praha hostila nositele Nobelovy ceny

Praha hostila nositele Nobelovy ceny

Kip Thorne
Autor: Jan Dvořák

Ve středu 28. května 2025 pronesl před zcela zaplněnou Modrou posluchárnou Karolina svoji přednášku profesor Kip S. Thorne, nositel Nobelovy ceny za rok 2017 za detekci gravitačních vln. Přednáška byla součástí třídenní Pamětní konference Jiřího Bičáka, kterou organizoval Ústav teoretické fyziky MFF UK Praha. Quantum Fluctuations in our Universe´s Warped Side: Big Bang, Black Holes, Wormholes, Time Travel and Gravitational Waves bylo téma, které si nenechalo ujít několik set vědychtivých posluchačů.

Kdo nedorazil se značným časovým předstihem, neměl šanci se do posluchárny probojovat. Zájem byl tak velký, že obsazeny byly nejen všechny lavice, ale doslova každé místečko, takže celkový počet posluchačů dvojnásobně převýšil uváděnou kapacitu sálu.

Modrá posluchárna Autor: Jan Dvořák
Modrá posluchárna
Autor: Jan Dvořák

Kip Thorne v Praze Autor: Jan Dvořák
Kip Thorne v Praze
Autor: Jan Dvořák

Úvod přednášky podrobně mapoval autorova studia. Hovořil o svých studijních začátcích, prvních kontaktech s fyzikou, neopomněl zmínit ani osudové setkání se svojí první ženou a samozřejmě se věnoval i Johnu Archibaldu Wheelerovi, svému učiteli a příteli, který nemalou měrou přispěl k jeho směřování v oboru. Uchu českého posluchače nemohly uniknout zmínky o Karlu Kuchařovi a Jiřím Bičákovi. S oběma jej pojilo dlouholeté přátelství a z vyprávění byl patrný respekt, kterému se u Thorna těšili. Citoval z dopisu, který mu Kuchař adresoval v srpnu roku 1968, a ve kterém popisuje svoji cestu do Tbilisy, let do Rakouska a dále do Princetonu i úděsné zážitky ze sovětské okupace. Velmi obšírně rovněž zmínil rok 1967, kdy poprvé zavítal do Prahy na zasedání Mezinárodní astronomické unie a kdy se poprvé setkal s Jiřím Bičákem. Ten po několika letech odcestoval studovat do Caltechu, právě do skupiny Kipa Thorna.

Ve druhé části své přednášky už hovořil o historii objevu gravitačních vln jako nového okna do vesmíru. Od téměř povinné zmínky o dvojici Wilson a Penzias, přes objev pulsarů v roce 1967, sondu UHURU a Riccarda Giaccomiho, práce akademika Zeldoviče a na něj navazující studie Starobinkého. Zajímavá byla zmínka o americké malířce Lii Halloranové, jejíž dílo by se mohlo nazvat jako dialog mezi vědou a uměním. Zkoumá, jak fyzikální síly interagují s lidským tělem, jak ho protínají a fragmentují. Celou přednášku potom zakončil rozborem Casimirova jevu a nefunkčností červích děr pro přenos větších částic hmoty, než jsou ty úplně elementární.

A protože následná neformální diskuse byla skoro stejně dlouhá jako přednáška sama, požádali jsme slavného nobelistu o krátký pozdrav pro naše čtenáře. Pro nás přítomné byl Kip Thorne velkou inspirací a příkladem neutuchajícího entuziasmu. Věříme proto, že alespoň část této energie se nám podařilo předat i Vám!

Pozdrav členům ČAS a čtenářům astro.cz Autor: Jan Dvořák
Pozdrav členům ČAS a čtenářům astro.cz
Autor: Jan Dvořák




O autorovi

Jan Dvořák

Jan Dvořák

Jan Dvořák pochází ze Znojma. Jeho prvním pozorováním byla kometa West, první
přečtenou populárně-naučnou knihou Vesmír Jiřího Grygara a prvním publikovaným
článkem Rudá záře nad Znojmem ze 17. listopadu 1989. Do České astronomické
společnosti jej přivedl Zdeněk Mikulášek společně s Jindřichem Šilhánem. Profesně
obdivoval, jako mnozí jiní, Jiřího Grygara, takže se rozhodl studovat fyziku, později i
matematiku a od té doby obojí učí.

Štítky: Černé díry , Jiří Bičák, Nobelova cena, Kip Thorne


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »